Protikuřácký zákon se stal předmětem politického handlu

A pokud už nějaký politik poukáže na to, že v Evropě je to s bojem proti kouření trochu jinak, než se nás snaží přesvědčovat z českého ministerstva zdravotnictví, je označen za lobbistu tabákových firem a nebo za člena strany (KSČM), která nám dnes nemá co radit. Je až komické, jak se někteří poslanci před parlamentními prázdninami předháněli v tvrzeních, že je škoda, že protikuřácký zákon nebyl ještě přijat a že se tak určitě brzy stane. Protikuřácký zákon už totiž přestal být právní normou, ale předmětem politického handlu. Je už vlastně jedno, jak je napsán, co vlastně zakazuje, jaké jsou sankce za neplnění, zda není příliš jednostranně zaměřený a čím nám všem bude prospěšný, ale o to, že si vládní koalice slíbila jeho přijetí, tak ho bez hlubšího posouzení prostě přijme.

Co je horší – alkoholik, nebo kuřák?

Kouření neprospívá lidskému zdraví a mělo by se omezovat, nově připravovaný zákon takové ambice ale ve skutečnosti vůbec nemá. Je to jen další z mnoha zákazů a příkazů, kterými nám současná politická garnitura otravuje život. Aktuálně se nyní objevila informace, že alkohol je v mnoha směrech pro onemocnění rakovinou stejně nebezpečný jako nikotin. Proč naši poslanci se stejným úsilím v připravovaném zákoně o ochraně lidského zdraví nebojují proti alkoholu a alkoholikům? Že by v řadách poslanců a vládních činitelů bylo více alkoholiků než kuřáků?

Fakta o kouření proti politické slepotě

Šéf poslaneckého klubu hnutí ANO Jaroslav Faltýnek se již na veřejnosti několikrát omlouval, že on a další jeho poslanci hlasovali pro pozměňovací návrh poslance Bendy z ODS, aby v nekuřáckých restauracích mohly být i kuřárny. Jako by se dopustili smrtelného omylu a sami se vyčlenili z pokrokové Evropy.

Je to ale hluboká neznalost problematiky, jak a kde se v evropských státech doopravdy kouří. Taková neinformovanost je až zarážející, a to i proto, že o protikuřáckých zákonech v Evropě nedávno informovala agentura ČTK. Pokud nejde našim politikům o to, dostat se na čelo potírání kuřáků v Evropě (nejpřísnější jsou v tom absolutistické režimy, například v Islámském státě je kouření trestným činem a ve středoasijském Turkmenistánu, kde vládne diktátor Gurbanguli Berdymuhamedov, bylo kouření zrušeno rozkazem vládce), lze těžko pochopit jejich současné bezmyšlenkovité protikuřácké tažení.

Přitom prodej cigaret se nikde ve světě po zavedení antikuřáckých omezení nezmenšil tak, aby výrazně poškodil tabákový průmysl. A i ti nejtvrdší bojovníci proti kuřákům, jako například šéf zdravotního výboru Rostislav Vyzula z hnutí ANO, který zákon s přijatými kuřárnami označil za kuřácký, a ne protikuřácký, by měli slyšet protiargumenty a začít žít v realitě.