Fürst v interview magazínu Finmag uvádí, že u každého rozhodnutí jsou 4 fáze, sehnat data, z dat vytvořit úsudek, z úsudku predikce a na základě predikcí učinit rozhodnutí. Poukazuje na to, že ve společnosti má za každý z těchto kroků zodpovědnost někdo jiný. A že on například nemůže shánět data o viru. „Sehnat data o koronaviru nemůžu já, potulný učitel matematiky, protože lidem nesmím odebírat krev a shromažďovat data o tom, jak se jmenují a kde bydlí,“ konstatoval.

Sběr dat očekává od ÚZIS nebo od jiného státního úřadu, úsudky a predikce pak mohou vytvořit vědci či veřejnost, rozhodnutí zbývá na politicích jako na držitelích mandátu občanů. „Obávám se, že Česká republika havarovala v bodě nula, ještě před sháněním dat. Jediná data, která máme tři čtvrtě roku po začátku epidemie k dispozici, je počet PCR testů, které se udělaly v daném dni a celkový počet pozitivních výsledků,“ varoval matematik. Dodal, že data jsou i roztříděná podle obcí, ale stále prý nejsou dostatečná pro to, aby se s nimi dal „nakrmit“ model.

Jednak podle něj není známá senzitivita celého procesu včetně zanesení do tabulek, odběru a transportu. „Hlavním zdrojem falešné negativity – tedy nedostatečné senzitivity: Že virus máte, ale test ho nenajde – je technika výtěru. Netrefíte se, šťouráte špatně nebo málo hluboko. Senzitivita tak nemůže být sto procent,“ upozornil a přidal příklad z domova důchodců v Břevnici, kde měli dva klienti střídavé testy, pozitivní, negativní a pak znovu pozitivní. Nikoliv kvůli opakované nákaze, ale falešné negativitě.

A staly se dle něj i opačné případy, že testy nalezly virus tam, kde žádný nebyl. V srpnu se totiž testovalo všech 80 laboratoří. „Čtyři z osmdesáti laboratoří přitom našly koronavirus i ve vzorku, který ho neobsahoval,“ uvedl.