Projev na červnové konferenci k 15. výročí existence vašeho úřadu jste zakončil svým krédem – ochrana osobních údajů je noblesní téma pro noblesní lidi. Můžete toto trochu rozvést?

„Řekl jsem to jinak. Ne pro, ale s noblesními lidmi. Tím jsem zamířil do nitra úřadu, mezi zaměstnance. Chtěl jsem jim tím vlastně poděkovat. Rád jsem vždy zdůrazňoval, že ochrana osobních údajů je především téma o svobodě člověka. Nevím, kolik lidí u nás si svobodu skutečně přeje. Možná, že většina by ji vyměnila za pocit bezpečí. Úmyslně říkám pocit, protože stoprocentní záruka bezpečnosti neexistuje. A vidím, že právě téma svobody a pocit, že pro ni mohu něco udělat, přitahuje noblesní lidi.“

Je asi obtížné vracet se ve vzpomínkách deset let zpátky, ale kdybyste měl pojmenovat největší rozdíl v tom, jak jste ochranu osobních údajů vnímal při svém nástupu a nyní, co by to bylo?

„Když jsem nastoupil, téměř nikdo, dokonce ani náš úřad, zákon o ochraně osobních údajů pořádně neznal. Poměrně velmi rychle se však toto téma dostalo do obecného povědomí. Počet stížností a konzultací, které řešíme, každoročně narůstá, ale bohužel se naše tématika stala také prostředkem, jak si vyřizovat sousedské spory.“