Hájek píše, že minská konference nepřímo informovala svět zcela přesvědčivě jen o jediné věci: “Že situace je ještě nebezpečnější, než si uvědomujeme. Velká válka je opravdu na spadnutí,“ píše přímo Hájek a dodává, že to je však paradoxně největší nadějí, že žádná nemusí být. Nikdo ji podle Hájka přece nechce, tedy kromě Spojených států a jejich páté kolony v Evropě – Británie, Polska, ukrajinských nácků a jejich druhů z pobaltských zemí.
Jak šestnáctihodinové jednání dopadlo podle Hájka? “Prezident Putin a jeho tým opět prokázali, že schopnosti ruské diplomacie jsou se západní 'konkurencí' nesouměřitelné. Prezident Porošenko opět prokázal, že je naprosto bezmocnou loutkou v amerických rukou. Prezident Hollande opět prokázal, že on i (kdysi mocná) Francie jsou už jen ozdobnou broží, kterou si vládnoucí Německo pro lepší umělecký dojem občas připne na klopy svého kancléřského kostýmku. A kancléřka Merkelová opět jasně prokázala, že navzdory pověstem je nerozhodná 'paní Nevím',“ píše Hájek.
Co bude po Minsku?
Není jasná spousta věcí, jako například, jakým způsobem třeba chce kyjevský prezident "odzbrojit“ nacistické prapory – které mimochodem jako jediné byly dosud schopny čelit o život bojující domobraně Luhansku a Doněcku, míní Hájek a dále vyjmenovává: “Nebo jak přijmou to, že právě došlo k uznání hranic mezi Ukrajinou a Krymem? Dokdy udrží Kyjev předstírat příměří? Než ho 'dozbrojí a vycvičí' Američané?“ ptá se Hájek a upozorňuje, že jasné je zatím jen to, že dohody nedohody, oznámený "výcvik“ kyjevské armády, která má stát ve válce s Ruskem alespoň formálně v první linii, začne v březnu tak jako tak.
Během vyjednávání prý podle Hájka kyjevský "tragéd“ Porošenko "konzultoval“ všechno s Washingtonem, který se tak nepřímo diskuze účastnil také. A zdá se, že právě proto se nakonec vše tolik natáhlo.
Co se děje u nás?
Naši politici však podlehli podle Hájka těžké frustraci, stačilo prý sledovat Miroslava Kalouska "a jeho soudruhy 'neokonzervativce' zprava doleva".
Hájek pak dále komentuje také návštěvu amerického velvyslance A. Schapira, který “vyrazil do ulic a nenavštívil Bakalovo vydavatelství Economia (Hospodářské noviny, Respekt) jen tak zbůhdarma. Zašel za svými, aby jim 'napráskal' držitele státní kasy, velkého Andreje. Kupodivu ne kvůli 'korupci', proti níž americký zastupitelský úřad v Praze – spolu s prokurátory Bradáčovou, Ištvanem či policejním plukovníkem Šlachtou – tak úspěšně bojuje, že přitom občas shodí českou vládu.“ Hospodářské noviny vzápětí uveřejnily článek, v němž se nad obdivovaným ministrem-nepolitikem, Bakalovým nejen mediálním konkurentem, výsměšně ušklíbly, píše Hájek.
O Ukrajinu jde i v naší malé šachové simultánce až v poslední řadě, míní publicista. "Na prvním místě je loajalita k Velkému bratrovi zpoza oceánu. Jestli k nám nakonec vtrhne válka, nebo ne, se dozvíme včas. Jde hlavně o to, abychom pak správně reagovali, " dodává.
"Pavel Telička, hlavní zahraničně politický 'expert' ANO, je po Schapirově 'návštěvě' v Čapím hnízdě a Babišově 'obrácení' častým hostem v médiích. V zatím posledním rozhovoru reaguje na otázku, jak náhlý 'proamerický' obrat přijal poslanecký klub. Jeho odpověď lze vztáhnout na všechny, kteří u nás spolupracují se Schapirem (a jeho předchůdci), prostě na důstojníky i prosté mužstvo zdejší páté kolony. Říká totiž něco podstatného o tom, jak se na jejich kšefty s válkou dívá veřejnost – nebo alespoň její významná protiválečná část," hodnotí v závěru svého komentáře vývoj politické situace u nás publicista Petr Hájek.
Celý článek čtete ZDE.
RNDr. Petr Hájek
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
