„Nominaci Němcové nelze vyjmout z kontextu dnešní české politické krize. Nejde totiž o to, jestli by byla vhodnou kandidátkou včera nebo zítra, ale jestli je jí dnes a proč,“ píše Bohumil Pečinka. Jako příklady pak uvádí Edvarda Beneše a Winstona Churchilla. První jmenovaný byl prý jedním z nejlepších evropských ministrů zahraničí, ale během politických krizí selhal. Churchill byl zase zapomenutý politik, jenž by ale vnitřně připraven na válku.

„Miroslava Němcová rozhodně není politik churchillovského založení. Přesto je to ten typ, co by v únoru 1948 na rozdíl od většiny ustrašených demokratických politiků vystoupila a něco by udělala. Alespoň symbolické gesto, ale udělala. Tak to ostatně dokázala v prosinci 1997 (tzv. sarajevský atentát) i během nedávné akce policistů a státních zástupců, kteří vtrhli na Úřad vlády a rozehráli protivládní provokaci proti Petru Nečasovi,“ píše komentátor.

Podle něj chování Němcové kontrastuje s chováním jiných dvou politiků ODS, a to Pavla Blažka a Jiřího Pospíšila. Ministr spravedlnosti Blažek sice ve středu prohlásil, že nechá prošetřit nedávnou policejní razii, ale přitom se v médiích objevila informace, že na jednání poslaneckého klubu ODS někteří poslanci měli naznačit svůj dojem, že Blažek o obří protikorupční razii věděl dopředu a navzdory tomu premiéra neupozornil.

O Blažkově roli spekuluje i Pečinka. „Až sedne prach z nedávných událostí a ukážou se kontury nové situace, bude všem zřejmá jeho podivně dvojznačná role v uplynulých událostech. Je pravděpodobné, že do dějin ODS vstoupí jako něco mezi Jidášem Iškariotským a Pilátem Pontským,“ komentuje.