Poslankyně Semelová si podle Jírovce myslela, že v Česku je svoboda projevu. Proto přišla do televizního Hyde parku a tam zcela upřímně odpovídala na otázky, které jí přicházely od diváků. Její slova přivedla redaktora kulturní rubriky Lidových novin k textu s názvem „hnus lidský a temná míza Marty Semelové“.
Podle Jírovce kulturní redaktor svým pojednáním o lidském hnusu nechtěně popsal reakci společnosti na slova poslankyně. „Dopustila se svobody projevu a názoru a taková věc se neodpouští,“ píše ve svém článku s titulkem „Tak tu Semelovou pověste, ať mají jednou komunisti po kom přejmenovávat náměstí". Zejména pokud jsou názory nepohodlné vládnoucí moci. A je vcelku jedno, jaká ta moc právě je.
„Předchůdci Peňásů žádali pověšení Horákové, kdežto ti současní by zase nejraději pověsili Semelovou, nebo si od ní alespoň odsedli,“ píše na Britských listech. Pak ukazuje, že i na případ Milady Horákové lze koukat z mnoha pohledů a je na vkusu každého, jaký si vybere.
Proces s Horákovou podle něj probíhal v době, kdy byla v plném proudu světová válka, Západ podporoval odpůrce nového režimu a posílal přes hranice agenty chodce. V takovém klimatu prý nebylo těžké věřit, že skupina kolem bývalé poslankyně spáchala, co jí kladla obžaloba za vinu.
„Odsouzení Milady Horákové bylo nepochybně v souladu s tehdejšími názory na nakládání s těmi zrádci, kteří se spolčují se zahraničím, aby poškodili vlastní zem,“ soudí Jírovec. Podle jiného pohledu však můžeme na tehdejší realitu klást současná měřítka. Podle něj by Horáková nepochybně nemohla být popravena, protože to se už nedělá. Jenže aplikace tohoto pravidla je prý trochu relativizována tím, že tehdejší zločiny by nikoho nevzrušily - s moderní technikou si tyto věci mohou státy zjistit samy.
Třetí pohled je pak propagandistický. Jeho základem je působení na veřejnost, aby se nedomnívala, že by něco mohlo být jinak, než se říká. K tomu se hodí nějaká zpolitizovaná instituce, třeba ústav správného pohledu.
Jako příklad Jírovec ukazuje, jak Ústav pro studium totalitních režimů popisuje činnost Milady Horákové po roce 1948. Měla „udržovat spojení a výměnu informací s emigrací“. Tehdejší obžaloba tuto „výměnu informací“ viděla jako poskytování špionážních údajů.
Podobné propagandistické „posuny“ však podle Jírovce zdaleka nejsou neobvyklé. Pokud by se současný režim rozhodl pod vlivem lidí jako je Jiří Peňás „lidský hnus“ Martu Semelovou pověsit, je prý nepochybné, že by po ní jednou komunisté pojmenovali náměstí. Možná právě to, které se dnes jmenuje po Horákové.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
