Podle něj v americko-ruských vztazích soupeří dva typy korporátní kapitalistické demokracie. Západní, založený na ochraně občanských práv de facto proti státu. A východní, založený na ochraně státu de facto proti rebelskému občanovi.

„Z pohledu státu je vždy nejvýhodnější stabilita a zachování statu quo. Přesto v našem typu demokracie zajišťujeme právo na další a další volby, a tím i věčnou svobodu výběru, který stabilitu ruší. Nelze nic naplánovat, nic dopředu vědět, ale vyberete-li si u voleb špatně, můžete to zanedlouho změnit. To vytváří na západní demokratické scéně vysoce nestabilní, leckdy až chaotické, ale politicky maximálně svobodné prostředí,“ popisuje Kmoníček západní demokracii.

A co východní typ demokracie, představovaný Ruskem? „Chrání stát i jeho stabilitu, a proto musí svobody občana omezit. V takové zemi se snadněji stavějí silnice, přehrady a velké projekty počítající s více než maximálně čtyřletou expirační dobou politika. Platíte za to ale tím, že když už si někoho zvolíte, budete jeho tvář vidět na televizní obrazovce po desetiletí,“ pokračuje Kmoníček.