Paní senátorko, dovolila jste si během schůze Senátu kritizovat plánované masivní výdaje na zbrojení, nadto na dluh. Upozornila jste, že v Německu tyto výdaje roztáčejí inflaci, a dodala jste, že se nebojíte Putina, ale dekarbonizace a migrace. A vystartovala proti vám senátorka Němcová, kterou jste „zhnusila“. Čekala jste takovou reakci? 

Takovou odezvu jsem vskutku nečekala. Považuji téma dramatického zvyšování výdajů na zbrojení za zcela legitimní příležitost k debatě. K debatě společenské i politické. A někdo se té debaty bojí. Bylo tak už u opatření v rámci boje s podnebím i u zásadních protiepidemických restrikcí. Recept je vždycky stejný: vyhlásí se ohromující ohrožení a ohromující cíl, aby všichni, kdo by chtěli přijít s polemikou, byli předem zastrašeni. A funguje to. Víte, pravidelně projednáváme zprávy o zasedáních Evropských rad i pozice České republiky, a protože tyto zprávy „jen“ bereme na vědomí, žádná velká diskuse neprobíhá. Já to považuji za chybu, obzvláště pokud premiér zásadně vybočí nejen z volebního programu své strany, ale zejména ze standardní politiky odpovědnosti ke státnímu rozpočtu, dluhovým brzdám a nezadlužování se. A tak jsem vystoupila a vyjádřila s tímto zbrklým postupem nesouhlas. Následné reakce na mé vystoupení ukázaly, že většina kolegů žije nejen ve strachu z akutního útoku Ruska na Českou republiku, ale zejména v bublině stejných názorů na vytvoření jakési „evropské“ armády a na masivní zbrojení. A obojí je vlastně strašné a utvrzuje mě v odhodlání mlčící nebýt. 

Čím to je, podle vašeho pozorování, že když někdo zpochybní cokoliv kolem „správného“ přístupu k Ukrajině a zbrojení, je to, jako když sáhne na horkou plotnu? 

Jeden z kolegů včera řekl, že jiné řešení neexistuje. To ovšem často tvrdili mí trestní klienti, když se snažili obhájit, že se dopustili vraždy či loupeže. Že neviděli jiné řešení. Ale já si myslím, že jiná řešení vždycky existují, že nemáme jen jedno. Kdo si myslí, že je jen jedno, pro toho je debata zbytečná a škodlivá. Jenže demokracie je demokracií právě proto, aby se diskutovalo o možnostech a variantách. Pak pochopitelně dojde na hlasování a většina přehlasuje menšinu. Na to jsem připravena. Ale odmítám přijmout urážky jen proto, že se odvážím debatovat o tom, co je nám předkládáno jako svatá pravda k odkývání. 

Jak vnímáte vyhrocené osobní narážky v tom smyslu, že kdo zbrojení odmítá, je málem vrah ukrajinských dětí a zrádce České republiky?