„Před několika týdny se změnily naše životy ze dne na den. Nikdo to nečekal, nikdo na to nebyl ani v nejmenším připravený. Byli jsme zvyklí, že žijeme v bezpečné a svobodné době. Že můžeme chodit, kam chceme, a můžeme se vídat s lidmi, které máme rádi, kdykoliv na to máme chuť. Že můžeme libovolně cestovat. I když se vám třeba často nelíbilo, že od pondělí do pátku musíte do školy, byla to jistota,“ otevřel svůj dopis adresovaný žákům a studentům kardinál Duka.

Jmenoval, že náhle nic z těchto „jistot“ nezbylo: „Školy jsou zavřené, nesmíte do kina a nemůžete se vídat s kamarády, jak jste byli zvyklí. Dokonce vám dospělí říkají, že raději nepůjdete ani na návštěvu za dědou a babičkou, abyste je neohrozili. Venku skoro nikdo nechodí, život jako by zmizel. Všechno vypadá – zahalené do roušek – strašidelně, pocit jistoty a bezpečí jako by se vytratil.“

„Bůh na nás sesílá různé zkoušky,“ poznamenal a vzpomenul, že on sám již zažil některé životní zkoušky, které se dnes žáci dozvídají leda tak z hodin dějepisu.