Kterému vrcholnému představiteli EU věříte?Anketa
S teroristickými útoky v Bruselu souvisí první téma, které si pro své pravidelné ohlédnutí za zajímavostmi mediálního světa uplynulého týdne vybral Petr Žantovský. „Nechci se zabývat tím, proč k atentátům došlo, jakým způsobem se to řeší, nebo neřeší, to je otázka pro někoho jiného. Mě na tom zaujala jedna velmi bizarní mediální hláška, jejímž autorem byl pan europoslanec Stanislav Polčák za TOP 09 a Starosty. Ten krátce po útoku pronesl pro deník Právo: ‚V následujícím týdnu nehodlám do Belgie jet, dokud mi někdo nezaručí, že elementární body dopravních tepen jsou bezpečné.‘ Jistě, každý má strach, každý má oprávněné obavy z terorismu a proč by je tedy neměl mít také pan europoslanec?“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ovšem má za to, že Stanislav Polčák jezdí do Bruselu pracovat. „A za tu práci, je-li to práce, no nějaké zaměstnání nebo nějaká činnost to je, pobírá nějaké peníze a jistě ne malé. On sám ví lépe než já, kolik to je. Jistě se to dá dohledat ve veřejných zdrojích a jistě to nejsou příjmy srovnatelné s příjmy většiny českých obyvatel. Nu a tento pán nám teď oznámil, že nepojede do práce, protože proto. Tak já kladu veřejnou otázku, jestli se pan Polčák za ten týden, nebo za tu dobu, po kterou nepojede do práce, vzdá platu, jestli si vezme neplacené volno, jak se to dělá. Nebo zda si vezme dovolenou, i když nevím, jestli mají europoslanci dovolenou. No oni ji mají stále, tak se to těžko posuzuje, ale zas nechci být jedovatý,“ poznamenává mediální analytik.
Polčák potvrdil, že všichni si jsou rovni, jen někteří si jsou rovnější
Okamžitě ho ale napadá, co by se stalo, kdyby příkladně uklízečka, recepční, překladatelka nebo jakákoli jiná pracovnice či pracovník Evropského parlamentu řekli: „Víte, na té stanici Maalbeek není bezpečno a já sem jezdím metrem, kolo nemám, na taxíka taky nemám, tak já prostě nepřijdu do práce, dokud mi někdo nezaručí, že ty body dopravních tepen, jak říká pan Polčák, jsou bezpečné.“ Je mu jasné, jak by to dopadlo. „Samozřejmě vyhazovem z práce, protože na takové stanovisko nemají nárok obyčejní lidé, na to mají zřejmě nárok jenom nadlidé. A jak pravil Orwell ve Farmě zvířat, tak všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější,“ připomíná Petr Žantovský.
Psali jsme:
Na zmíněném prohlášení nám tak europoslanec Stanislav Polčák názorně ukazuje, že Orwellův odkaz stále platí. „A já se ptám voličů pana Polčáka a voličů těchto lidí, kteří takto vystupují, kteří hlasují pro kvóty, hlasují pro to, aby se omezovaly pravomoci jednotlivých členských zemí a národních států, tak jestli to je konformní s názory těch, kteří pana Polčáka a jemu podobné volili. A jestli si ti voliči opravdu myslí, že je správné, aby pan Polčák navzdory tomu, že je bohatě placen, nejel do práce. Takže to berme jako veřejnou otázku. Jestli na ni někdo odpoví, nevím. Každopádně je třeba ji klást,“ je přesvědčen mediální odborník.
Babišův rétorický výkon při precizně vystavěném projevu
Poměrně značné množství mediálního prostoru v tomto týdnu obsáhlo téma Andrej Babiš, zejména jeho středeční expozé v Poslanecké sněmovně. „Z několika věcí jsem byl velice překvapen. Jednak jsem nečekal, že se pan Babiš svého rétorického výkonu zhostí tak brilantně, přesvědčivě a rétoricky vypracovaně. Podle mé ženy, která je mimo jiné divadelní režisérkou, to byl opravdu vynikající profesionální rétorický výstup a já si to myslím také. Také výstavba projevu – nevím, kdo mu ho psal, nebo jestli si to psal sám, to je úplně jedno, říkal to on, tudíž ho beru za autora – byla naprosto brilantní, precizní,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Andrej Babiš u něj zabodoval tím, že nejprve provedl přehlídku všech možných kauz, které proběhly českou kotlinou za posledních pár let, a vypointoval to vyznáním, že neříkal pravdu ve věci vlastnictví té firmy Čapí hnízdo, a omluvil se za to. „To je věc, která je velmi důležitá, řekl bych nejdůležitější z celého toho projevu. Tak to považuji opravdu na úrovni rétorických výkonů, jako bývají Zprávy o stavu Unie amerických prezidentů a podobně. To byla prostě profesionální státnická práce. Bylo zřejmé, že to zaskočilo následně vystupující politiky, ať už pana Kalouska, pana Fialu, pana Stanjuru a další, protože na tento jeho výstup se dalo věcně velice špatně reagovat,“ myslí si mediální analytik.
Zástupná kauza, která jen slouží Kalouskovi k vyřizování účtů
A protože se věcně nedalo celkem nic namítat, soustředili se Babišovi kritici na operování slovem morálka. „Nu dobrá. Pan Babiš přiznal, že se zachoval v kauze Čapí hnízdo nemorálně a omluvil se za to. Myslím si, že tím jim sebral spoustu větru z plachet a oni se dlouhé desítky minut utápěli v různých frázích a bylo to docela bizarní a tragikomické. Myslím si, že pan Babiš vyhrál tu hru na celé čáře,“ hodnotí Petr Žantovský s tím, že ho udivilo, že to takto nikdo v našich mainstreamových médiích neviděl. Sám vnímá Čapí hnízdo jako zástupnou kauzu, která slouží k vyřizování účtů mezi Miroslavem Kalouskem jako bývalým a Andrejem Babišem jako stávajícím ministrem financí.
Rovněž to bere jako určité vymezování silových pozic mezi předsedou sociální demokracie a předsedou hnutí ANO, protože preference ČSSD padají, kdežto hnutí ANO rostou, což sociální demokracii jistě zneklidňuje. „Viděl bych to v tomto kontextu, ačkoli to nechci bagatelizovat. Lhát se nemá, stejně jako neměl lhát pan Hašek, když se ho ptala Daniela Drtinová v České televizi, zda byl na tom slavném sezení u prezidenta den po volbách. To byla úplně zbytečná lež. Vždyť pan Hašek jako tehdejší první místopředseda ČSSD a předseda Asociace krajů měl přece právo navštívit prezidenta, respektive dokonce měl povinnost vyslyšet prezidentovo pozvání, je to hlava státu. Tak co je na tom špatně, že Hašek seděl s prezidentem? Proto ta lež byla úplně zbytečná,“ připomíná mediální odborník.
Sbližování s prezidentem je terčem nesmyslné kritiky
Stejně tak se diví, co je špatné na tom, že Babišovy děti mají na sebe napsané nějaké majetky. „Mám přítele podstatně méně movitého, ale nejbohatšího člověka ve vsi, kde bydlím, který vydělal peníze velmi poctivým způsobem. A protože stárne a jeho dcera už je dospělá, tak jí koupil stáj s koňmi, s parkúrem a dalšími věcmi kolem toho, aby měla vyžití, aby se profesionálně realizovala, protože ji koně vždy zajímali. V tom je jasná paralela. Proč by se měl ten člověk stydět za to, že vydělal peníze a koupil svým dětem nějaký majetek? To je naprosto v pořádku, takže to byla úplně zbytečná lež. Takže se to dá celé takhle jednoduše podat a všechny ty politické tance kolem toho jsou opravdu jen politické tance,“ tvrdí Petr Žantovský.
JUDr. Michal Hašek
Jen mainstreamová média to podle něj nafukují způsobem, který je nevídaný. „Týž den bylo na toto téma v České televizi hned několik diskusí. Například v Událostech, komentářích byli jako hosté Jaroslav Kmenta, známý to investigativní novinář, a Michal Klíma, rektor Metropolitní univerzity Praha. Kmentu nebudu komentovat, protože tam je patrná osobní antipatie, ale zaujalo mě, co říkal pan rektor Klíma. Mimo jiné prohlásil, že vidíme u Babiše sbližování s prezidentem. Tak si kladu otázku: A co? To je špatně? Prezident je zločinec? Tak ho dejte k soudu pro velezradu, odsuďte ho, zbavte ho při impeachmentu jeho funkce a pak kolem něj tančete rituální tance, protože si to zaslouží, jestliže je zločinec a něčeho zločinného se dopouští,“ nabádá mediální analytik.
Standardním stranám jde o to zbavit se stále sílícího politického protivníka
Ale pakliže prezident není zločinec, tak co je na tom špatně, že dochází ke sbližování místopředsedy vlády a první v přímé volbě zvolené hlavy státu. „Takové podsouvání těch paranoidních, konspiračních, strukturálních představ, že kdo se potká s prezidentem, je hned špinavec, tak to mi přijde opravdu drastické a z úst akademického funkcionáře dvojnásob. Kdyby to řekl pan Kmenta, tak to nechám být. Ale že to řekl pan rektor, kterého si velmi vážím a domnívám se, že to je člověk nadaný mnohem fundovanějšími úvahami než touto primitivní mediální zkratkou, tak to mě tedy zaujalo. V negativním slova smyslu,“ podotýká Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Je přesvědčen, že v té věci nejde o žádné Čapí hnízdo, dokonce ani o těch padesát milionů, možná ani o tu Babišovu lež. „Myslím, že tam jde o něco úplně jiného. Jde o to zbavit se poměrně rostoucího politického protivníka, který roste navzdory tomu, že nic tak zásadně politického nedělá. Všichni všem všechno slibují, ale preference jim klesají, protože si lidé už za ta léta navykli, co mohou od těchto standardních stran čekat. A vedle toho jim vyrostl konkurent, který nic moc neslibuje, hlavně není vůbec konkrétní, říká, že bude líp, což je fráze, která nic neznamená. Naopak se snaží z nás všech vytlouct víc a víc peněz, protože je to v jeho logickém profesním zájmu jako ministra financí. A přestože to jsou nepříjemné a nepopulární věci, tak jeho hnutí ANO preference rostou,“ poukazuje mediální odborník.
Nebojí se Babišových peněz, ale bojí se Babišova úspěchu u lidí
To především musí standardní strany velmi zneklidňovat, a proto to směřuje k jedinému, a to je Lex Babiš. „To znamená vyřadit úspěšné – neříkám podnikatele – lidi z politiky. To je mnohem podstatnější, protože oni se přece nebojí Babišových peněz, oni se bojí Babišova úspěchu u lidí. To je mnohem víc, to je mnohem vyšší bonita, kterou si za žádné peníze na světě nemůžete koupit,“ upozorňuje Petr Žantovský na hlavní důvod, proč se v tažení proti Andreji Babišovi spojily standardní strany bez ohledu na to, zda jsou v koalici či opozici. A v souvislosti s voláním po odchodu šéfa hnutí ANO z vlády a nejraději i z politiky ho zaujalo, když na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny připomněl předseda ODS Petr Fiala kauzu bývalého ministra Pavla Drobila.
Někdejší ministr životního prostředí v Nečasově vládě rezignoval, ačkoli se obvinění vůči němu nepotvrdila a soudy jej očistily. „Pan Fiala říkal, že takhle by se měl zachovat každý, zavádí tedy presumpci viny. Tak já bych oponoval. Domnívám se, že pan Drobil odstoupit neměl, dokud se nedokázalo, že něco provedl. Protože když nezávislý soud ve svobodné zemi řekne, že se člověk ničeho nedopustil, tak zbavit ho kariéry, počestného jména a cti jenom proto, že si to přejí novináři a političtí oponenti, je nemravnost. To je velice nespravedlivé a šílené. Nechci srovnávat nikoho s nikým, konstatuji obecně, že presumpce viny je zločinecká věc. Dovedeno do důsledku tohoto opatření by každý, kdo jde do veřejného života, byl okamžitě odstřelitelný, protože si na něj kdokoli může cokoli vymyslet a ačkoli se pak u soudu prokáže, že to je lež, výmysl, pomluva či spekulace, tak bude zničen,“ poznamenává mediální analytik.
Presumpce viny je jedna z největších blbostí v české politice
Dotyčný je pak zničen nejen politicky, ale i lidsky, protože média ho připraví o slušné jméno a zbude po něm jenom pachuť ve smyslu „Aha, to je ten, co musel rezignovat, protože …“ „Ale to ‚protože‘ už si nikdo pamatovat nebude. Jenom budou všichni vědět, že Drobil musel rezignovat. A to je svinstvo, s prominutím. To totiž znamená, že by všichni slušní lidé museli odejít z politiky. A kdo by tam pak zbyl? No já nevím, gauneři? Nebo se budou všichni navzájem udávat a budou všichni odstupovat? Tak to nám potom mnoho lidí ve vládě ani v Parlamentu nezbyde. To nemyslím konkrétně tuto vládu nebo tento Parlament, mluvím obecně. Čili jinými slovy, presumpce viny je jedna z největších blbostí, co kdy prošly českými médii a českou politikou. Chápu, proč se to tak děje, ale jsem hluboce proti tomu, protože to je nejbrutálnější hlas proti lidské svobodě a důstojnosti,“ míní Petr Žantovský.
K projevu Andreje Babiše v Poslanecké sněmovně se váže ještě jedna zajímavost. „Jeho součástí byly výroky na adresu České televize, jmenovitě pana redaktora Moravce a některých dalších. Já jsem se pak docela pilně díval na další pořady České televize, které se toho vystoupení týkaly, ale nezaznamenal jsem, že by se Česká televize k těmto Babišovým výrokům či obviněním postavila. Myslím, že pokud má vedení České televize a ti lidé, kteří byli jmenováni, kus cti v těle, tak měli vystoupit a říci: ‚To přece není pravda, my jsme toto neudělali, my jsme toto nedopustili, my se takto nechováme, jak říkal ten pán u řečnického pultíku, a je potřeba napravit tu nepravdu.‘ Ale ona to možná nepravda nebude, když se proti tomu nikdo z nich neohradil,“ uvažuje mediální odborník.
Musíme udělat všechno pro to, aby tu migranti byli jako doma
Ke třetímu tématu ho inspirovala diskuse o migrantech, k níž byla do čtvrtečních Událostí, komentářů pozvána Eva Čech Valentová, projektová koordinátorka Sdružení pro integraci a migraci. „Zaujalo mě, že pod jejím jménem byl dole na obrazovce takový ústřední titulek či podtitulek k danému rozhovoru, a ten zněl: ‚Jak si neudělat z přistěhovalců nepřátele?‘ To je věta vět. Tak to jsem si říkal, že teď nám to konečně ukázali, takhle to tedy je, že my se musíme bát, abychom z nich neudělali naše nepřátele. My se musíme přizpůsobit jim, my musíme udělat všechno pro to, aby jim tady bylo hezky, aby si tu dělali, všechno, co chtějí a co si zamanou,“ připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský to, co naprosto jednoznačně vyplynulo z otázky ČT „Jak si neudělat z přistěhovalců nepřátele?“
„Protože kdyby se jim náhodou stéblo přes cestu položilo, tak v tu chvíli jsou naši nepřátelé. A my musíme udělat všechno pro to, aby se to nestalo. To je obraz světa kolem nás v režii České televize, protože nikdo jiný si ten titulek nevymýšlí než její osazenstvo. Tak přemýšlím, jestli to je opravdu veřejnoprávní otázka a jestli Česká televize opět mluví jménem veřejnoprávní služby a zákona o České televizi, že staví tento zájem jedné skupiny a dokonce ještě osob, nikoli občanů, nad zájmy všech ostatních občanů. To mi přijde velmi zvláštní a očekával bych, že by se k tomu měla Česká televize nějakým způsobem postavit, konkrétně tedy její generální ředitel. Protože těch věcí už je hodně, je to každý den a řekl bych, že to opravdu není vhodné,“ myslí si mediální analytik.
Postava Jana Rumla v čele neziskovky pro migraci snad už ani nepřekvapí
Když už si veřejnoprávní televize pozvala do svého vysílání zástupkyni Sdružení pro integraci a migraci, tak není na škodu věci se podívat, co je toto sdružení zač. „V jeho čele stojí – a kdo jiný – Jan Ruml, předseda správní rady Sdružení pro integraci a migraci. Když se podíváme na závěrečnou zprávu za rok 2014, tak zjistíme, že tohle sdružení má příjmy z veřejných zdrojů něco přes osm milionů. Veřejné zdroje jsou evropské fondy, hlavní město Praha, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo vnitra, Visegrádský fond, Norské fondy a tak dále. Vesměs kromě Sorosovy nadace jsou to veřejné zdroje. A z těch veřejných zdrojů dostává sdružení kolem osmi milionů,“ začíná Petr Žantovský pohled na chod tohoto sdružení.
Ing. Miloš Zeman
Když se ovšem podíváme na kolonku výdajů, tak zjistíme, že z těch osmi milionů jich celých šest a čtvrt milionu jde na osobní náklady, na mzdy plus sociální a zdravotní pojištění. „Tedy více než šest milionů z osmi oni utratí za své bytí v tom sdružení, což je úžasné. To je báječný byznys, tomu se říká nezisková organizace. Nevytváří žádný zisk, ale naprostá většina příjmů z veřejných prostředků jde na ty, co tam pracují. Další významnou položkou jsou tzv. ostatní služby, není tam definováno, co to je. Ale můžeme si třeba představit, že jsou to honoráře za brožury a podobné záležitosti, čili zase to může být nějakou formou přesunuto do nějakých správných kapes. To ale nemůžeme tvrdit, protože to nám závěrečná zpráva nerozšifrovává,“ lituje mediální odborník.
Peníze z veřejných zdrojů dávejme rovnou na konkrétní projekty
Položil si proto logickou otázku, co by se za těch osm milionů dalo udělat pro migranty a uprchlíky. „Myslím, že by se za ně dal slušně opravit jeden menší špitál v rozbombardované Sýrii. Tak dávám takový veřejný návrh, zrušme tyhle neziskovky, je jich víc než dvacet, ročně přes ně dohromady protéká miliarda, když se to nasčítá i s Člověkem v tísni, a dávejme tyto stejné peníze z veřejných zdrojů na konkrétní projekty v konkrétních místech. V těch místech, která jsou postižená válkou a genocidou. To je to jediné, co bychom mohli udělat a pak bychom jako Česká republika mohli žádat o Nobelovu cenu za mír,“ vyzývá Petr Žantovský k tomu, aby se veřejnými prostředky určenými na pomoc migrantům nemrhalo na platy lidí v neziskových organizacích.
Inspiraci pro blbou větu týdne našel ve čtvrtečních Lidových novinách v glose režiséra Břetislava Rychlíka, který píše o poslanci ČSSD a bývalém ministru kultury Vítězslavu Jandákovi, že „v roce 2010 po mých nevinných satirických textech o české politice vyjádřil novoroční přání vyzývající k fyzické likvidaci naší rodiny: Přál bych si, aby ubylo Rychlíků, aby nám nekazili život.“ „To, že pan Rychlík nadává panu poslanci Jandákovi, mě celkem nepřekvapuje, protože ti dva se moc nemusí. Ale bůhvíproč to komentuje šest let poté,“ pozastavuje se mediální analytik.
Po premiérovi je další potrefenou husou prostou humoru režisér
Jen mu to ale připomnělo nedávnou kauzu s kalašnikovem. „Někdo řekne nějaký bonmot, který možná nemusí být vždy úplně vtipný, nebo nemusí být úplně každému po chuti, ale je to pořád jenom žertík. A potrefená husa se ozve. V jednom případě pan premiér, ve druhém pan režisér Rychlík začali zcela prosti humoru operovat tou větou, jako že se jedná o skutečnou výzvu ke zločineckému chování nebo kriminálnímu činu. Tak to mi přijde, že to je z dalších katastrof naší současnosti, že ztrácíme smysl pro humor. Čím více máme politické korektnosti, tím méně máme smyslu pro humor. A to je velmi špatně,“ uzavírá své ohlédnutí za mediálními zajímavostmi tohoto týdne Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
