Odborové hnutí v Evropě tehdy přijalo za svůj požadavek zkrácení pracovní doby. Na návrh předsedy Americké federace práce bylo pařížským kongresem rozhodnuto právě 1. máje organizovat velkou mezinárodní demonstraci tak, aby se konala ve všech zemích světa v jednom stanoveném dni, kdy dělníci, pracující budou požadovat zkrácení pracovní doby na 8 hodin. "My si připomeneme tento svátek v době, kdy Českou republiku zmítá nejen hospodářská krize, ale i krize politická a mravní. Věci, jako jsou jistota práce a odpovídající odměny za ni, sociální a zdravotní péče, které lidem připadaly donedávna jako naprostá samozřejmost, se dnes znovu stávají předmětem zvýšeného zájmu nejen dělníků, ale i ostatních pracujících," míní KSČM.

Znovu se podle komunistů roztříštěné odborové hnutí a jeho předáci učí hledat shodu v obhajobě zájmů zaměstnanců. Znovu je na pořadu obrana nejen výše mezd, platů, boj proti propuštění z práce a za důchodový systém, ale i samotný osmihodinový pracovní den.

Ten dnes dle slov KSČM vůbec není jednoznačnou záležitostí a zrovna tak se na pořad dne dostává i boj proti černé a dětské práci. Většina vlád členských států EU a Evropská unie jako celek, pod vlivem finanční a hospodářské krize, prý útočí na práva pracujících, snaží se snížit cenu lidské pracovní síly a uchovat co největší míru zisku a soukromovlastnický charakter jeho přerozdělení. Lidem tvrdí, že je to jediná cesta ke snížení veřejných dluhů a překonání hospodářské krize. I současná česká pravicová vládní koalice se chová stejně. Volá po falešné solidaritě velké většiny společnosti s úzkou vrstvou nejbohatších.