Písničkář Jaromír Nohavica je rád, že se dožil fungování internetu ještě v plné síle, protože se mu líbí, jakým způsobem se šíří informace, ale i písničky po internetu. Jako zpěvák se prý snaží fungovat na volné noze a požadovat jen realistické honoráře, nikoli statisícové sumy.
„Já nehraju za nějaký fixní honorář, kdy někdo zavolá a řekne: ‚My bychom chtěli, abyste zahrál v našem sále.‘ A já řeknu: ‚Dobře, přijedu, a vy mně a mým kolegům dejte dvě stě padesát tisíc, a ještě jízdné.‘ Ne, my to děláme jinak: ‚Jakou máte kapacitu?‘ ‚Čtyři sta lidí.‘ ‚Kolik tak můžeme dát vstupné?‘ ‚Ty vole, to je jedno, chudé město. Dáme tam pět set korun.‘ Takže vybereme dvě stě tisíc, odečteme DPH, teď se odečte OSA, musí se odečíst kulturák, který má nějaké výdaje, paní šatnářky, takže nám zbyde tolik a tolik, a z toho musíme zaplatit cestovné, hotel, ubytování, a na honoráře nám zbývá tato částka. Ale je to všecko ze vstupného, které máme, což je fantasticky krásné!“ popsal Nohavica v rozhovoru pro Rádio Universum.
- Celý rozhovor naleznete zde
„Mluvím o tom tak podrobně proto, že to je nádherný pocit, i lidsky. Přijdu do sálu, hraju, a vím, že honorář, který dostanu, mi jednotlivě přinesli lidé v sále, jako za starých časů, kdy přišli do hospody, položili na stůl nějaké peníze, udělala se kupka, a byl klid: ‚Muzikanti, hrejte! To je vaše!‘ A muzikanti hráli za to, co se vybralo. A to mi připadá poctivé, jako za starých časů,“ doplnil.
Fotogalerie: - Představení pro Ukrajinčata
Prozradil také, jak vznikají jeho písničky. V prvé řadě je prý píše pro sebe. Buď pro radost, nebo třeba aby se vypsal z nějaké naštvanosti.
„Stejně, jak jsem si psal Mně snad jebne, o covidu – to jsem psal pro sebe, kura, abych to ze sebe vyřval, a jak jsem to dopsal, jsem říkal: ‚Jo, jo, to je dobre! Fajn!‘ A hrál jsem si to s radostí, a pak jsem to posílal lidem. Ale že bych myslel na lidi, tak to neumím, a nejde mi to. Možná, že to někdo umí, ale nevěřím tomu. To je strašně složité, když to chceš uměle vytvořit,“ popsal svůj vnitřní tvůrčí proces.
Nakonec konstatoval, že rozhodně nepatří mezi věčné optimisty; a nemyslí si, že teď už bude pořád jen lépe.
„Otázka je, co to udělá do budoucna. Protože zase nejsem takový velký optimista, a nevěřím až tak po tom všem, co už jsem v životě viděl, že se nějak polepšíme. Kdo se nebude chtít polepšit, se prostě nepolepší. Víš, já se obávám, že my, kteří víme, že svíčka hořela rychle, a kteří cítíme, že to přišlo v pravou chvíli, to umíme přečíst, my to možná nějak přetvoříme, nějak budeme vědět. Ale jsou lidi, kteří prostě, ať se děje, co se děje, to zase budou číst úplně jinak. Je možné, že život je jedna knížka, a všichni ji čteme, každý ji čte, a každý si z ní vezme úplně něco jiného,“ poznamenal filozoficky.
„Bylo to jenom zdání, že všechno bude v pohodě, že přešly nesvobodné časy, a teď jsme se nadechli svobody, a svět je v pořádku. Všecko už tu bylo, je a bude. Svět nebude nikdy úplně v pořádku, svět je takový, jaký je už tisíce let. A mění se jenom kulisy,“ uzavřel Nohavica.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
koronavirus
Více aktuálních informací týkajících se COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MZ ČR. Přehled hlavních dezinformací o COVID-19 naleznete na oficiálních stránkách MV ČR. Pro aktuální informace o COVID-19 můžete také volat na Informační linku ke koronaviru 1221. Ta je vhodná zejména pro seniory a osoby se sluchovým postižením.
Zcela jiné informace o COVID-19 poskytuje například Přehled mýtů o COVID-19 zpracovaný týmem Iniciativy 21, nebo přehled Covid z druhé strany zpacovaný studentskou iniciativou Změna Matrixu, nebo výstupy Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků.
autor: mp
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
