Podle stránek NATO cvičení Srbija 2018 není vojenské, ale je to platforma k učení o zachraňování životů pro civilní záchranáře a armádu z aliančních a partnerských zemí. Sám Jens Stoltenberg poznamenal, že cvičení je „skvělý příklad toho, jak spolupráce Srbska a NATO může přinést jemu i Alianci konkrétní výhody“. „Lekce naučené tento týden nám pomohou zachraňovat životy v dalších letech,“ zmínil ještě generální tajemník.
Dodal též, že cílem NATO na západním Balkánu je udržet mír a stabilitu, které jsou základem pro prosperitu, a že spojenci z NATO jsou dnes největšími investory v regionu. Také zdůraznil, že NATO respektuje neutralitu Srbska. Vedle oficiálních jednání zavítal šéf Aliance na debatu se studenty filologické fakulty bělehradské univerzity. Jak uvedla srbská státní televize RTS, studenti se ve svých dotazech nejvíce zabývali rokem 1999, kdy NATO dlouhých 78 dní bombardovalo někdejší Jugoslávii.
Stoltenberg nyní při debatě se studenty prohlásil, že si je vědom toho, že mnozí lidé v Srbsku mají i nadále špatné vzpomínky na bombardování. „Ale udělali jsme to proto, abychom ochránili civilisty a zastavili Miloševićův režim. Moje nejdůležitější poselství je, abychom se dívali do budoucnosti,“ řekl generální tajemník NATO.
Paradoxní je, že právě civilisté během bombardování výrazně umírali a trpěli. Útoky Aliance nepřežilo zhruba 2 500 civilistů včetně dětí a přes 6 tisíc bylo zraněných. Letouny NATO bombardovaly i nemocnice, školy, civilní vlaky nebo budovu státní televize.
Ještě před tím, než se generální tajemník vyjadřoval o Srbsku, tak na serveru Svobodné universum – Kupředu do minulosti vyšla druhá část rozhovoru s Karlem Klinovským, který se zásahů NATO v Srbsku zúčastnil. Jeho slova jsou o poznání méně optimistická než Stoltenbergova. „Jsem si dnes na sto procent jistý, a mám pro to důkazy, že jsme se v Jugoslávii podíleli na etnických čistkách,“ řekl Klinovský, když spolu s moderátorkou nakousli téma Balkánu. Prý o tom měl dlouhý čas na přemýšlení. „Když jsem to řekl poprvé, tak mě chtěli ukamenovat,“ shrnul reakci na svůj názor. „Prostě nás někdo s dobrou vírou poslal na hranici,“ popsal plukovník, jak k tomu došlo. Srbové a muslimové z obou stran prý byli vyhoštěni jako Němci u nás, sbalili si 20 kilo a měli 2 hodiny na opuštění území, na kterém jejich rodina žila stovky let.
„Na hranici jsme měli dohlédnout na to, jak pěkně mírumilovně proběhnou výměny. Z jedné strany přijelo pět autobusů, do kterých se vešlo po čtyřiceti lidech, a z druhé strany pět autobusů, do kterých se vešlo po sto dvaceti lidech. Pod kulomety na ně řvali: ‚Máte na to deset minut!‘ Dobře se dá vměstnat čtyřicet lidí do autobusu pro sto dvacet lidí, ale hůř sto dvacet lidí do autobusu pro čtyřicet osob. Staré ženy, děti, které ti objímají nohy jen proto, že jsi jim dal svou svačinu, třeba banán a chleba se salámem. A nad tím vším lidi s kulomety a řvou: ‚Pokud to neuděláte do patnácti minut, začneme střílet.‘ Nebylo tohle etnické čištění? Nebyly jsme my de facto dohledem nad etnickými čistkami? No byli,“ popisuje náročnou situaci.
Podle Klinovského to byla naše vina. „Když jsem v roce 1999 přijel do Kosova už jako člen ČR v NATO, Václav Havel tehdy hrozně moc chtěl, abychom byli mezi šesti velkými mocnostmi, které si rozparcelovaly Kosovo,“ tvrdí plukovník. Tak silný kontingent jako v Srbsku jsme prý nikde jinde neměli. Že byl, jak se říká, bezzubý, nebyla údajně naše vina, ale vina OSN. O této organizaci se voják také vyjádřil nelichotivě: „Mám velké pochybnosti o funkčnosti OSN tak, jak zatím funguje. A mnohdy se nedivím Američanům, jak skepticky na OSN shlížejí, protože je to příšerná, alibistická organizace, která fachčí akorát papírově. Všechno musí být papírově podložené, vše se papírově statisticky dokládá, takže pak vycházejí zrůdná čísla.“ Pak přidal historku, jak ve statistikách na březen připadalo 326,7 mrtvého dítěte a v dubnu už jen 326,2. „Je to děs, navíc to je úplně bezzubé. Mandát, který nám dovoloval použít zbraně pouze v bezprostředním ohrožení života, nám neumožnil vůbec nic,“ stěžoval si plukovník.
„Na sílu můžeš odpovědět jen silou,“ vysvětloval Klinovský svou filozofii v konfliktech a přidal zážitek z mise: „Dostali jsme na starosti oblast, kde nahoře byla srbská menšina, poslední vesnice, ve které žilo 86 Srbů, kromě tří babiček za Lužnicí, které 24 hodin denně hlídali vojáci KFOR. Asi po měsíci se prohlásilo, že kosovští Albánci už jsou natolik uvědomělí, že je zbytečné tyto babičky hlídat 24 hodin denně, takže je budeme hlídat jen 12 hodin. Po prvních 12 hodinách, co je vojáci KFOR nehlídali, našli babičky přibité na vratech a vykuchané, protože samozřejmě to albánské ‚uvědomění‘ tam bylo veliké.“
Pak vyprávěl, jak jednal s UCK, Kosovskou osvobozeneckou armádou. „Z organizace, která byla předtím léta letoucí na seznamu teroristických organizací jak v Americe, tak v celém světě, se mávnutím kouzelného proutku stali ohromně uznávaní bojovníci za mír, které jsme pak transformovali do kosovských mírových sborů,“ komentoval spolupráci plukovník. Nejdříve je varoval, že si nemají všímat Sekirači a on si nebude všímat jich. Po střetech v noci za nimi šel opět s touto otázkou: „Nemáte pocit, že se vám včera v noci něco stalo? Ano, stalo, protože jste natolik pitomí, že jste mě neposlouchali. Řekl jsem vám, že nebudete, kurva, lézt nahoru do vesnice a splníte to, co vám říkám.“ Prý si to s mandátem NATO mohl dovolit.
„Rozhodně nejsem válečný štváč, ale viděl jsem toho ve světě tolik, tolik zla a špíny, že vím, že ti, kteří to páchají, se bojí jen jednoho – větší síly a většího zla. Bohužel svět je dnes takový, že hajzl rozumí akorát strachu z větší síly,“ dodal plukovník pragmaticky.
Pak přišla řeč na mstu a proč mnohaletí sousedé byli ochotní po sobě střílet. „Lidi někdo musí zblbnout a zfanatizovat, což myslím není až takový problém,“ odpověděl na to účastník misí. Dodal další otázku: „Když ti někdo zavraždí vlastní dítě, a to ještě nějakým brutálním způsobem, co uděláš? Prostě budeš se chtít pomstít. A když se pomstíš, tak se většinou člověk na lidech pomstí ještě zvířečtějším a krutějším způsobem a počet obětí je vyšší. Na druhé straně pak opět bude touha se pomstít, a pokud se to podaří, tak budou ještě zvířečtější a bude ještě větší počet obětí. A najednou jsi ve spirále, ze které není úniku. Nejhorší je, že tato spirála nezahrnuje už jen bojovníky. Pak už se chtějí pomstít ženy, děti, staří lidé.“
Poté doplnil, že do věci vstupuje i další věc, náboženství. „V žádném ozbrojeném konfliktu náboženství nehraje kladnou roli. Náboženství jenom přilívá olej do ohně,“ myslí si veterán, a to, ať už se jedná o jakékoliv náboženství. Prý na světě děláme stále stejné chyby. Označil se za blázna, který si stále ještě myslí, že jugoslávskému konfliktu se dalo zabránit. „Jestliže – jak to bylo v jugoslávském konfliktu – hned na počátku někoho uznáš a toho druhého nikoli, tak to je nesmysl,“ podotknul a opět položil otázku: „Proč Vatikán, Němci a Rakušani okamžitě uznali Chorvaty a Slovince, ale nikdy neuznali Srby?“
„Teď do toho ty proklamace, že vinný je jen ten, kdo má krvavé ruce, a to jsou prý Srbové,“ prohlásil plukovník. „Já jsem to tam viděl. Všichni měli krvavé ruce a je jedno, která to byla strana. Všechny strany se dopouštěly zvěrstev, plánovitých genocid a tak dále,“ uvedl na pravou míru, jak konflikt probíhal.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas