Odhady toho, kdy Tálibán obsadí celý Afghánistán, jsou v podstatě kecy. Situace je natolik nepřehledná a prozápadní režim natolik rozložen korupcí vypěstovanou americkou tajnou službou a západními finančními dárci, že lze s přihlédnutím na základní fakta odhadovat cokoli...

Budoucnost skončila 14. dubna 2021

V tamním chaotickém prostředí působí tři síly. Prozápadní zkorumpovaná nejednotná vláda, které nikdo příliš nevěří; Tálibán prosazující psychopatickou verzi sunnitské verze islámu; a lid obecný – bezmocný, mnohonárodnostní, nejednotný, spíše nevzdělaný než mírně vzdělaný. První síla ovládá asi 40 % území, druhá síla 60-70 % území. Lidu obecného se nikdo na nic neptá.

Po oznámení prezidenta USA Josepha R. Bidena ze 14. dubna, že se americké jednotky stáhnou z Afghánistánu do 11. září 2021, zahájil Tálibán konečnou ofenzívu proti prozápadní afghánské vládě. Pro vyznavače západní politiky, mládež nevázající se na islámské hodnoty, a pro ženy, to byl příslib brzkého příchodu netolerantní islámské džihádistické diktatury.

Základ všech scénářů

Pokud chce někdo vypracovávat scénáře, musí přijmout základní fakt. Tálibán překvapil technologicky vyspělé válečnické síly USA a NATO důkladným plánováním. Postupné územní zisky Tálibánu především v letech 2019 až 2020 byly přičítány prostému zesílení tlaku na afghánské ozbrojené síly. Ve skutečnosti relativně zaostalí a nábožensky bigotní Tálibánci ukázali, že politické a náboženské šílenství nesnižuje schopnost šílenců technicky věcně plánovat, v praxi organizovat a uskutečňovat rozsáhlé plány.

Z filozofického hlediska popírá úspěch Tálibánu koncepci moderní společnosti jako humanizující – demokratizující tendence. Tálibán představuje též moderní společnost – využívá veškeré techniky, ke které se může dostat a využívá ji stejně efektivně a kreativně jako západní „šmoulové“. Neboť moderní je to, co mění základní vzorce společnosti z hlediska pohybu, zaměstnanosti, vzdělávacích trendů, podle toho co lze nejlépe využít. Je jedno zda techniku využívají protestant, katolík, islamista nebo derviš, natož příznivec Pirátů nebo TOP 09.

Tálibánská vojenská diktatura má jasně definované cíle. Obsadit afghánské hranice, postupně okupovat vnitřní území státu a tím vymýtit prozápadní režim. K dispozici má finanční zdroje z ultrakonzervativních islámských států v čele se Saúdskou Arábií a od islamistických organizací ve světě. Trvalou základnu má v Pákistánu v pohraničních oblastech sousedících s Afghánistánem.

Afghánská prozápadní vláda má jasně definovaný osud. Má sponzorské zdroje z USA a dalších států aliance NATO a v omezené míře i z takzvaných asijských demokracií, jako je třeba Indie. Tyto finanční prostředky rozděluje následujícím způsobem. Část peněz dlouhodobě mizela ve zkorumpovaných vedoucích orgánech země, aby oficiální představitelé státu měli prostředky na financování připravovaného osobního útěku ze země a svůj další život v zahraničí. Část prostředků musela vláda ze stejného důvodu tolerantně ponechat k dispozici pro neviditelné – přiměřené rozkradení na nižší úrovni správy země. Včetně dotací pro zkorumpované spřátelené ekonomické společnosti.

Prostředky určené na každodenní provoz policie a armády zajišťují, aby se příliš rychle nerozkládala současná struktura moci. Velmi omezené prostředky pro civilní státní správu, včetně školství a zdravotnictví, musí zčásti vláda předávat Tálibánu, aby Tálibán zajistil nejzákladnější provoz těchto zařízení na dobytém území.  

Zítřek závisí na strategii Tálibánu

Tálibán překvapil dobře připravenou strategickou koncepcí dobytí Afghánistánu. Plně se projevila mezi květnem a červencem 2021. Z geopolitického hlediska se Tálibán neobává, že by jeho diktátorský způsob vlády na „osvobozeném“ území vyvolal bouřlivé reakce v zahraničí. Obsazení území Afghánistánu Tálibánem naopak opět rozproudí islamistické „osvobozenecké hnutí“, které zaměstná státy v Asii i na Západě natolik, že způsob vládnutí Tálibánu v Afghánistánu bude nejmenším problémem.

Velmi půvabným důsledkem útěku vojsk USA a NATO z Afghánistánu je „emancipace“ islamistických militantních hnutí. Západní státy podaly dlouhodobě stupňovaný důkaz, že jsou neschopné se ubránit islámské "civilizační" vlně. Afghánistán posloužil jako velká inspirace, že když se islamisté nevzdávají, nakonec jim musí křesťanská západní svoloč jít ve jménu Alláha z cesty. Kromě toho Tálibán způsobí nemalé nepřímé škody státům NATO tím, že občanská válka vyžene k hranicím Evropy přes milion běženců. Západní bezpečnostní analytici ze zdvořilosti dumají jenom o půl milionu běženců, aby příliš neděsili.