Korecký předně ukazuje na viníky, kteří mohou za to, že celkem běžný personální spor o nějakého nominanta do nějaké funkce dospěl do stadia veřejně přetřásané zákopové války prezidenta s premiérem.

Prvním viníkem je právě Zeman, který dle Koreckého „neprofesionálně přenesl celý spor na veřejnost“. „O tom, že jednoho ministra odmítne jmenovat, informoval dřív televizi Nova než Fialu, v tu dobu pověřeného sestavením vlády. Fialu donutil se za Lipavského postavit a posunout spor do pozice buď, anebo,“ dodává.

Druhým viníkem jsou Piráti. A sice proto, že do nominace na ministra zahraničí vyslali tak tragicky slabého kandidáta: „Respektive že vůbec o zamini usilovali, když věděli, že žádným důstojným nominantem nedisponují. Diskvalifikujících okolností je u Lipavského nepřeberně, račte si vybrat,“ zmiňuje chabé vzdělání, juniorní věk, téměř nulovou erudice v diplomacii, politováníhodné komunikační schopnosti. A v neposlední řadě i Lipavského (a vůbec pirátské) názory v zahraniční politice.