Ústředním bodem jeho práce je pokus o odpověď na klíčovou otázku: Proč Američané v poválečném Československu, které považovali za testovací případ svých vztahů k Stalinovu SSSR, tak neuspěli.

Bylo to především jejich selhání, či selhání poválečné československé společnosti, poznamenané traumatem Mnichova a paralyzované zažitým strachem z šesti let nacistické okupace? Proč československá veřejnost s převážně pozitivním vztahem k USA a často až nekritickým obdivem k „americkému způsobu života“ tak snadno a rychle podlehla stalinizaci? A nakolik k tomu přispěly omyly a chyby americké politiky a jejích reprezentantů v poválečné Praze? To je hlavní okruh otázek, na něž Igor Lukeš ve své práci hledá odpovědi.

V prvních kapitolách se vrací do roku 1938 a do let druhé světové války a zkoumá mnichovské trauma československé společnosti a prezidenta Beneše, dopady československo-sovětské smlouvy z prosince 1943 a Košického vládního programu z dubna 1945. Zdůrazňuje také důsledky amerického rozhodnutí přenechat osvobození Prahy Sovětům v květnu roku 1945.