Dvacet let je i není dlouhá doba, ale souboj o Evropskou unii a s Evropskou unií je pořád stejný. Když jsme v IVK přemýšleli, jak toto výročí – v našem pohledu nikoli oslavit, ale – důstojně připomenout, přišli jsme na několik nápadů.

V předvečer tohoto výročí 30. dubna, shodou okolností v den pálení čarodějnic, půjdeme stejně jako před dvaceti lety na Blaník s prosbou, aby nám blaničtí rytíři pomohli. Jsme starší. Tehdy jsme na tuto českou velehoru (rozhledna je ve výši 638 metrů nad mořem) šli přesně v okamžiku vstupu, tedy o půlnoci, a byla to ve tmě docela obtížná cesta. Teď jsme členstvím v EU poněkud zlenivěli, a proto půjdeme v podvečer. Prosba blanickým rytířům však bude stejná.

Před tímto výročím vydá IVK mou knížku článků, projevů, esejů na téma Evropské unie, které mají tu zvláštnost, že byly napsány v období před naším vstupem. (Za dva měsíce vydáme knížku textů napsaných mnou i kolegy v IVK po vstupu do EU.) Tyto staré články od 1. března letošního roku vycházejí na webové stránce IVK.

Poučení z těchto starých, zapomenutých textů – napsaných před 20–30 lety – je nesmírné. Vypadají, jako by byly napsány dnes. Problémy Evropské unie (pokusu o umělé, dobrovolné sjednocení kontinentu – zdůrazňuji dobrovolné, protože Evropa bývala nedobrovolně sjednocována různými „unifikátory“ – Napoleonem, Hitlerem i Stalinem) a problémy s Evropskou unií, která si pomalu, drobnými krůčky více a více podvoluje jednotlivé členské země daleko více, než si ty země představovaly, když do tohoto seskupení dobrovolně vstupovaly, jsou věčné a v podstatě stále stejné.

Již v roce 1994 jsem na pražské konferenci Evropa a my řekl, že „jsme odhodláni připojit se k rozumné evropské integraci, ale tím neříkám, že jsme zastánci absolutní a bezpodmínečné evropské unifikace“. Říkal jsem to s vědomím, že „stojíme před dvojím úkolem: Nalézt svou vlastní identitu, a přitom ji hned na své cestě do Evropy neztratit“. Tato slova platí dnes stejně jako v květnu 1994.