Svátky klidu a míru a rozjímání. To se běžně čeká ke konci roku. Je v naší společnosti něco, co nás jitří natolik, že to prostě nejde?
Vánoce už dávno nejsou svátky klidu a rozjímání. V západním světě jsou to „svátky“ konzumu, ze kterých se duchovní rozměr už téměř vytratil.
Platí ovšem také, že západní společnosti jsou velice rozdělené, to se zdaleka netýká jen ČR. V případě USA se běžně hovoří o studené občanské válce. V západních společnostech se kromě štěpení levice–pravice, které vyjadřuje vlastně postoj k rovnosti, objevují, nebo spíše aktivují další štěpení: město vs. venkov, liberální vs. konzervativní; a na vrcholu toho všeho jsou ti, kteří si přejí udržení statu quo, a ti, kteří ho chtějí zničit. Toto komplexní štěpení je dáno tím, že Západ si prochází celou řadou krizí synchronizovaně – ekonomické problémy se táhnou k sociálním, ekologickým, až ke změně postavení Západu v mezinárodních vztazích.
Mluvíme-li o vyrovnání se s dobou před rokem 1989, jsme letos, po oslavách 30 let demokracie, vyrovnanější? Chybělo něco během těchto oslav, popřípadě něco přebývalo?
Nejprve je potřeba říct, že oslavy a propaganda jsou dvě různé věci. 30 let je dlouhá doba, a pokud to někdo pojímá tak, že se slaví tak nějak „befelem“ a ještě slavit mohou jen ti pečlivě prokádrovaní, tak to o tom, kam jsme dospěli, tedy hodně vypovídá.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
