Jarošovi se líbí, jaké teplo v Kataru panuje. Minulý týden tam bylo padesát dva stupňů. Je to navíc velmi bohatá země, byť jsou zde patrné největší rozdíly mezi bohatými a chudými lidmi. „Každý šestý člověk, kterého potkám na ulici, je dolarovým milionářem. Ale na straně druhé tam máme hůř placené dělníky. A to je i moje práce, že musím komunikovat s oběma skupinami,“ prozradil v Interview ČT24. Ti dělníci jdou např. z Indie do Kataru dobrovolně, protože v Kataru jsou za chudáky, ale současně mají mnohem vyšší platy, než by měli v domovské Indii.
Takto velké ekonomické rozdíly mezi jednotlivými obyvateli vyvolávají napětí ve společnosti. Jaroš prý pracuje pro jednoho mobilního operátora, který dodnes prodává např. prémiová či výsadní telefonní čísla. Zatímco v Česku už něco jako speciální telefonní číslo už tolik nezajímá, v Kataru se našel člověk, který si zvláštní telefonní číslo pořídil v přepočtu za 70 milionů korun.
Zákony jsou napsané hezky, ale...
Pár slov poznamenal na adresu postavení žen v muslimské katarské společnosti. „Zákony samy jsou napsané hezky. Ženy mají plná práva a mohou tam řídit, mluvit, cokoli vás napadne. Na univerzitách studují častěji než chlapi a mně se osvědčují v práci více než kolegové, takže tohle tam funguje hezky. Na druhé straně tam ale funguje něco, čemu se říká oddělení – v perštině se říká parda. To znamená, že se v maximální možné míře snaží ženy a muže oddělovat. To znamená, že do banky mají svůj vchod muži a svůj vchod ženy a ženy samy chtějí jít vlastním vchodem,“ popsal tamní zvyklosti host.
Něco takového platí i o katarských obývacích pokojích v domech. To jsou místnosti určené čistě pro muže, kam žena nevstoupí, ona má k dispozici druhou polovinu domu. Za pozornost prý stojí i katarská svatba. Už jsem byl několikrát pozván na zdejší svatbu a mě zajímalo, jestli třeba uvidím nevěstu v bílém. A oni mi řekli: S tím si nedělej starosti, ty tu nevěstu neuvidíš vůbec. To oddělení je tak dokonalé, že tam ta svatba probíhá tak, že v jedné místnosti sedí 300 chlapů a popíjejí čaj, což si jistě dovedete představit, jak je to vzrušující, a ty ženy se té svatby ani neúčastní,“ zaznělo z Jarošových úst.
Katarská společnost navíc na těchto společenských pravidlech poměrně lpí a zatím tam chybí společenská poptávka po změnách. „Oni sami se vnímají tak, že jsou nejkonzervativnější společností hned po Saúdské Arábii,“ uvedl Jaroš. Na druhé straně Katar naslouchá některým doporučením Západu, protože Katařané stojí o dobré jméno své vlasti ve světě. Proto v poslední době vylepšují životní podmínky již zmíněných dělníků.
My tady trochu hysterčíme
Stranou jeho pozornosti nezůstala ani role Kataru v uprchlické krizi. „Katar to z mého pohledu dělá chytře. Jim jde o udržení společenského a sociálního smíru. Pro ně je třeba nemyslitelné, aby někdo překročil hranici a oni nevěděli, o koho jde. Takhle to prostě nefunguje. Na straně druhé se snaží pomáhat opravdu velkými finančními částkami v místech utrpení, jako je teď třeba Sýrie. Myslím si, že Evropa by si z toho měla spíš vzít příklad, a ne to kritizovat,“ je přesvědčen Jaroš.
Katar prý velmi dobře zvládá soužití různých kultur. Na jedné straně se vyžaduje respekt ke zdejší kultuře, je nemyslitelné, že by manželky přicházející z Evropy chodily po plážích v bikinách. Hosté v Kataru nejsou od toho, aby tu kulturu hodnotili, ale aby ji respektovali, ale na straně druhé zdejší emír postavil kostel. Ten kostel je denně plný, má osm mší, ale nesmí navenek mít zvony ani kříže, protože to by byla příliš velká demonstrace jiné kultury... Myslím si, že by něco podobného měla dělat i Evropa, měla by se chovat jako sebevědomější pán domu. Jenže my takoví nejsme,“ posteskl si.
Podivoval se nad tím, jak moc je rozvířená česká debata kolem uprchlíků, když tu vlastně skoro žádné uprchlíky nemáme. „My tady trochu hysterčíme... Já mám takový názor, který není příliš populární. V něčem mají pravdu tzv. sluníčka a v něčem mají pravdu zavírači hranic,“ poznamenal. Čistý model multikulturalismu v Evropě nebude fungovat, protože přibližně 80 procent přistěhovalců se dobře integruje, ale 20 procent nikoli. „Pokud chcete multikulti rozchodit, tak to vyžaduje hodně práce. V první řadě musíte mít dobře nastavená pravidla, jak to mají např. v Kataru. Cizí kultury ano, ale musíte k tomu tedy říct i to B, tedy zakázat věci, které by u nás nefungovaly,“ zdůrazňoval. Musíme k tomu mít legislativní nástroje.
K úspěchu tady stačí „všeci kradnú“, a to je málo
Zdá se mu až směšné, kolik prostoru je věnováno uprchlické krizi. „V reálu to nebezpečí v Čechách není velké, ale lidé mají strach. A politici toho zneužijí a tlačí to téma do krajských voleb. Co my tady chybí, je nějaká rozumná debata,“ konstatoval. Na místo strašení by měly politické strany prezentovat nějaké své vize. „Česká politika je namísto toho jen řetězcem afér a skandálů,“ zaznělo z úst hosta. Do politiky někdo vstoupí a postupně sbírá skandály, až je jich tolik, že musejí odejít. Jedinou výjimkou jsou prý snad jen Michal Hašek (ČSSD) a Miroslav Kalousek (TOP 09), kteří přežijí snad všechno.
Absenci vize toho, jak by Česko mohlo vypadat za dvacet let, je vidět už na programu hnutí ANO Andreje Babiše. „Jejich jediný program je, že všeci kradnú a já na ně pošlu kontrolu. To je samozřejmě správně, ale není to moc. A lidem to stačí.“
Záměr odstranit Asada byl dobrý. Jenže...
Nechtěl se příliš vyjadřovat k zahraniční politice Kataru. Tato země má prý zájem na odstranění syrského diktátora Asada, což byl dobrý úmysl. Jenže se postupem času ukázalo, že v Sýrii nezbyli žádní „dobří hoši“, kteří by toho „zlého Asada“ nahradili. Je to takový souboj větších a menších zel a názory na to, kdo je menší a větší zlo, se významně liší. Svou vinu na tom má i jistá nečinnost Západu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp
