Zprávy o uprchlících mířících do Evropy se zjevují jako houby po dešti. Je jich čí, dál víc, některé hovoří o násilí běženců, o násilí proti běžencům, o strachu uprchlíků, o strachu z uprchlíků, ale také o snaze lidí usadit se v nových zemích. Ve Francii se tak rodí nová městečka, v nichž uprchlíci obchodují a dokonce staví kostel.
Každá z těchto zpráv představuje jeden z úhlů pohledu na uprchlickou krizi. Faktem je, že mezi uprchlíky najdeme lidi, kteří prchají před válkou ve vlastní zemi, najdeme tam straší lidi, kteří budou čerpat z výhod evropského sociálního systému a najdeme tam i radikály, kteří se budou pokoušet o rozpoutání pekla na starém kontinentě. Mezi těmito lidmi se musíme pokusit o rozlišování, některé odmítnout, jiné přijmout a především nepanikařit.
"Nejhorší je hysterie. Prostě někoho přijmout, někoho odmítnout a smířit se s tím, že žijeme v nějakém historicky přelomovém období a budou s tím problémy. Takhle uvažuje rozumný dospělý člověk. Život je řešení problémů a – jak říkal T. G. Masaryk – „rozčilení není program“," uzavírá autor.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
