Do Liberce zavítali ve čtvrtek Realisté. Nejdříve si udělali procházku na Ještěd. „Cestou nahoru mraky, pak krásný výhled, pak zase trošku mlha,“ popsali ji. Odpoledne již strávili na Benešově náměstí před libereckou radnicí. Hlavním tahákem, který byl v neustálém obležení Liberečanů, byl mentor nové strany, politolog Petr Robejšek.

Lidi zajímalo jak je to s těmi neziskovkami, a co se děje mezi Itálií a Libyí, což je nyní hlavní migrační trasa. „Jsem svým způsobem rád za dobu, ve které žijeme. Protože se v ní o mnohém rozhoduje. Je to zajímavá, napjatá a důležitá fáze,“ konstatoval. Muž s ním mluvící požadoval razantnější postup proti pašování lidí do Evropy za použití armády a podobně. „To od Evropy nemůžete očekávat. Spíše tak slzy paní Mogherini, že utečenců je tolik a jak mají smutný osud,“ konstatoval mentor Realistů. „Italové začínají kontrolovat svoje hranice jenom proto, že my jsme řekli ‚ne‘ kvótám. Před volbami si ani Merkelová nedovolí přijímat další, takže všichni zůstávají v Itálii. Musí se starat sami a najednou to umějí. Pošlou vojenské lodě k libyjským břehům – najednou to jde,“ povšiml si v debatě.

„Proč tohle nešlo už před dvěma lety?“ ptali se lidé shluklí kolem Robejška. „Politici jdou vždy tou nejjednoduší cestou. A tohle je těžká cesta. Když Itálie řekne – odteď si kontrolujeme své hranice, tak se ozve obrovský řev jednak neziskových organizací, tak médií, všech těch akademiků, kteří nikdy nezažili reálný život,“ řekl. Proto si podle něj Itálie od vypuknutí migrační krize v roce 2015 neplnila svoji povinnost hraniční země Evropské unie. „Místo toho posílali ekonomické migranty z Afriky a Blízkého východu nejkratší cestou na sever. Italská vláda se tím vyhnula nepohodlným rozhodnutím,“ zavzpomínal. Totéž dle něj činila Angela Merkelová. „Odůvodnila otevření hranic tím, že by německá veřejnost nesnesla ošklivé scény spojené s uzavřenou hranicí. Ve skutečnosti se bála, že nemá dost síly provést a ustát tvrdé, ale pro blaho země nezbytně rozhodnutí, a že tím ohrozí svoji moc,“ vysvětloval.

Sledujeme bod zlomu

Rozhodující vliv na změnu italského postoje mají podle Robejška lidé ze zemí Visegrádské čtyřky, kteří odmítli přijímat ekonomické migranty z nesourodých civilizačních okruhů. I přes vydírání a výčitky západoevropských zemí. Čímž stále více migrantů zůstávalo v Itálii. Nyní dle jeho názoru sledujeme „bod zlomu“.