Kandidát do Senátu: Problémem bude nestabilní vláda

Nekandidujete poprvé, v kom ale nyní spatřujete největší konkurenci? V loňském roce vyhrál poměrně jednoznačně Tomio Okamura, kterému se nyní s jeho novým hnutím podařilo probojovat i do sněmovny. Proč by ale lidé měli volit vás?

Těžko říct, kdo bude největším konkurentem, protože netuším, jaké finanční prostředky mají jednotliví kandidáti. Volební obvod tvoří 79 obcí a měst a z hlediska získávání hlasů bude rozhodující, který kandidát oblepí obce větším počtem plakátů. Za Piráty a za mě hovoří dlouholetá snaha o transparentnost, ať už se jedná o transparentnost financování politické strany (nevím, jestli i některá jiná strana zveřejňuje veškeré příjmy a výdaje na internetu), nebo snaha přinutit orgány státní správy a samosprávy poskytovat pravdivé údaje o hospodaření s veřejnými prostředky a o platech, příplatcích a odměnách, které dostávají (často jako držhubné, nebo odměny za krytí tunelování) někteří vedoucí.

Otázkou je, jestli budou voliči slyšet na program a dosažené výsledky, nebo na počet plakátů.

Pokud se ještě vrátíme k předčasným volbám. Jak byste hodnotil jejich výsledek do budoucna? Piráti se také jako jediná strana obrátili na Nejvyšší správní soud v souvislosti s kritikou pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny a předvolebního vysílání České televize. Souhlasíte? A uvítal byste vy osobně změnu? Můžete být konkrétnější?

Já osobně považuji výsledek Pirátů za velice dobrý. V roce 2010 získali 0,7 % hlasů, letos 2,66 %, navzdory informačnímu embargu ze strany České televize, která zvala, na základě průzkumu volebních preferencí, Stranu práv občanů - zemanovce a Suverenitu paní Bobošíkové, které nakonec nedostaly dohromady tolik hlasů jako Piráti. A zcela jednoznačně je možné hodnotit výsledek Pirátů, když se podíváme na náklady jednotlivých stran na získání jednoho hlasu. SPOZ stál každý hlas okolo 260 Kč, ANO, které odhadovalo náklady na kampaň okolo 64 milionů, uvedla náklady na jeden hlas ve výši 70 Kč, nakonec přiznali, že jejich kampaň stála 110 milionů. Náklady Pirátů se pohybovaly v rozmezí 3 až 5 korun, v závislosti na zaúčtovaných nákladech, podle toho, jestli uvažujeme jen náklady z pokladny strany, nebo i náklady, které platili kandidáti ze svého, například náklady na benzin.

Osobně bych stížnost na průběh voleb nepodal, považuji ji spíš za pokus rozproudit všeobecnou diskusi o hranicích pro vyplácení příspěvku politickým stranám. Hranice pro vstup do sněmovny ve výši 5 % také může být předmětem diskuse, nějaká hranice ale být musí, protože jak vidíme, čím víc stran se do sněmovny dostane, tím složitější jednání o sestavení vlády a tím méně pevná koalice. Za rozumné považuji uzákonit (s přísnou sankční částí) povinnost politických stran vést na internetu transparentní účetnictví a mít transparentní účet nákladů na volební kampaň, i když ani to v České republice, ve které je národním sportem obcházení zákonů, nic nezaručí.

A co podle vás výsledek předčasných voleb znamená pro občany?

Obávám se, že je zaděláno na další velké zklamání. Velká část občanů nechce pochopit, že tak, jako nemohu v rodinném rozpočtu každý měsíc utratit víc než jaký mám příjem, nemohu ani v hospodaření republiky utrácet víc, než se vybere na daních. Politické strany naslibovaly nesplnitelné. Otázkou je, jestli si neuvědomily, že jejich sliby jsou nesplnitelné (změna u církevních restitucí v situaci, kdy restituce byly vyřešeny smlouvou mezi Českou republikou a církvemi, kterou bez souhlasu církví není možné změnit žádným způsobem, ani deseti referendy), nebo vědomě voličům lhali. Stejně tak jsou nesplnitelné sliby v ekonomické oblasti, pokud se nemá republika zadlužovat stále víc, až skončíme jako v Řecku nebo Španělsku. Dalším problémem bude nestabilní vláda.

Na základě vaší iniciativy jste dosáhl toho, že odměny z veřejných prostředků musí být zveřejněny a občané se tak mohli dozvědět o platech a odměnách, které dostali vedoucí pracovníci některých ministerstev a Hrad musel zveřejnit informace o platu a odměnách Klausových lidí. Na druhou stranu dosáhnout stejných pravidel pro pracovníky samospráv se vám nepodařilo. Domníváte se, že uspějete s vaší snahou i v tomto směru? A podnikáte v tomto směru nyní nějaké kroky?

Žijeme v právním státě, ve kterém je hluboká úcta k zákonům, rozsudkům a rozhodnutím orgánů státní správy a samosprávy, která se projevila například tiskovou zprávou Úřadu pro ochranu osobních úplatků, pardon údajů, vydanou krátce po vynesení rozsudku v mé kasační stížnosti. V této tiskové zprávě úřad, kromě jiného, prohlásil: „Závěrem lze shrnout tolik, že Nejvyšší správní soud v tomto svém rozhodnutí nezvládl aplikaci předpisů jednoduchého práva“ a o kousek dál: „Úřad proto prohlašuje, že ani na základě tohoto rozsudku Nejvyššího správního soudu nemíní rezignovat na své dozorové kompetence, a proto bude případy plošného zveřejňování platů zaměstnanců veřejné sféry hodnotit vždy za použití výše uvedeného testu proporcionality. V případě, kdy shledá, že veřejný zájem na zveřejnění platu konkrétního zaměstnance nepřevážil veřejný zájem na ochraně jeho soukromého života, bude takové jednání sankcionovat.“ Jinými slovy, pokud se někdo bude řídit rozsudkem Nejvyššího správního soudu, dostane pokutu. A pokutu dostala i vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Další komentář je zbytečný. Bez ohledu na uvedený rozsudek nikdo žádné informace poskytnout nemusel, pouze „slabčáci“ vyměkli.

Souboje o informace svádím se zlínským magistrátem od roku 2000, a i když mě to už dávno nebaví, jsem dost tvrdohlavý (narodil jsem se ve znamení Berana), abych neustoupil. V současné době projednává Nejvyšší správní soud kasační stížnost Krajského úřadu Zlínského kraje, kterou se krajský úřad domáhá zrušení rozsudku krajského soudu, který nařídil informace poskytnout (ne v mém případě). Osmý senát přehodil horký brambor na rozšířený senát, takže nebudou rozhodovat tři soudci, nýbrž 7 soudců. Otázkou je, kdy rozšířený senát vynese rozsudek. Viz: http://www.nssoud.cz/files/SOUDNI_VYKON/2012/0055_8As120_20130312131616_prevedeno.pdf .

Otázkou ovšem je, jestli se úřady s tímto rozsudkem ztotožní.

Další soudní případ je má žaloba proti Krajskému úřadu Zlínského kraje, jež se týká informací o fakturách, které proplatil zlínský magistrát. Informace o proplacených fakturách se od zlínského magistrátu domáhám více než 5 let. Za tu dobu jsem dostal řadu obstrukcí, podrazů a lží, ale ani jednu použitelnou a pravdivou sestavu. Žalobu advokátka podala 24. 7. 2012, od té doby čekám, kdy soud nařídí jednání. U tohoto soudu se pokusím dokázat, že mi pracovníci magistrátu pět let lžou.

Spolu s Piráty konzultujeme možnost podat ústavní stížnost ve věci informací o platech a odměnách, které dostali ředitel a vedoucí odborů Krajského úřadu Zlínského kraje, jenž vydal osm rozhodnutí o odmítnutí žádosti, které zdůvodnil například tím, že se s rozsudkem Nejvyššího správního soudu neztotožňuje, že podle jejich názoru je § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím neústavní, že z práva na informace by se stalo právo na bezbřehé ukájení zvědavosti a že všechny krajské úřady zachovávají názorovou jednotu na poskytování informací, jinými slovy, že se všechny krajské úřady dohodly, že žádné informace poskytovat nebudou. Ministerstvo vnitra postupně všech osm rozhodnutí krajského úřadu zrušilo pro nezákonnost, načež krajský úřad vydal deváté rozhodnutí o odmítnutí žádosti. V současné době máme neověřenou informaci, že v takovémto případě je možné podat ústavní stížnost.

Po ukončení sporu samozřejmě budu hledat možnosti podat žalobu o náhradu nemateriální škody – viz: http://www.bezkorupce.cz/wp-content/uploads/2013/07/vyzva-nahrada-skody.pdf.

Proces se také táhl řadu let. Jak byste jej celý hodnotil? Souhlasíte s kritikou, že se u nás spory vedou nepřiměřeně dlouho? Co je podle vás příčinou?

Naprostá neúcta k zákonům, rozsudkům a rozhodnutím, právní nihilizmus a nefunkčnost soudů. I případy, které by mohl rozhodnout soudní úředník v průběhu několika dnů, se vlečou roky. V roce 2002 jsem podal 4 žaloby, po dvou letech si soudkyně všimla, že v rozhodnutích, která jsem napadnul, není uvedený zákon, na jehož základě byla rozhodnutí vydaná a věci vrátila k novým pojednáním. To znamená, že trvalo dva roky, než žaloby a jejich přílohy přečetla. Já jsem přitom nežádal o posouzení, jestli byl aplikovaný správný zákon, já jsem žádal o rozhodnutí, jestli mají být informace podané, nebo ne.

Zveřejnění platů je jistě jedno z protikorupčních opatření, jaké další ale podle vás Česká republika postrádá? Podle průzkumu mezinárodní organizace Transparency International je míra korupčního jednání v ČR vyšší než v africké Rwandě či Lesothu a přisoudil nám nelichotivé 57. místo v pomyslném žebříčku hanby. Loni přitom Česko figurovalo na 54. místě. A domníváte se, že dojde v dohledné době k nějaké změně, tak jak slibují politici?

Každá liška chválí svůj ocas, takže nemohu propagovat to, co dělají jiní a musím chválit a obhajovat to, co dělám já. Zastávám názor, že velký pokrok by se dosáhnul, kdyby zákon o svobodném přístupu k informacím nebyl fraškou a kdyby skutečně přístup k informacím zaručoval. Zákon nemá sankční část, za jednání v rozporu se zákonem nikomu nehrozí sebemenší postih. Zlínský magistrát mi více než pět let odmítá poskytnout informace o platech a odměnách. Po rozsudku Nejvyššího správního soudu mi poskytli informace o odměnách jednoho pracovníka, kterého se rozsudek (formulovaný zcela obecně) týkal a prohlásili, že rozsudek se týká výlučně mimořádných odměn tohoto pracovníka. Informace o výši jeho platu, příplatku za vedení oddělení a osobního ohodnocení mi do dnešního dne neposkytli. Podle jejich stanoviska, pokud požaduji informace o platech, příplatcích za vedení oddělení, osobním ohodnocení a mimořádných odměnách, musím u každého ze zhruba šedesáti vedoucích podat čtyři žádosti, to znamená celkem 240 žádostí a těchto 240 případů dohnat k Nejvyššímu správnímu soudu.

U žádostí o informace o proplacených fakturách mi pět let lžou, pokusili se mě okrást o více než 32 tisíc, za pět let mně neposkytli jedinou pravdivou úplnou sestavu. Trestní oznámení, které jsem podal, smetla okresní a krajská státní zastupitelství ze stolu s tím, že nebyl prokázaný úmysl, takže se žádný trestný čin nestal. Spolu s Piráty jsme poslali otevřený dopis JUDr. Pavlu Zemanovi, ve kterém jsme ho žádali o provedení kontroly a upozornili na opakovaná porušení zákona ze strany Krajského úřadu Zlínského kraje. Nejvyšší státní zastupitelství odmítlo kontrolu provést a opakovaná jednání krajského úřadu v rozporu se zákonem nechalo bez povšimnutí. V situaci, kdy úředníci a zastupitelé samospráv mohou zcela nepostižitelně rozkrást veškerý majetek obcí, měst a krajů, protože jim to zákony umožňují, se nemůžeme divit nelichotivému 57. místu. Ombudsman nesmí do záležitostí samosprávných orgánů zasahovat, pokud se nejedná o přenesenou působnost státní správy, Nejvyšší kontrolní úřad nesmí hospodaření samosprávných orgánů kontrolovat, tomu zabránil Senát ovládaný ČSSD, auditoři při kontrole účetnictví neposuzují, protože toho nejsou schopni, potřebnost a účelnost vynaložených prostředků, takže účelnost a potřebnost vynaložených nákladů v oblasti samosprávy nikdo nekontroluje. Tu mají kontrolovat a hlídat občané, protože se jedná o jejich prostředky. A samozřejmě bez informací nic kontrolovat nemohou. A úplnou perličkou je zákon o zadávání veřejných zakázek. Pokud úředníci rozkradou majetek občanů a někdo na to upozorní Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, úřad uloží pokutu, kterou úředníci zaplatí z rozpočtu. V České republice musí pokutu za rozkradení majetku zaplatit okradení ze zbytku peněz, který jim zatím úředníci nestačili rozkrást. Když jsem v minulosti upozorňoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže na porušování zákona o zadávání veřejných zakázek, tak mi JUDr. Hanák položil zajímavou otázku. Čeho chcete dosáhnout? Aby ve Zlíně bylo ještě méně peněz na investice a provoz? Absurdistán.

Pro ilustraci účelnosti a potřebnosti dva příklady ze zlínského magistrátu:

V roce 1998 propojili počítačové sítě v budově radnice a budově detašovaného pracoviště. V době, kdy zařízení pro přenos dat rychlostí 10 Mbps stálo okolo 10 tisíc korun a zařízení pro přenos dat rychlostí 100 Mbps stálo okolo 20 tisíc korun, zaplatila radnice za staré, nepoužitelné zařízení přenášející data rychlostí 2 Mbps jeden milion jedno sto třicet tisíc korun. Po roce museli toto zařízení vyměnit.

V době, kdy oddělení informačních systémů magistrátu mělo vedoucího a deset pracovníků (IT odborníků), uzavřeli smlouvu o outsourcingu (výpomoci cizí firmy), za kterou platili a stále ještě platí okolo 200 tisíc měsíčně (to znamená okolo 2,4 milionů ročně) za technicky a odborně vysoce náročné zásahy, jako je výměna toneru v tiskárně, nebo odnesení starého počítače na půdu.

Za léta, co se problematice zveřejňování informací věnuji, jsem se pokusil přesvědčit několik politických stran, aby zahrnuly přístup k informacím do jejich volebního programu. Například jsem jednal s panem Gazdíkem, JUDr. Polčákem a panem Bětákem (náměstkem zlínského primátora). Můj návrh u nich vyvolal paniku, nevěděl jsem, jestli důvodem jejich paniky byl strach, že se najednou objeví někdo, kdo může prezentovat skutečnou snahu a výsledky, nebo strach z toho, že při povinnosti poskytovat pravdivé informace by nebylo možné tunelovat. Dnes, poté co vím o hospodaření na zlínské radnici a po zkušenostech s poskytováním informací ze strany magistrátu, vidím, že to bylo společné působení obou těchto důvodů. Když po zvolení nový primátor prohlásil, že hodlá v širokém rozsahu využívat zkušenosti jednoho bývalého primátora, který také kandidoval za Starosty a nezávislé, tak pro změnu zachvátila panika mě. A to jsem ještě netušil, co bude následovat.

Předpokládám, že byste se chtěl korupci věnovat i jako senátor. Můžete být konkrétnější? A prozradíte nám i vaše další priority?

Návrhů, jak omezit korupci, je několik, nechci říct, že celá řada. Například Karel Janeček navrhuje změnu volebního zákona, Rekonstrukce státu navrhuje přijetí 8 nových zákonů. Přijetí změny volebního zákona vyžaduje změnu Ústavy a otázkou je, jestli má smysl přijímat nové zákony v situaci, kdy úředníci nemusí zákony dodržovat. Já tvrdím, že by úplně stačilo zajistit dodržování zákona o svobodném přístupu k informacím a prosadit, aby neposkytnutí informace, co je jednání v rozporu se zákonem a tedy hrubé porušení pracovních povinností, bylo hodnoceno jako důvod pro mandatorní ukončení pracovního poměru. Nepochybuji o tom, že by po propuštění několika málo úředníků okamžitě zmizely všechny důvody, které dnes údajně brání poskytnutí informací.

Máte nějaký vzkaz pro voliče?

Aby zvážili, jestli jejich obecný nebo městský a případně krajský úřad informace poskytuje a pokud ne, aby při rozhodování, komu dát hlas, vzali v úvahu, ze kterých politických stran jsou zastupitelé na těchto úřadech.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.