Rok 1968 je podle přírodovědce Jiřího Jírovce svým způsobem poslední zaznamenatelný příspěvek naší země k evropské historii, přesněji řečeno k pozoruhodným šedesátým letům. Díky nezájmu současné společnosti o vlastní historii se zmínky omezují především na 21. srpen, tedy na „bratrskou pomoc spřátelených zemí“. A tak se o tom Jírovec rozepsal.

Kozy a přilehlé oblasti

JIří Dědeček napsal píseň „Přišli včas“, jejíž poslední dvě sloky se s historií příliš nemažou: „A kdy pak obrněné vozy se rozlézaly po vlasti, mě lákaly jen dívčí kozy a přičleněné oblasti, mě lákaly jen dívčí kozy, mě lákaly jen dívčí kozy, přišli včas, a přičleněné oblasti. Ani dneska mi nevadí to, že idea je v prdeli, jenom těch lidí je mi líto, co pro ten podvod umřeli, jenom těch lidí je mi líto, jenom těch lidí je mi líto, přišli včas, co pro ten podvod umřeli.“

Básník má jistě právo na přiznání, že mu svět, když odklonil pohled od koz a přilehlých oblastí, připadal jako bordel. Jenže takto zúžený pohled patnáctiletých očí k pochopení oné „obrody“ nestačí. Je pravda, že během jara 1968 došlo k určitým změnám na československé politické scéně. Jenže předehrou k československému jaru bylo pozvolné uvolňování, které vlastně začal Antonín Novotný, když si připsal zásluhy o dovršení výstavby socialismu a nechal v roce 1960 vtělit „S“ do původního názvu ČSR, aby to svět věděl. To ovšem bylo Dědečkovi sedm let.

Intelektuálové s legitimací