„Současná politika je fundamentální. O chodu společnosti rozhoduje ideologie demokracie, která se stala náboženstvím bez boha a bohoslužeb. Ale protože je to pojem ve své podstatě abstraktní, o podstatě demokracie rozhoduje to, kdo a jak ji vykládá,“ zahájil Vondruška svůj komentář.
Problémem každého fundamentalismu je prý jednostrannost. Ať prý náboženská, nebo světská. Dříve se však prý excesy jedné strany tlumily odporem té druhé, případně byly obě strany rozumné a nevstupovaly si vzájemně do pole působnosti. Poukázal na to, že po staletí bojovali papežové a císaři o dominanci, ale díky tomu, že ani jedna ze stran na sebe absolutní moc nestrhla, moc a ideologie se neustále korigovaly a doplňovaly. „Tohle ostatně platí i pro islám,“ podotkl.
Jste spokojeni s našimi vztahy s Čínou?Anketa
Problémem rovnováhy mocenských a ideologických vlivů v moderní společnosti se v minulém století zabýval funkční strukturalismus Talcotta Parsonse. Jeho teorie ukazuje, že multikulturní představa souznění různých společenských a náboženských systémů je nesmysl a nelze předpokládat bezkonfliktní soužití tradiční evropské civilizace s islámem.
Kritikem moderního politického systému, který na sebe přebírá veškerou moc, se stal Karl Raimund Popper, autor teorie „otevřené společnosti“. Tvrdí, že uzavřené sociální struktury umožňují nástup totality. Demokratické systémy se pomalu mění v totalitní, a to nejen v rovině výkonné, ale i ideologické.
Jako východisko Popper definuje „otevřenou a pluralitní společnost“, která musí fungovat na principu „sociální odpovědnosti“. „Na těchto myšlenkách byl vystavěn svět idejí Václava Havla a jeho podpora aktivismu,“ připomněl Vondruška s tím, že tato cesta není reálná, protože aktivismus bez reálného mocenského vlivu a placený z prostředků vládnoucích elit je jen služebník.
Co udělat pro to, aby ve společnosti existovala rovnováha mezi správou věcí veřejných a soukromých? Obě strany musí mít reálnou a na sobě nezávislou moc. „Je naprosto fatální, aby politici rozhodovali o našem svědomí, o tom, jak má vypadat naše rodina, jak se máme dívat na opačné pohlaví, co a kde smíme říkat. A aby psali dějepis a učebnice občanské nauky,“ poznamenal.
„Tohle není záležitost správy věcí veřejných, tedy politiky. Dnes nám chybí něco podobného církvi, tedy nezávislá moc, která by se nestarala o politiku, ale o morálku,“ řekl Vondruška. Měla by mít takový vliv, že by jí do toho politici nemluvili, ale poslouchali. „To je bohužel utopie. Politici se nikdy nevzdají území, které již jednou „dobyli“,“ míní. Jednodušší je pro ně zabývat se lidskými právy než skutečnými složitými problémy.
„Je na čase, abychom začali diskutovat o tom, do čeho vlastně mají politici právo zasahovat a co je naším osobním a nezcizitelným světem, o němž si rozhodujeme my sami. Nestačí korigovat jen ideologii, je třeba změnit řadu vlastních postojů v našem reálném světě,“ vybídl Vondruška.
Zmínil, že je třeba přistřihnout křídla nadnárodním průmyslovým korporacím, aby nedevastovaly planetu, i když si za to prý můžeme my sami. „Přejídáme se, musíme mít všeho mnohem víc, než reálně potřebujeme. Pak se divte, že se necháme politiky ochotně vodit za ručičku a myslíme si, že zachráníme planetu jen demonstracemi za ekologickou čistotu světa,“ kroutil hlavou.
Závěrem dodal, že v minulosti býval předmětem křesťanského milosrdenství každý konkrétní jedinec. Dnes je předmětem politického milosrdenství celá společnost bez ohledu na to, zda to chce a potřebuje, či nikoli. „Jsme v situaci, kdy se z nás ve jménu jednostranného ideologického pohledu na svět a pokřiveného pojetí demokracie, v němž menšina vládne většině, odlévají ‚ingoty nového světa‘. Vládne nám politický fundamentalismus, v němž Korán či evangelia nahradilo náboženství evropanství a lidských práv,“ dodal na závěr Vondruška.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
