Imunitní systém společnosti podle něj reaguje na fatální kombinaci nebezpečných nezažehnaných krizí, tedy ekonomické, měnové a migrační, a neschopnosti, zbabělosti a zkorumpovanosti evropských elit. Roli katalyzátoru revolučních změn, jak vývoj v Rakousku označila americká novinářka Anne Appelbaumová, sehrává krize migrační, která již probudila obavy a odpor občanů dotčených zemí.

Celý text je ZDE.

Nechceme žádné národnostní menšiny

Jako doklad uvádí Bašta citát z knihy německého sociálního demokrata Thila Sarrazina „Německo páchá sebevraždu“, jež se týká migrantů: „Ten, kdo je tady a má legální status, je vítán. Avšak očekáváme od vás, že se naučíte náš jazyk, že se budete živit prací, že budete dbát o vzdělání svých dětí, že se přizpůsobíte mravům a obyčejům Německa a že se z vás postupem času stanou Němci – a ne-li z vás, tak nejpozději z vašich dětí. Vyznáváte-li muslimskou víru, O.K. Tím však máte tatáž práva a povinnosti jako nevěřící, evangeličtí nebo katoličtí Němci. Nechceme ale žádné národnostní menšiny. Kdo chce zůstat Turkem nebo Arabem a přeje si, aby takové zůstalo i jeho potomstvo, tomu bude lépe v jeho rodné zemi. A ten, komu jde jen o četná požehnání německého sociálního státu, ten u nás není vítán už vůbec.“

Zmíněný text byl napsán v roce 2010. Na závěr své knihy Sarrazin sepsal dva scénáře možného vývoje. První nazval Noční můra: „Od podzimu 2017 vedla Angela Merkelová černo-zelenou spolkovou vládu. Kapitola o integraci a migraci v koaliční dohodě byla obzvlášť rozsáhlá a bylo v ní potvrzeno, že Spolková republika je přistěhovaleckou zemí a že vzrůstající vliv cizích kultur je pro zemi obohacením. Všem migrantům bylo zároveň s povolením k pobytu přiznáno i komunální volební právo. Koaliční dohoda zvěstovala zákonnou iniciativu, jež hodlá xenofobii a islamofobii prohlásit trestným činem...“ Tento scénář končí tím, že v roce 2075 už jen 30 % žáků nastupujících do první třídy zvolilo němčinu jako svůj mateřský jazyk.

Regulace přistěhovalectví se v Německu pokládá za nemorální počin

Sarrazin jako brzdu tohoto vývoje předkládá dvě teze. Jednak že každý stát má právo rozhodovat o tom, kdo se na jeho území smí přistěhovat a kdo ne. A jednak to, že hodnoty Západu a Evropy spolu s kulturní svébytností jejich národů stojí za to, aby byly zachovány.