Kniha se soustředí především na události ve štábu Hillary Clintonové o volební noci v listopadu 2016. Okamžiky, kdy prezidentská kandidátka postupně zjišťovala, že navzdory všem průzkumům s Donaldem Trumpem prohrála. Autoři knihy představují nepříliš pěkné momenty, od hysterického odmítnutí uznat porážku, přes telefonát s prezidentem Obamou po upjatou gratulaci vítěznému Donaldu Trumpovi.
„Dejte mi ten telefon,“ štěkla prý na podřízené, načež Trumpovi, se kterým jí prý kdysi pojily blízké vztahy, stručně řekla: „Gratuluji, Donalde. Budu podporovat úspěch země a to znamená, že i váš úspěch jako prezidenta.“
Tento moment nastal až po apelu úřadujícího prezidenta Obamy. Do té doby si prý Clintonová pohrávala s myšlenkou, že by mohla v klíčových státech s těsnými výsledky požadovat přepočítávání hlasů. Obama na ni naléhal, aby to nedělala, že by tak způsobila další zmatky.
„Ano, pane prezidente,“ pronesla prý Clintonová, která po zjištění skutečného stavu věcí upadla do letargie. Na rozdíl od svého manžela Billa, který prý velmi zuřil.
V kampani prý ale nastaly momenty, kdy i samotná Clintonová ztratila nervy a zuřila. A někdy způsobem, který se od dámy neočekává. Jeden z nejvydařenějších pochází ještě z období jarních primárek. Tehdy Clintonová dorazila do státu Maryland, kde se měl odehrát jeden z jejích klíčových soubojů s Bernie Sandersem. Clintonová proti němu sázela hodně na černošské voliče.
Do děje však nečekaně zasáhla osoba jménem Chris Van Hollen. Tento vlivný demokratický kongresman se v tomto státě ucházel o křeslo v Senátu a měl obavy, že by ho přílišný tlak na černošské voliče mohl poškodit. Mohla by na nich totiž vydělat jeho soupeřka Donna Edwardsová, která je rovněž černoškou.
Proto Van Hollen, vlivný zástupce washingtonského estabilishmentu (syn velvyslance, pravá ruka předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové) žádal místní vlivnou odborovou organizaci, zda by nemohla rétoriku mířící na černošské voliče přece jen trochu zmírnit.
Když se o jeho akci dozvěděla Hillary Clintonová, která na černochy naopak sázela, nastala prý exploze. „Komu, kurva, záleží na nějakém Van Hollenovi?!“ zuřila. „Co, do prdele, máme dělat?!“ zuřila dále. Následně měl její poradce volat odborářským bossům s jednoduchým dotazem: „Chcete dalšího kamaráda v Senátu, anebo jednoho v Bílém domě?“
Nakonec vše dopadlo tak, že Clintonová podlehla v prezidentských volbách Trumpovi, zatímco Van Hollen Edwardsovou a všechny ostatní porazil a v listopadu byl pak zvolen senátorem za stát Maryland.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
