Úvodní část knihy, kterou mají PL k dispozici, patří právě Václavu Klausovi. Tvrdí v ní, že „americká kulturní revoluce nás může zničit neméně než před 100 lety revoluce ruská“. Podle bývalého prezidenta toto hrozí kvůli současné propojenosti světa a kvůli enormnímu civilizačnímu vlivu Ameriky. Konstatuje, že ještě nikdy nebylo rozdělení společnosti v USA takové jako dnes a vysvětluje, že to pochází z amerického konceptu výjimečnosti.
Dle Klause je dnešní chaos vyústěním kulturní revoluce šedesátých let, zahájené v USA a také ve Francii a Německu. „Dnešní neomarxistická revoluce dlouhá desetiletí postupovala institucemi přesně podle návodu Antonia Gramsciho, postupně, evolučně, až dosud bez násilí, pro mnohé neviditelně,“ popisuje Klaus a podotýká, že ti, kdo si „pochodu institucemi“ všimli, tak ho podcenili.
Co se týče spojení s marxismem, podle bývalého prezidenta má současný směr stejné utopické kvality jako sny socialistů 19. a 20. století. A také využívá stejný princip utlačování jako marxismus. Ovšem už ne pracujících. „Teď jsou do role utlačovaných obětí stavěny všechny druhy autentických i zcela neautentických menšin,“ říká Klaus.
V knize Klaus hovoří i o liberální demokracii, tedy že obě slova se zdají některým lidem být nedotknutelná. Ovšem, na rozdíl od IVK, podceňují jejich nové interpretace. „Na rozdíl od havlovského či spíše havlistického světa, který levicově a zcela normativně adoroval univerzální lidská práva, jako by sama tato práva svým vyhlášením či schválením mohla spasit svět, jsme se nesoustřeďovali výlučně na opozici k totalitarismu, protože ten už skončil, ale věnovali jsme se i opozici k dalším variantám ideologií nesvobodného světa,“ podotýká bývalý prezident a dodává, že byli občas vysmíváni, že se věnují jen ekonomii, i když to nebyla pravda.
Fotogalerie: - Klaus, ,,Bobo" a Okamura slaví
Jedním z problémů, které Klaus diagnostikuje, je i to, že neexistuje souhrný název pro zastánce všech těchto ideologií, jako jsou multikulturalismus, environmentalismus, feminismus, jež nazývá jako „ismy“, což jejich zastánce ochraňuje. „Výčet všech těchto ismů je sice varovný, ale každý jednotlivý z nich vypadá jako parciální, a proto zvládnutelný problém,“ míní Klaus. Termíny jako pokrokáři či progresivisté nejsou prý pro normálního člověka srozumitelné, termín globalisté vystihuje jen část problému. „Naši domácí havlisté, pravdoláskaři, pražská kavárna sem asi také patří, ale jsou trochu jinde, i když ne moc,“ říká Václav Klaus s tím, že tyto termíny jsou pro cizince stejně nesrozumitelné. A seznam typu „marxisté, anarchokomunisté, genderisté a ekofanatici“ je moc dlouhý a nedá se užít v televizní debatě. „Potřebovali bychom jeden souhrnný termín. Nemáme ho. Chybí nejen v televizní debatě, ale i v běžné konverzaci. Chybí i v jednoduchém vymezení tématu,“ stýská si. Koneckonců, i druhá strana není přesně definována. Zde bývalý prezident podotýká, že se budou muset odpůrci revolucionářů obejít beze slova „liberální“, které už si dotyční přivlastnili.
Klaus také dodává, že v IVK mají „mimořádnou zkušenost“ ze žití v komunismu, protože to jim umožnilo ho pochopit. „Kéž by takovou zkušenost jako my – kdy se dalo pochopit, o co v životě jde – měl i celý Západ. Kdyby takové poučení existovalo na Západě, nemohl by tam být tolerován dnešní útok na zdravý rozum, slušnost a umírněné chování,“ říká s tím, že právě kvůli této zkušenosti nebyla léta strávená v komunismu „výlučně ztracená“. Dle Klause se Západ dostatečně nepoučil z nacismu, který je nesprávně vydáván za pravicový.
Klaus ve svém článku varuje, že v rámci kulturní revoluce už je zpochybňováno úplně všechno. „Teď už je cílem odmítat jakékoli společenské normy, teď je cílem stavět civilizaci nově, od nuly,“ uvádí a srovnává současné pokusy s komunistickou/socialistickou revolucí. Ta prý bourala jen „výrobní vztahy“, ale nechtěla měnit člověka jako takového, i když chtěla změnit jeho myšlení. A ze souboje proletářů a vykořisťovatelů se přešlo na dělení podle etnicity, rasy, genderu, sexuální orientace či náboženství či přístupu k imigraci. A cílem je zničit národní státy.
„V tomto ohledu byl Marx – při všech hrůzách, které jeho učení vyvolalo, a i přesto, že výslovně obhajoval revoluční teror – překvapivě opatrný či dokonce ostýchavý. Odmítal stát a chtěl, aby odumřel, chtěl, aby vládly komuny, což je vlastně blízké dnešním neziskovkám, neodmítal však národ. Neodmítal ani rodinu jako důležitou instituci tradiční společnosti. Nevybízel stát – jak je tomu v posledních desetiletích – aby rodinu cíleně rozkládal. Nedovoloval si mluvit o podstatě člověka, nechtěl přeměňovat muže v ženu a naopak. Neznal slovo gender, mám pocit, že ho ani nenapadlo,“ srovnává Klaus filozofa 19. století s dnešními ideology. Marxe prý ani nenapadlo zneužívat pro revoluci děti, i když k tomu v komunismu později došlo. A dle autorů, na které se bývalý prezident odvolává, k tomu na Západě dochází i nyní a z vyššího stupně vzdělávání se stávají „instituce vyšší indoktrinace“.
Kniha bude představena na autogramiádě v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí v úterý 8. září v 16 hodin. A slavnostně pokřtěna bude 23. září v 17 hodin v pražském Obecním domě, kde následně proběhne seminář s autory.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
