„Takovou slávu nezažil v ostravském kulturním centru ani bývalý prezident Václav Klaus nebo současně nejúspěšnější český spisovatel Michael Viewegh. Spatřit na vlastní oči proslulého útěkáře Kajínka, o jehož případu byl natočený i velmi povedený film, přišly stovky lidí a ostravské Knihcentrum tak praskalo ve švech. Řeč se samozřejmě netočila okolo současného Kajínkova „života bez mříží“, ale návštěvníci besedy se nejvíce vyptávali na jeho proslulou kauzu, včetně už „legendárního“ útěku z nejvíce střežené věznice na Mírově.
„České vězeňství je jedna velká Potěmkinova vesnice a má fůru problémů. To vám samozřejmě ministr spravedlnosti Pelikán neřekne a bude tvrdit naprosto něco jiného. Je celkem běžné, že chlap, který má venku rodinu s malými dětmi, práci nedostane, aby jim nějak pomohl, ale líný feťák ji má, i když o ni vůbec nestojí. To jen na okraj o poměrech v našich věznicích. A jak vás jednou odsoudí a zavřou, nemáte šanci na obnovu svého případu a osvobození, i kdybyste přinesl policii i státním zástupcům jakékoliv důkazy o vaší nevině. Oni prostě svoji chybu nepřiznají, zvláště u soudu, který vám stanovil trest,“ zahájil svou besedu Jiří Kajínek, který tak jen potvrdil zvěsti, jež o něm kolují, že i když byl protřelým recividistou stíhaným za dvojnásobnou nájemní vraždu, je jinak velmi bystrou osobností s logickým uvažováním, které nedělají problémy projevy na veřejnosti a umí pohotově odpovědět na kteroukoliv otázku.
„Já jsem chtěl hned při počátečním vyšetřování těch vražd, abych šel já a hlavní svědek proti mně - Vojtěch Pokoš - na detektor lži. Jenže policisté mi řekli, že u mne to nemá smysl, protože bych ho stejně oblbnul, a Pokoš to vždycky odmítl. Bylo také naprosto nestandardní, že se neudělala žádná rekonstrukce případu, aby se zjistilo, jak to všechno vlastně proběhlo. Ono se to běžně provádí i při vyloupení trafiky, ale tady ve vážném případu dvojnásobné vraždy to nebylo nutné? Policisté v Plzni prostě potřebovali někoho dostat za ty vraždy za mříže a vybrali si mne. Proč? To se možná ještě ukáže, já na něčem pracuju a pak se to dozvíte všichni,“ reagoval na dotazy z publika ohledně podrobností k jeho kauze nedávno amnestovaný vězeň, který se stal po svém propuštění oblíbenou celebritou.
S trestem jsem se nesmířil, proto jsem utíkal
Více dotazů z publika směřovalo na Jiřího Kajínka ohledně jeho útěků. Lidé se ptali, co ho k tomu vlastně vedlo. „Já jsem byl nespravedlivě odsouzen na doživotí. Takže neexistovala žádná šance dostat se z klece, kde vám občas dají k snědku nějaké pomeje. Co jsem si měl o tom všem myslet, když mne u soudu nepoznalo devět svědků kromě Pokoše a jedním z argumentů soudce bylo tvrzení, že on mluví určitě pravdu, jelikož Romové před svou matkou nikdy nelžou. Tak jsem naplánoval několik útěků i se svými spoluvězni, odsouzenými za těžkou kriminalitu. Představoval jsem si, jak tam budou pobíhat po lese a já si to pěkně namířím do Prahy. Jenže oni mě dvakrát podrazili. Takže mě dozorci přestěhovali nahoru do patra, ze kterého se prý nedalo utéct. Před nástupem trestu jsem měl mít v Praze připravené dva byty, jeden od svého bratrance, druhý mi měl zajistit můj kámoš, ale oba dva se na to vykašlali, jelikož si mysleli, že se mi utéct stejně nepodaří, tak jsem nakonec skončil u přítelkyně dalšího svého známého, kde mě pak chytli,“ vysvětloval Kajínek.
Psali jsme:
Pro Klímu jsem byl zajímavý jen ve vězení
Známý investigativní novinář a spisovatel Josef Klíma není určitě Kajínkovým favoritem. Ten dokonce tvrdí, že ho žurnalista několikrát nepěkně podrazil. „Nejdříve ve svých pořadech dokazovali, že v mé kauze je hodně nejasností, a že jsem ty vraždy zřejmě nespáchal a já jsem se stal celkem populárním, zvláště po tom filmu, který byl tak ze 70 procent pravdivý a z 30 procent to byla autorská fikce, aby se lépe prodával. Dokonce v takové veřejné anketě, kdo by měl být českým prezidentem, jsem skončil na třetím místě. A to zřejmě Klímu a jeho kolegu Kroupu naštvalo. Oni sami se považovali za hrdiny a ne aby hrdinu udělali ze mě – tedy pro ně z kriminálníka. Já jsem měl k nim důvěru a s řadou věcí jsem se jim svěřil. A oni mi pak například řekli, že když se ptali mých známých, jaký vlastně jsem, tak dostávali jen samé pozitivní reference, což se jim už potom moc nehodilo. A tak, jakmile prezident Zeman v Čáslavi řekl, že mě asi propustí, natočili pořad s jedním svědkem, se kterým manipulovali. Ten mě dřív před soudem nepoznal, ale najednou tam tvrdil, že jsem to byl já, kdo střílel. Pro pana Klímu jsem měl totiž daleko větší cenu, když jsem seděl a on mohl točit pořady, za které inkasoval peníze. Teď, když jsem na svobodě, tak se ho na mě už nikdo nezeptá, půjdou raději přímo ke zdroji. Proto si on také nepřál, aby mě propustili,“ tvrdil Kajínek.
V diskuzi přišla také otázka na politiku, jeden z návštěvníků se ho zeptal, koho bude volit za prezidenta, a jaké straně dá přednost v nastávajících parlamentních volbách. „Svůj hlas dám určitě Miloši Zemanovi, protože ten jako jediný z českých prezidentů dodržel slovo a dal mi milost. Přitom Václav Havel znal můj spis, tvrdil, že mi věří, ale neudělal to. Václav Klaus si prostudoval materiály o mém případu a sliboval také, že s tím něco provede. Nakonec ale řekl, že neměl odvahu mě propustit. Víc asi není k tomu už co dodat. Ze stranických lídrů je mi nejsympatičtější František Ringo Čech, on sice působí legračně, ale je to férový a čestný chlap, jak jsem ho poznal,“ dodal závěrem Jiří Kajínek.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
