Vánoční čas jsem se rozhodla věnovat plně rodině. Po půlroční kampani, kdy jsem se doma otočila občasně pouze vyprat a přebalit kufry, a po nástupu do sněmovny, ve které jsem trávila 18 hodin denně, abych rychle vplula do jednotlivých procesů, jsem se rozhodla, že si mě rodina na Vánoce zaslouží. Vypnout mobil, počítač, zachumlat se pod deku, hrát stolní hry se sourozenci, lít olovo a prostě všechno, co k tomu patří…

Nakonec to bylo jednodušší, než jsem si dokázala představit. Zmohl mě nějaký příšerný „moribundus“ a já se téměř tři týdny potýkala nejenom s příšerným kašlem a teplotami. Čímž se pro mě vyřešilo dilema, zda v tomto deníku poslankyně přes prázdniny pokračovat, či nikoliv. Abych vám popisovala fáze nemoci, na to jsem se raději vykašlala. Ale chybělo mi to, to vám povím.

Už jsem si zvykla pro vás každou neděli shrnout nejenom politický týden, což je mimochodem docela očistná věc. Tak trochu jako u zpovědi. Svěřím se vám, se vším hezkým i s tím hrozným, co jsem v práci zažila, a vaše časté reakce mě nejenom těší, ale poskytují mi užitečnou zpětnou vazbu.

A tak si na úvod dnešního dílu dovoluji popřát nám všem společně, aby se nám můj poslanecký deník četl lehce. Aby v něm bylo co nejvíce pozitivního. Když se vážně zamyslím nad slovem, které by mělo provázet můj politický rok 2026, napadá mě v první řadě – mnou možná až příliš často používané slovo – „suverenita“. Ale nemůžu jinak! Když totiž pozoruji trend, který ukazuje, že se necháváme čím dál více ovládat nerozumnou Evropskou unií, je suverenita slovo, nad kterým je třeba přemýšlet, které je třeba zachovat. Protože suverenita, samotné přežití nezávislého politického společenství, je přece podmínkou pro všechno ostatní.