Před pěti lety sem lidé přicházeli, aby se rozloučili se zesnulým exprezidentem Václavem Havlem, jehož ostatky tu byly vystaveny. V den, kdy by oslavil osmdesáté narozeniny, se v kostele sv. Anny, který slouží jako kulturní centrum nadace VIZE 97, sešla zhruba stovka lidí včetně řady známých osobností, aby společně s letošním laureátem Ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97 profesorem Janem Sokolem debatovali na téma „Nežít pro sebe“.

Moderátor diskuse psychiatr Cyril Höschl mohl na závěr veskrze filozofické rozpravy konstatovat, že moto „Nežít pro sebe“ není myšleno jako morální apel, ale jako vyjádření toho, že svět zkrátka funguje na vzájemné provázanosti lidí a nám nezbývá nic jiného, než to vzít v potaz a nějak se s tím vyrovnat. „Jsme s jinými provázáni tím, co jim dáváme a co od nich dostáváme. A nemyslí se tím jenom hmotné statky a peníze, ale i kulturní dědictví, sociální dluhy nebo dluhy života,“ shrnul Höschl.

V následné diskusi s diváky, mezi nimiž byli přítomni i bratr Václava Havla Ivan, socioložka Jiřina Šiklová či slavný český chirurg profesor Pavel Pafko, se psychiatr pozastavil nad tím, že si lidé stěžují, že se mají špatně.  

„Rakouský etolog a nobelista Konrad Lorenz kdysi varoval, že se moderní člověk stále více podobá domácím zvířatům: je zvyklý na bezpečí a pohodlí chlívku, kde dostává pravidelně nažrat a žádný nepřítel ho nemůže ohrozit, dokud ho ovšem jeho chovatel nepošle na jatka. Tak se podle Lorenze moderní člověk sám domestikuje, ztrácí přirozenou opatrnost a ostražitost, zato trvá na pravidelném krmení, a kdyby nepřišlo, propadne panice a hysterii. Stačí, když neteče teplá voda, v obchodě nemají pomeranče nebo nejezdí tramvaje,“ jal se Höschl citovat ze sborníku „Nežít jen pro sebe“ z pera Jana Sokola.

Odborník na lidskou duši k tomu podotýká, že „zřejmě nikdo v současné době v našem evropském prostoru osobně nepamatuje dobu, kdy se žilo líp, než je doba, ve které žije on sám. A přesto má potřebu se cítit strašně špatně a mít pocit, že situace je takřka katastrofická“.