Jste pro zrušení Benešových dekretů?Anketa
Kazachstán je u nás známý především jako místo, odkud startoval do vesmíru náš první kosmonaut Vladimír Remek. Bajkonur sice leží v této republice, ale toto město, dříve nazývané Leninsk, je společně se stejnojmenným kosmodromem pronajato Ruské federaci až do roku 2050.
Jestli se nemýlím, poslední česká návštěva na vysoké úrovni v Kazachstánu se uskutečnila v září 2013, kdy senátní delegaci vedl tehdejší jeho předseda Přemysl Sobotka, jehož doprovázela i delegace našich podnikatelů. Vždyť z této země dovážíme suroviny a energie a naopak dodáváme investiční celky, pomáháme při výstavbě dopravní infrastruktury a sportovišť.
To však není hlavním důvodem, proč se nyní v našich médiích znovu skloňuje tento asijský stát, bývalý člen Sovětského svazu.
Od celin po vesmír
Pravda, občas se o Kazachstánu informace objevily i dříve. Například v roce 1954, kdy tehdejší generální tajemník ÚV KSSS N. S. Chruščov přišel s nápadem přeměnit kazachstánskou step v úrodná pole. Na pomoc povolal komsomolce, aby step rozorali a zaseli zde obilí. Dokonce hlavní město, tehdy nazývané Nur-Sultan, přejmenovali na Celinograd. Ukázalo se však, že dobrovolníci sklízeli sotva tolik, kolik zaseli, a tak se od těchto pokusů v roce 1971 upustilo.
Obdoba arabského jara?
Nyní Kazachstán obrací na sebe pozornost z jiného důvodu: v Kazachstánu to kvasí. Z budovy radnice a vůbec z vládních budov v celé zemí stoupá kouř, neboť na ně zaútočili mladí demonstranti, kteří rovněž strhli sochu prvního prezidenta této země Nursultana Nazarbajeva. Především se střetli s policií a s dalšími pořádkovými silami a po náměstích a ulicích tekla jejich krev. Spojovalo je jedno heslo: Shal, ket, česky Starče, odejdi. Odkazovalo na jednaosmdesátiletého Nazarbajeva, který sice už není prezidentem, ale zůstal šéfem Rady bezpečnosti, a především zůstává symbolem diktátorského režimu.
V něm pokračuje Nazarbajevův nástupce Kassym-marta Tokajev. Ten se zpočátku snažil demonstranty uklidnit, rozpustil vládu, z kazachstánské Rady bezpečnosti odvolal Nazarbajeva a hlavně snížil ceny pohonných hmot, kvůli nimž vlastně 2. ledna nepokoje začaly. Jenže s růstem nepokojů rostla i ostrost zákroků vládních mocenských sil, které si vyžádaly desítky mrtvých a stovky raněných. Tím vzrostly i násilnosti demonstrantů. Přesné údaje nejsou známy, je to přísně kontrolovaná země a navíc úmyslný výpadek internetu znemožnil přístup k nezávislým informacím.
Další „bratrská pomoc“?
Tokajev se obrátil o pomoc na bezpečnostní blok ovládaný Ruskem, aby pomohl „potlačit teroristickou hrozbu“. Blok je známý jako Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a zahrnuje Rusko a pět bývalých sovětských zemí. Oznámení o připravenosti zasáhnout vydal ve středu večer arménský prezident Nikol Pašinjan. Putin velice rád takové žádosti vyhověl, protože mu to umožňuje obnovit ruský vliv v zemi, jejíž obrovské zásoby energetických zdrojů udělaly z ní ekonomickou velmoc Střední Asie.
„Pro někoho je to lidová vzpoura a pro někoho skvělá šance obnovit SSSR na úkor vyděšených diktátorů, kteří zradí svou zemi, aby si zachránili kůži a to, co zbylo z jejich moci,“ uvedl pro Al-Džazíru Nikolaj Mitrochin, expert na region a výzkumník na německé Brémské univerzitě.
Moskva se do určité míry distancovala od chaosu. Kreml prohlásil, že Kazachstán může „nezávisle vyřešit své domácí problémy“ a varoval před zahraničním vměšováním. Problémem ovšem je, že tyto demonstrace – alespoň podle dostupných informací – nejsou koordinované a nemají své vůdce.
„Neexistují žádné společné, rozuměj organizační, struktury a zjevní vůdci, zatím jde o protest pracovníků z hlavních průmyslových odvětví, zřejmě malých podnikatelů a mladých lidí,“ řekl Mitrochin.
Protesty se zásadně liší od předchozích nepokojů, které byly snadno potlačeny.
„Tyto nepokoje jsou ve zcela jiném měřítku – zahrnují celou zemi – a ukazují, do jaké míry byla předchozí stabilita povrchní a založená na rozdělení kořisti malou, nezodpovědnou elitou,“ uvedl Al-Džazíře Kevork Oskanian, lektor na univerzitě z Exeteru ve Spojeném království. Protesty spíše znamenají širší, celoregionální touhu po politické změně.
Psali jsme:
Magické, ale uřknuté místo
Čtyři z pěti bývalých sovětských národů ve Střední Asii, převážně muslimské, na přírodní zdroje bohaté oblasti s více než 65 miliony obyvatel, rozprostírající se strategicky mezi Ruskem, Čínou a Afghánistánem, ovládali letití komunističtí vůdci. Tři desetiletí po rozpadu Sovětského svazu využívali sekulární vůdci Střední Asie údajnou hrozbu „náboženského radikalismu“ jako záminku k potlačení disentu a opozice a k rozšíření své vlády prostřednictvím kontroverzních voleb, prodlužování funkčních období a lidových „referend“ kritizovaných Západem.
Po třech lidových povstáních, která v letech 2005, 2010 a 2020 svrhla tři prezidenty, Moskva rozšířila vztahy s Kyrgyzstánem a přesvědčila jej, aby vyhostil vojenskou základnu Spojených států.
Ale jak je zřejmé z řady zpráv, pro obyčejné Kazachy jsou tyto demonstrace směsí nadějí, ale i obav. Obav z možného zapojení pravicových nacionalistů, kteří se také derou k moci.
Moskva a Peking tyto vůdce raději podporují, ale politická nebo finanční podpora pro postsovětskou generaci, která vidí málo kariérních příležitostí v politice a potřebuje šanci vyjádřit svou nespokojenost, znamená jen málo.
Nejde jen o ceny, i když…
„Protesty ukázaly hluboce zakořeněný hněv v populaci ohledně mnohem větších problémů, než jsou ceny plynu,“ řekl listu Al Jazeera Ivar Dale, bývalý hlavní politický poradce dnes již zaniklé Mezinárodní helsinské federace pro lidská práva. Dale žil několik let v Kazachstánu a navštívil město Zhanaozen, kde už 2. ledna 2001 začaly protesty. Při nich bylo policií zabito 16 protestujících ropných dělníků a následovala řada represivních opatření v celé zemi.
Zatímco nyní demonstrace v ulicích řady měst Kazachstánu pokračují, ze země tajně odletělo několik letadel. Jedno směřovalo do Sjednocených arabských emirátů, kde má bývalý prezident Nazarbajev nemovitosti a další majetek, který spravuje jeho vnuk. Vzápětí odstartovalo pět či šest dalších, o jejichž cílovém letišti nebylo nic známo. To jen svědčí o obavách vládních kruhů, že současné demonstrace mohou skutečně otřást režimem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
