Co říkáte na zpravodajství ČT? Anketa
Jan Veleba uvedl, že nechce být považován za pronásledovatele České televize, ale že jeho návrh novely zákona o televizních a rozhlasových poplatcích, kterou bude senát projednávat ještě v březnu, vzbudil takové vášně a averze vůči němu, že se se Zdeňkem Koudelkou rozhodli dál o změnách přemýšlet. „Rozhodli jsme se, že předložíme ještě návrh dalšího kroku – velmi jednoduchý návrh zákona o České televizi. Vyšli jsme z toho, že zákon ukládá z celkového vysílacího času poskytnout 20 % pro vysílání dvou studií v Brně a v Ostravě. Myslíme si, že tento poměr je nevhodný a má to negativní dopad na místní kulturu a umělce. Navrhujeme proto, aby se podíl Ostravy a Brna zvýšil na 30 %,“ vysvětlil podstatu návrhu Jan Veleba.
Podle advokáta Zdeňka Koudelky návrh posiluje nejen vlastní studia, ale prostřednictvím jejich činnosti v regionu i regionální kulturu, a lze předpokládat, že větší činnost televizních studií povede k většímu uplatnění místních herců, režisérů, ale i celých souborů např. filharmonií atd. ve vysílání, a tím se posílí i financování regionální kultury, sportu a dalších oblastí uplatnitelných v televizi. Není důvod, aby z financí placených obyvateli celého státu bylo 80 % tvorby zajištěno jen v hlavním a nejbohatším městě. Česká televize je významným zdrojem financí pro kulturu i sport a další oblasti. Jestliže se na činnost České televize musí skládat obyvatelé celého státu, je logické, že i její výdaje mají být územně rozprostřeny a ne monopolizovány do Prahy.
Koudelka v souvislosti s přípravou návrhu zákona upozornil na další souvislost: „V rámci debat o návrhu zákona o televizních poplatcích jsem se dostal do situace, že mi někteří zástupci kulturních institucí v regionu řekli, že takový vítají, ale že zároveň mají v současnosti rozjeté některé projekty v České televizi a že nemohou tento návrh veřejně podpořit, protože se bojí, že by o tyto projekty přišli nebo že by do budoucna nedostali další. A já jsem si s hrůzou uvědomil, že jsme minulý rok slavili 25 let od pádu komunistické totality a že se tady najednou objevuje veřejná instituce, kolem které je taková atmosféra, že se jiné názory sdělují na veřejnosti a jiné v soukromí, to považuji za velmi špatné.“
Určité řešení Koudelka vidí v tom, že by v ČT byla rozdělena tvorba nejen do pražského centra, ale i do stávajících studií, a s tím souvisí i financování. „Proto jsme navrhli posílení studií z 20 na 30 procent vysílacího času, a zdůrazňuji, že je to podle mého názoru stále málo, protože 70 % bude pořád vytvářeno v Praze, která má jen 12 % obyvatelstva ČR. V době televizní krize jsem v rámci jejího řešení podával návrh, podle kterého se měnil tehdejší podíl 90 % tvorby v Praze a 10 % v regionálních studiích na dnešních 80 % ku 20 %. Praha tehdy argumentovala tím, že studia nejsou schopna těch 20 % naplnit, postupně se ale ukázalo, že to jde. Stejně by tomu bylo i dnes se třicetiprocentním podílem,“ uvedl Zdeněk Koudelka a poukázal na fakt, že ostravské a brněnské studio České televize pokrývají území, kde žije 40 % obyvatel státu. Navíc dnes má ČT více vysílacích programů než v době, kdy vznikal zákon s 20 %, a není od věci uvažovat o tom, že by regionální studia zajišťovala vysílání celého jednoho kanálu.
Jan Veleba na otázku serveru ParlamentníListy.cz, zda tyto návrhy na změny v mediální oblasti konzultuje s nějakými mediálními specialisty, odpověděl záporně s tím, že mediální poradce nemá a že vychází ze svých poznatků, které získal při studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Další dotaz směřoval k tomu, zda podporu regionálních studií konzultoval s jejich vedením nebo zaměstnanci. „Když jsem záměr konzultoval s kulturní frontou, její zástupci říkali, že podíl pražských tvůrců je dokonce ještě vyšší, než stanovuje zákon, ale že mají obavy o tom mluvit. Se zástupci ze studií jsme nejednali, já sám jsem přesvědčen, že v současné atmosféře padesátých let, kdy se hledají „páté kolony“, by se obávali mluvit kvůli možným sankcím z Prahy, lidé, kteří by hovořili otevřeně, jsou v podřízeném postavení vůči centru,“ uvedl senátor Veleba.
Pokud jde o časový harmonogram, podle Zdeňka Koudelky musí se počítat s určitou časovou přípravou a senátor Veleba navrhuje, aby účinnost zákon nabyl až od 1. ledna 2016, aby se vše mohlo technicky připravit. Při prosazování zákona Jan Veleba počítá s podporou svého senátního klubu a jeho šesti senátorů a myslí, že drtivé většině senátorů a poslanců by neměl návrh principiálně vadit. „Je namířen jen proti těm, kdo si myslí, že Česká televize je jejich soukromý majetek,“ řekl Jan Veleba.
Pro Parlamentní listy Jan Veleba uvedl, že uvítal podporu prezidenta Miloše Zemana, který se o jeho návrh začal zajímat. „Možná že si někdo myslí, že jsem to s panem prezidentem měl dopředu domluveno, musím ale říct, že jsem s ním o tom nikdy nemluvil. On dostává mediální svodky a patrně ho moje iniciativa zaujala, přidal se a sdělil svůj naprosto radikální názor. Mě jeho podpora těší, nemyslím si ale, že poplatky budou úplně zrušeny. Podle toho, jak jsem sledoval jednání Rady České televize se proti tomu zvedne zuřivý odpor a bude velký problém návrh novely zákona o koncesionářských poplatcích prosadit. Byl bych rád, kdyby se aspoň k tomu, co jsem navrhl dnes, zákonodárci postavili selským rozumem, a kdyby se to podařilo prosadit,“ řekl Jan Veleba.
Pokud jde o atmosféru, která v poslední době kolem jeho návrhů vznikla, a v souvislosti s tím, že jej kritizoval Tomáš Halík, Jan Veleba uvedl: „Velice mě překvapilo, že profesor Halík vyrobil konstrukci, podle níž jsem součástí jakési páté Putinovy kolony v Senátu. Vzpomněl jsem si na padesátá léta, kdy se hledala pátá kolona imperialismu. Dnes se sice nezavírá, ale probíhají různé podpásovky. Jsem přesvědčen o správnosti svých kroků a vím, že s Českou televizí panuje hluboká nespokojenost. Jednání její rady mi připomíná zasedání ÚV KSČ a heslo ‚republiku si rozvracet nedáme‘, jen je tady změněno na ,televizi si rozvracet nedáme‘. Myslím, že budou překvapeni a že procesy změn se nezastaví.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
