Ondro, poměry ve Sněmovně se poněkud vyostřily. Vládní poslanci naříkají, že opozice blokuje jednání například vytahováním hlasovacích karet, čímž činí Sněmovnu neusnášeníschopnou. Opozice prý také odmítá „párovat“ nemocné poslance. Jak na to nahlíží člen ODS, který s poslanci své strany pravidelně mluví?

Milý Jardo, srdečně zdravím Vás i Vaše čtenáře.

Já se na to dívám poměrně jednoduše. Sněmovna není družina mateřské školy, kde se paní učitelka zlobí, že děti neposlouchají. Sněmovna je místo politického střetu. Tvrdého, veřejného, někdy nepříjemného.

Vytahování karet, obstrukce, dlouhé projevy, procedurální návrhy – to všechno jsou nástroje parlamentní menšiny. Můžeme se bavit o míře, vkusu a smyslu. Ale nemůžeme se tvářit, že opozice má držet hubu, sedět v lavici a mačkat tlačítka podle toho, jak si zrovna vládní většina přeje.

A pokud jde o párování nemocných poslanců, tak párování je dohoda. Není to lidské právo vlády. Když ve Sněmovně vytvoříte atmosféru buldozeru, když se tváříte, že opozice je jen otravný hmyz, který zdržuje rozkvět babišovské republiky, tak se pak nedivte, že se opozice nechová jako lázeňský personál. Vzpomeňte si na drzé, sprosté, prolhané výlevy Babiše v každém jeho výstupu loni. Hodiny lží a tupého kálení na slušné lidi.

Já nejsem příznivcem samoúčelné destrukce. Ale současně odmítám drzé fňukání lidí, kteří tu čtyři roky sabotovali Poslaneckou sněmovnu s majitelem v čele.

Ano, pokud porovnáme minulé a současné volební období a vzpomeneme působení například Aleny Schillerové a dalších dnešních vládních představitelů v tehdejší opozici, co se podle Vás změnilo?

Mgr. Ondřej Šimíček

• ODS
• mimo zastupitelskou funkci

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Změnilo se hlavně to, že tehdejší opozice dnes sedí ve vládních lavicích a najednou brečí, když dostává zlomek vlastní destrukce z minulého období. To je samo o sobě komické.

Alena Schillerová a spol. v opozici předváděli permanentní kampaň. Všechno byla totalita, všechno byl rozvrat, všechno byla bída, všechno byla katastrofa. Člověk měl pocit, že Česká republika je kombinací Severní Koreje, Somálska a čekárny na finanční úřad. A realita? Země byla svobodná, bezpečná, ekonomicky stabilní a pevně ukotvená na Západě. Jedna z nejlepších na světě.

Ondřej Šimíček

Dnes ti samí lidé kňučí, že jim opozice kazí práci. Ne, nekazí. Dělá přesně to, co má opozice dělat. Kontroluje vládu, zdržuje špatné zákony, upozorňuje na rizika a nutí mocné, aby se aspoň občas zapotili.

Rozdíl je v tom, že my jsme v opozici proti vládě, která se opírá o Okamurovy komerční kolaboranty, o pátou kolonu masových vrahů z asijských stepí a o lidi, kteří by českou zahraniční politiku nejraději zaparkovali jako lokaje ruských barbarů.

To není běžný politický spor. To je spor o charakter země.

Fotogalerie: - Mimořádná s EET

Přesun některých agend z Úřadu vlády na resortní ministerstva: Vím, že vaším tématem je protidrogová prevence a že stojíte za liberálními koncepcemi Pavla Béma a zejména Jindřicha Vobořila. Jak reagujete na argument, že systémovější bude svěřit tuto problematiku ministerstvu zdravotnictví, přičemž národní protidrogový koordinátor bude vybrán ve výběrovém řízení?

Tohle je podle mě nejhorší věc, kterou tahle vláda národní ostudy a sabotáže budoucnosti prozatím udělala. A říkám to při vědomí toho, že tahle vláda dělá špatné věci prakticky denně.

Nejde o žádný technický přesun agendy. Nejde o to, že se jeden odbor přestěhuje z jedné kanceláře do druhé. Tohle je zločin na Česku.

Je to pokus rozbít jednu z oblastí veřejné politiky, ve které Česká republika nešla za civilizovaným světem, ale často šla před ním. V politice závislostí jsme nebyli žádný postsovětský skanzen, ale evropská a v mnoha ohledech světová špička. A právě to teď Babišova vláda pod tlakem represivní tuposti, fízlovského primitivismu a politické potřeby zalíbit se nejhorším pudům bourá.

Politiku závislostí nelze zavřít na oddělení ministerstva. Není to agenda pro náměstka, který si mezi nemocnicemi, pojišťovnami a čekacími lhůtami odškrtne ještě „drogy“. Politika závislostí je meziresortní věc. Zdravotnictví, školství, sociální práce, justice, policie, vězeňství, obce, kraje, rodiny, prevence, léčba, regulace, represe vůči organizovanému zločinu. To všechno se musí koordinovat z Úřadu vlády, protože jen tam má koordinátor sílu tahat za rukáv všechny resorty.

Přesun pod ministerstvo zdravotnictví není systémovější. Je to zlomyslná systémová tupost. A výběrové řízení? Prosím vás. To je jen parfém na mrtvole. Můžete udělat výběrové řízení na nejlepšího kapitána, ale když předtím navrtáte loď, tak se stejně utopíte.

Podstata je jinde. Babiš tu pod tlakem represivní lobby a fízlovského myšlení bourá moderní politiku závislostí. A proč? Protože Andrej Babiš nikdy nedělal politiku kvůli veřejnému zájmu. Jediným skutečným důvodem jeho politického angažmá bylo vždycky tunelování veřejných rozpočtů ve prospěch vlastního byznysu. O nic jiného nikdy nešlo. Ideologie žádná, hodnoty žádné, vztah ke svobodě žádný, o Česku neví nic. Je nevzdělaný a jeho nerozhled je nekonečný. Jen moc, penězovody, dotace, vliv a osobní impérium.

Fotogalerie: - Okamura pozval bývalé předsedy sněmovny

A aby mu to drželo pohromadě, potřebuje kolem sebe Okamurovy komerční kolaboranty a pátou kolonu masových vrahů z asijských stepí. Tihle lidé nenabízejí politiku. Nabízejí rozklad státu, nenávist k civilizaci a člověku, pohrdání odborností a fízlovský sen o společnosti, kde se všechno zakáže, všichni se seřvou a na každého se najde paragraf.

Tohle není reorganizace. Tohle je civilizační sabotáž.

Otevírá se tady téma „liberálního přístupu“ k drogám versus přístupu represivnějšího. Pojďme si to rozebrat: kratom (Babišovo téma), marihuana a další substance. Kam až zajít?

Začněme tím, že „liberální přístup“ neznamená, že chceme dětem rozdávat heroin v družině. To je tupá karikatura lidí, kteří o drogové politice nevědí nic, ale mají sebevědomí okresního policejního náčelníka po třetí tiskovce a láhvi režné.

Liberální a civilizovaný přístup znamená, že stát respektuje realitu. Drogy existují. Lidé je užívají. Některé jsou méně rizikové, některé extrémně nebezpečné. Některé lze regulovat, u jiných je nutná léčba, prevence, sociální práce a tvrdý zásah proti organizovanému zločinu.

Ale představa, že problém zmizí tím, že na něj nalepíme zákaz a pošleme tam fízla s obuškem, je myšlenková úroveň vypnuté míchačky.

Kratom? Regulovat. Zakázat dětem, kontrolovat kvalitu, jasné označení, žádné automaty, žádné barevné pytlíčky jako bonbóny. Ale hysterický zákaz je dárek dealerům.

Marihuana? Regulovat pro dospělé. Ne proto, že by to byla zdravá výživa. Není. Ale dospělý člověk není majetkem státu. Současný stav je směs pokrytectví, šedé ekonomiky a zbytečné kriminalizace.

Tvrdé drogy? Tam patří léčba, harm reduction, substituce, terénní práce, práce s rodinami, nízkoprahové služby a tvrdá represe proti skutečným dealerům a organizovanému zločinu. Ne hon na nemocné lidi, ne hon na koncové uživatele, ne policejní divadýlko pro voliče, kteří potřebují slyšet slovo „zakážeme“ a pak mají pocit, že se něco vyřešilo.

Represivní politika nevytváří čistou společnost. Vytváří černý trh. Vytváří silnější látky. Vytváří špinavé příměsi. Vytváří mafie. Vytváří ulice, kde stát ztrácí kontrolu a nastupují dealeři.

A přesně to je nebezpečí Babišovy linie. On tu nevyrábí pořádek. On vyrábí anticivilizaci. Zemi černého trhu, organizovaného zločinu, špinavých syntetických látek a fentanylových zombie. To, co známe z nejhorších amerických obrázků, si tihle géniové chtějí dovézt sem jen proto, že jsou líní přemýšlet a milují jednoduché zákazy.

Tohle není ochrana dětí. Tohle je ohrožení dětí.

Fotogalerie: - O připravenosti armády

Pochopil jsem, že jakýmsi „strašákem“ je šéf protidrogové policie Jakub Frydrych, kterému Babiš naslouchá. Čím si to přesně vysloužil?

Strašákem není jeden konkrétní policista v tom smyslu, že bychom z něj měli dělat mytického démona. Strašákem je mentalita, kterou představuje.

A řeknu to velmi tvrdě: část protidrogové policie a lidé kolem této represivní doktríny podle mě společensky napáchali víc škod, než kolik problémů vyřešili. Neumějí politiku závislostí. Umějí represi. Umějí zákaz. Umějí tiskovku. Umějí zabavit pytlíčky a tvářit se jako zachránci civilizace. Ale nerozumějí tomu, jak funguje závislost, trh, prevence, harm reduction a lidské chování.

Policie má v drogové politice své místo. Ale přesně vymezené. Má jít po organizovaném zločinu, po velkých distribučních sítích, po lidech, kteří prodávají nebezpečné látky dětem, po syntetickém svinstvu a mafiích. Nemá určovat strategii státu. Nemá diktovat zdravotní, sociální a preventivní politiku.

Když dáte politiku závislostí do rukou represivnímu aparátu, dopadne to vždycky stejně: víc černého trhu, víc rizikových látek, víc nemocných lidí mimo systém, víc dealerů a méně kontroly státu.

Tohle není pravice. Tohle není konzervatismus. Tohle není odpovědnost.

To je fízlofašismus. Představa, že společnost se dá řídit zákazem, strachem a trestem. Že občan je podezřelý, závislý člověk je odpad a odborník je nepřítel, protože nechce jen zatýkat.

A Andrej Babiš je pro tuhle mentalitu ideální nádoba. On žádnou hodnotovou politiku nemá. On má jen instinkt moci. Když mu někdo řekne „zakážeme, potrestáme, uděláme pořádek“, okamžitě slyší volební slogan. Když mu někdo vysvětluje data, prevenci, léčbu, regulaci a snižování škod, nudí se, protože z toho nekape dotace ani politická zkratka.

Výsledkem je jedovatá směs. Babišův klientelistický hlad po moci, Okamurova komerční kolaborace s protičeským bahnem a represivní sen lidí, kteří by nejraději zemi řídili jako policejní Matrix.

Mně trochu vrtá hlavou jedna otázka směrem například k Pirátům: Proč chtít legalizovat některé dnes nelegální drogy a zároveň „utahovat šrouby“ kolem alkoholu a cigaret? Není mi to úplně jasné. Jde o to, že mladí voliči Pirátů dnes „nechlastají“, ale upřednostňují (prozatím) nelegální drogy?

U Pirátů je někdy problém, že umějí správně identifikovat pokrytectví státu, ale pak z toho vyrobí strašný kočkopes.

Věcně ale ten rozpor nemusí být tak velký. Smysluplná politika by měla vycházet z míry škodlivosti, dostupnosti, ochrany dětí a dopadů na veřejné zdraví. Když je něco nelegální, neznamená to automaticky, že je to horší než legální alkohol. A když je něco legální, neznamená to, že k tomu stát má rozdávat reklamní balónky.

Alkohol je v Česku obrovský problém. Alkohol je v Česku obrovský problém. Cigarety jsou podle mě přeceňovaný a víc estetický problém, ale problém to rovněž je. Tvrdé drogy jsou problém. Kratom bez regulace je problém. Tráva u dětí je problém. Ale každý z těch problémů je jiný a vyžaduje jiný nástroj.

Kde mi vadí levicově-progresivistický přístup, je pokušení vychovávat dospělé lidi. Já nechci stát, který dospělému člověku káže, co smí pít, kouřit, jíst, říkat a myslet si. Chci stát, který chrání děti, nastavuje férová pravidla, trestá podvodníky a násilníky, ale dospělého občana nepovažuje za nesvéprávné dítě.

Takže ano. Legalizace nebo regulace některých látek může dávat smysl. Ale nesmí to být spojeno s novým puritánstvím, kde se jen vymění hospodský štamgast za sjetého hipíka a stát bude dál buzerovat, jen modernějším jazykem.

A mimochodem – to je přesně rozdíl mezi civilizovanou pravicí a současnou vládní směsí holdingového socialismu, komerční kolaborace a fízlovského primitivismu. Pravice má chránit svobodu odpovědného dospělého člověka. Ne z něj dělat dítě, poddaného nebo podezřelého.

Kromě protidrogové prevence dojde k přesunu agend i v oblasti tzv. lidských práv, tedy pokud jde o menšiny, „rovnost“ apod. Tento prostor v rámci Úřadu vlády dlouhodobě a výrazně obsazují liberálně-levicové neziskové organizace. Najdete smířlivé slovo pro reorganizaci alespoň zde?

Upřímně? Lidskoprávní odbory teď nejsou to hlavní. Tam bychom mohli vést dlouhou debatu o aktivismu, ideologii, neziskovém provozu, jazykových konstrukcích a tom, jak si část neliberální levice privatizovala pojem lidských práv. Já bych k tomu jistě měl mnoho nelaskavých vět.

Ano, část kritiky těchto struktur považuji za oprávněnou. Ano, pravice tohle téma dlouho zanedbávala. Ano, některé takzvaně lidskoprávní agendy se změnily v provozní prostor neliberálně-levicového aktivismu, který běžného člověka spíš odpuzuje než přesvědčuje.

Ale tady je podstatná jiná věc.

Skutečný skandál není přesun nějaké komise pro rovnost formulářů. Skutečný skandál je rozbití politiky závislostí.

To je oblast, kde špatné rozhodnutí nebude bolet v tiskové zprávě. Bude bolet na ulici. V rodinách. Ve školách. V nemocnicích. Ve věznicích. V regionech. V dětech, které se dostanou k nebezpečnějším látkám. V rodičích, kteří nebudou vědět, kam se obrátit. V obcích, které budou místo prevence řešit bordel na ulici.

A jestli někdo tvrdí, že přesun pod ministerstvo zdravotnictví je „systémovější“, tak buď neví, o čem mluví, nebo lže.

Systémovější bylo mít silného národního koordinátora na Úřadu vlády, s meziresortním mandátem, s kontaktem na odborníky, služby, obce, kraje, školy, policii i mezinárodní zkušenost. Systémovější bylo pokračovat v linii, která stála na datech, prevenci, regulaci, léčbě a snižování škod.

Babišova vláda místo toho sahá po tuposti, protože nic jiného po ruce nemá. Po tlaku represivní lobby. Po starém českém fízlovském snu, že občan je podezřelý, závislý je odpad a problém vyřešíme zákazem.

Tohle je civilizační regres.

A já to řeknu natvrdo: jestli tahle vláda rozbije českou politiku závislostí a otevře dveře černému trhu, syntetickým svinstvům, fentanylovému riziku a organizovanému zločinu, nebude to omyl. Bude to politická vina.

Babiš tu nevyrábí bezpečnější zemi. Vyrábí zemi tupější, nebezpečnější a méně svobodnou.

Tohle je zločin na Česku.

Psali jsme:

Šimíček: Evropa potřebuje „hodného Trumpa“ a Česko silnou ODS

Šimíček: Proti ruským raketám vám vysoké důchody nebudou nic platné

„Špína.“ Šimíček z ODS rozstřelil zavírání dolů a pískot na Pavla

Tolik vtipů letělo na Petra Pavla a Ester Ledeckou, až přišel zákrok