O výši provize a rozdělení zisku se všichni musí dohodnout bez účasti spotřebitele, který nemá ani tušení, komu a kolik koupí jednoho mléka zaplatil. A je to tak normální, podstatný je pro něj přece produkt a jeho konečná cena.

Zatímco u mléka je tento postup alespoň zatím v pořádku, u životního pojištění jej poslanec Šincl považuje za zásadní nešvar českého pojišťovacího trhu, který je třeba řešit státní regulací. Sjednání provize mezi pojišťovnou a zprostředkovatelem „bez vědomí klientů“ totiž považuje za zásadní selhání trhu.  A proč jsem si pro srovnání vybral zrovna mléko? Stejně jako u „životka“ zde totiž existuje státní podpora, která je podle poslance Šincla důvodem k tomu, aby se postaral o to, kdo vydělá více a kdo méně.

Zprostředkovatelské provize, které prý dosahují až 200% ročního pojistného, což mimochodem stejně jako u jiných „až“ znamená, že tomu tak v drtivé většině případů není, mají být sníženy a svázány s tím, že spotřebitel nepřejde k jiné pojišťovně. V zájmu pojišťovny, nikoli však nutně klienta, se o to bude muset postarat zprostředkovatel, který smlouvu uzavřel, aniž by bylo řečeno, jak to má udělat. Jeho klienta totiž může přepojistit kdokoli jiný, včetně samotné pojišťovny.