Vánoční čas jsem se rozhodla věnovat plně rodině. Po půlroční kampani, kdy jsem se doma otočila občasně pouze vyprat a přebalit kufry, a po nástupu do sněmovny, ve které jsem trávila 18 hodin denně, abych rychle vplula do jednotlivých procesů, jsem se rozhodla, že si mě rodina na Vánoce zaslouží. Vypnout mobil, počítač, zachumlat se pod deku, hrát stolní hry se sourozenci, lít olovo a prostě všechno, co k tomu patří…

Anketa

Bude Martin Kupka lepším předsedou ODS než Petr Fiala?

Bude

0%

Ne, Fiala byl lepší

2%

Je to úplně jedno

98%

hlasovalo: 1643 lidí

Nakonec to bylo jednodušší, než jsem si dokázala představit. Zmohl mě nějaký příšerný „moribundus“ a já se téměř tři týdny potýkala nejenom s příšerným kašlem a teplotami. Čímž se pro mě vyřešilo dilema, zda v tomto deníku poslankyně přes prázdniny pokračovat, či nikoliv. Abych vám popisovala fáze nemoci, na to jsem se raději vykašlala. Ale chybělo mi to, to vám povím.

Už jsem si zvykla pro vás každou neděli shrnout nejenom politický týden, což je mimochodem docela očistná věc. Tak trochu jako u zpovědi. Svěřím se vám, se vším hezkým i s tím hrozným, co jsem v práci zažila, a vaše časté reakce mě nejenom těší, ale poskytují mi užitečnou zpětnou vazbu.

A tak si na úvod dnešního dílu dovoluji popřát nám všem společně, aby se nám můj poslanecký deník četl lehce. Aby v něm bylo co nejvíce pozitivního. Když se vážně zamyslím nad slovem, které by mělo provázet můj politický rok 2026, napadá mě v první řadě – mnou možná až příliš často používané slovo – „suverenita“. Ale nemůžu jinak! Když totiž pozoruji trend, který ukazuje, že se necháváme čím dál více ovládat nerozumnou Evropskou unií, je suverenita slovo, nad kterým je třeba přemýšlet, které je třeba zachovat. Protože suverenita, samotné přežití nezávislého politického společenství, je přece podmínkou pro všechno ostatní.

Práce jako na kostele

Práce ve sněmovně je sice jako na kostele, přesto mě neuvěřitelně baví. Náhle můžete věci měnit. Proto se na každé setkání výboru, na každé setkání pracovní skupiny, delegace nebo komise připravuji, jako by šlo o můj hlavní projekt. Od lidskoprávních projektů, přes reálnou změnu zákonů a legislativních procesů, převážně se zaměřením na svobodu slova, až po bezpečnostní hrozby… To všechno je můj záběr, který se mi nechce prozatím zužovat. Zpočátku vnímám „sezení na více funkcích“ jako důležité. Člověk se v tom musí zorientovat. Teprve vyzkoušet, co všechno zvládne. A já zvládám každý týden víc a víc. Jak já, tak moje asistentka Šárka je ve sněmovně nová. Pohybujeme se ve zcela novém prostředí, se zcela novými systémy, a na všechno si musíme přijít samy. Jste najednou v extrémně soutěživém a rychlém prostředí, kde vám nikdo neporadí. A že všechny ty systémy a procesy nejsou úplně intuitivní.

Tak například: Většina lidí si myslí, že do rozpravy se poslanec přihlásí zmáčknutím nějakého tlačítka na lavici. Tak tomu ale není. Musíte to udělat písemně, a to buď předem, nebo během schůze. Musíte číst jednací řád. Pochopit všechny obezličky. Například, že někdo má přednostní právo. Nebo že technická trvá jen dvě minuty a hlásíte se k ní tlačítkem. Jaký je rozdíl mezi podobnou a obecnou rozpravou? To všechno jsou věci, které nejlépe vypozorujete praxí… A jestli jsme té praxe měli ve sněmovně až až, tak to bylo právě tento týden. :)

Důvěra vládě

Anketa

Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?

Ohrozil

59%

Neohrozil

1%

Jaké mezinárodní právo? Žádné ve skutečnosti neexistuje

38%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 12869 lidí

Že vláda získá důvěru, o tom asi nikdo nepochyboval. Se 108 vládními poslanci bychom si to mohli pokazit jedině sami. Přiznávám, že jsem nevěděla, že hlasování probíhá stylem, jakým probíhá. Jednotliví poslanci, volaní podle abecedy, vstávají a vyslovují „pro návrh“ nebo „proti návrhu“. Nesmíte to prý splést, pak se hlas nepočítá. Byla jsem nervózní. Ne proto, že bych nedokázala říct dvě slova, ale přece jen – k hlasování o důvěře došlo po třech dnech intenzivního jednání sněmovny, kdy jsme toho moc nenaspali. Někteří z nás ani nejezdili ze sněmovny domů – na těch pár hodin to nemělo smysl. A víme, jak funguje člověku unavené tělo i hlava. Říkala jsem si, že si napíšu ono „zaklínadlo“ na papír a položím jej před sebe na lavici, pro jistotu, abych nic nespletla. Ale bála jsem se to udělat kvůli paparazzi, kteří nás fotí z ochozu při každém pohybu a přibližují zoomem, co si ukazujeme na mobilech a co píšeme na počítači. Vždyť s tahákem na jednoduchá dvě slova by si ze mě akorát udělali legraci. Ale zvládli jsme to nakonec všichni!

Co tomu ovšem předcházelo, to byla komedie, za kterou by se nestyděl ani de Funès. Obstrukce se daly očekávat. Že se bude opozice vykecávat hodiny a hodiny času, to asi taky. Ostatně, všichni už vědí, že chceme změnit jednací řád a omezit časově vystoupení. Poslouchat hodiny Hřiba, Bartoše nebo Richterovou by třeba člověk po čtyři roky měl zvládnout, kvůli občanům, kvůli demokracii. Ne ovšem s obsahem, který je u nich neměnný. Říkám si, že si příště do sněmovny přinesu bingo kartičku, na kterou si připravím hlášky, které budu odškrtávat, až je vysloví. Když tam bude „ruský tank“, „ruský drog“, „náckové“, „stydět se“, „přes půl milionu voličů“, „my máme plán“, a další, jistě tím nic nezkazím.

Na sociální síti Facebook jsem se vrátila i ke sporu o „mladé krásné ženy“.  

 

Anketa

Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?

Ano

91%

Ne

7%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 47889 lidí

Maminka se sestrou se rozhodly sdílet moje utrpení a sněmovnu sledovaly celý týden v přímém přenosu. Hned druhý den mi od maminky přistála v messengeru zpráva, že je jasné, že Piráti mají jednoho PRistu, protože jejich projevy jsou jako přes kopírák. Neříkají nic, krom urážek a argumentačních faulů, daly by se shrnout do pár vět, a opakují podobné fráze… Možná. Přiznám se, že po pár desítkách hodin jsem je přestala vnímat. Šlo to jedním uchem tam, druhým ven. Na Pirátech se mi líbí jedna věc. Chovají se ke všem stejně. Nejspíš ke všem stejně blbě. To, jak jsou arogantní, slýchám od úředníků, od politiků napříč stranami, od jejich voličů i nevoličů. Když chodili pozpátku, bylo vidno, jak to je trapné i některým, kteří se k tomu museli přidat.

Abych byla ale fér, musím říct, že aroganci svaté trojice – Hřib, Bartoš a Richterová – nesdílí většina jejich spolustraníků, nebo spíše spolustranic, protože moc mužů jim tam nezbylo. Dámy, s nimiž sdílím výbory a pracovní skupiny, jsou prostě milé a normální, dokonce bych řekla, že pracovité a inteligentní, ale to si člověk pak klade otázku, proč se toho účastní s nimi. Na druhou stranu: Takovou otázku si mohou klást i ony u mě. :) Prostě stojíme ideologicky na druhé straně. A to je v pořádku. To je politika. Demokratická politika. Naším úkolem by tedy mělo být hledat konsenzus/kompromis. Což prostě s některými jedinci nejde, ať se o to snažíte, jak se snažíte.

Měření času na toaletě

Přiznám se, že když Hřib v jednom ze svých vystoupení kritizoval premiéra Babiše, že je „příliš dlouho na toaletní pauze“ a že je to asi „premiérovým věkem“, probudilo mě to po mnoha hodinách usínání a doslova zvedlo ze židle. Takový nevhodný ageismus přímo u pultíku sněmovny? Zrovna od Piráta? Nemohla jsem věřit svým uším. Obzvlášť ne, když se k tomu přidala i Richterová, která namísto toho, aby se zachovala jako rozumná žena a situaci uklidnila, nebo lépe řečeno – svého kolegu uklidnila, se v jednom z dalších vystoupení k oné dehonestaci přidala a jala se určovat, že paní ministryně Mrázová by na toaletě neměla trávit více než dvě, tři nebo čtyři minutky, protože to by přece mělo na vykonání toaletní potřeby stačit. Neuvěřitelné!!! Že budu zákonodárce, abych řešila délku toaletních pauz vládních představitelů, tomu bych nevěřila, ani kdyby mi to vyčetla ze skleněné koule Sibyla. Ale myslím, že teď už jsem připravena na všechno. :)

Piráti – snadný terč

Víte, velmi ráda bych se věnovala v mých denících něčemu jinému, než Pirátům. Myslela jsem si, že mě bude mnohem víc štvát třeba taková ODSka nebo STAN, TOP 09 nebo KDU-ČSL, které již ztratily sebe samy. Ale není tomu tak. Je to podivné, ale v porovnání s pirátstvem působí všichni ostatní poslanci opravdu normálně. Můžu vám ale slíbit, že příští deník o Pirátech nebude. Není čas s nimi ztrácet čas, pojďme se věnovat také věcem pozitivním a zaměřme se na poslance naší, tedy vládní, koalice.

Protáhnout záda a najít útočiště

Židličky v Poslanecké sněmovně nejsou vůbec pohodlné, abych pravdu řekla. Jsou to takové dřevěné sklápěcí židle, obdobné jako ve starších divadlech, takže záda i tělo trpí po 50 hodinách sezení a naslouchání ostatním. Všichni se tak občas projdeme do našich kanceláří a protahujeme. Kolega Gregor je čahoun, a tak se u mě v kanceláři natáhl přes polovinu místnosti, abychom nasbírali síly na další jednání. Já čerpala sílu ve sněmovní kapli. Záleží mi na českém národu, i přes jeho vroubky ho mám ráda, a občas se za něj modlím. Hledat a obhajovat pravdu, bojovat za spravedlnost a být milosrdná.

Musím vám upřímně říct, že zítra se ohromně těším do kraje dovybavit svou regionální kancelář a setkat se s olomouckými kolegy, abych jim povyprávěla zážitky ze sněmovny. Pojďme si na závěr pár perliček okomentovat také. :)

Anketa

Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?

Mám

94%

Nemám

4%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 23400 lidí

„Já si ideální zemi představuji tak, že bude pomáhat druhým na úkor sebe samotných.“ – řekl Petr Hladík, náš bývalý ministr pro životní prostředí, který tvrdí, že se Česká republika otepluje dvakrát rychleji, než zbytek světa. A zná pan poslanec tu poučku o letadle? Že nejprve dýchací masku sobě, až pak dítěti? Já chápu, že strana KDU-ČSL vychází z křesťanství, kde se máme dle Ježíšova učení obětovat pro druhé, ale pokud to budeme dělat za každou cenu, a pro ukrajinské občany uděláme všechno, zatímco na naše zapomeneme, prostě to dopadne, jak to dopadlo za vlády Petra Fialy. Výborně to okomentoval nedávno poradce vlády pro zahraniční politiku, pan Kmoníček. Sám uvedl, že toho bylo prostě moc. Ukrajina v každém postu, v každém projevu. Tak přehnaně, až většinu občanů poštvali proti Ukrajincům. Je tomu dva roky, co jsem varovala, že se tak stane a v podcastech jsem to říkala tehdejším vládním představitelů do očí. Nejenom, že se tak stalo, ale bohužel se vůbec nepoučili. A přitom stačilo málo.

„Moderní válka nezačíná tankem na hranicích. Začíná lží a dezinformací.“ – řekl Matěj Hlavatý, starosta z Tetína, který se proslavil na twitteru a ve sněmovně, stejně, jako píše na síti X, i hovoří. Svým způsobem má samozřejmě pravdu. Moderní formě konfliktu – hybridní válce – neunikneme. A dezinformace prostě může být, a leckdy také je, nevojenským nástrojem, který používají válčící strany. Ale hybridní válku vedou vlastně i naše média. A jaký to mělo dopad? Ten nejhorší! Důvěra v média klesá na bod mrazu, téměř nikdo je už nechce sledovat, přecházíme na média nová, uzavíráme se do vlastních bublin. S dezinformacemi se musíme naučit pracovat. Zahlcují on-line prostor. Je velmi nebezpečné přijímat tuhle rétoriku starosty z Tetína, protože mohou působit, že dezinformace jsou příčinou války. A právě proto pak máme Stratkomy, Demagogy, Elfy a podobné bojovníky proti dezinformacím, kteří se zaklínají tím, že dezinformace rovná se agrese. Ale tak to prostě není! Když nám někdo lže, dejme si na něj pozor. Ale není to rovnou o násilí a úderu. A basta! 

„Nemáte v programovém prohlášení narovnání práv zranitelných LGBT osob!“ – rozčilovala se Kateřina Stojanová, pirátská mladá poslankyně. Tomu jsem moc neporozuměla. Jak jako „zranitelných LGBT osob?“ Jako že heterosexuálové jsou nezranitelní? Nebo pro nezranitelné LGBT osoby nechce práva narovnat?

Psali jsme:

Poslankyně narazila na aktivisty ve státních službách. Vážné dopady

Letenky za 340 000 Kč pro dva poslance vyneseny ven

Poslankyně stála vedle Turka v momentu, o němž všichni psali

Sedláčková (Motoristé): Jaká to je demokracie, když sem lezete?