„Málo se mluví o tom, že zakladatelem bolševického teroru byl bezesporu Lenin. To, že v něm pokračoval Stalin, je už další věc,“ řekl novinář Libor Dvořák. „Lenin nařídil, koleje se vyjezdily pak tak hluboce, že kromě Gorbačova z nich nikdo nedokázal vystoupit,“ doplnil ho politický geograf Michael Romancov.
Stalo se při debatě Železný hrot v těle doby. Život a dlouhý stín Vladimira Iljiče Lenina v Knihovně Václava Havla. A o čem ještě se tam hovořilo?
Vylíhl se z marxistických vajec
Moderátor akce, historik zabývající se Ukrajinou David Svoboda označil Lenina za zakladatele velké říše a přenašeče zlomocné infekce velké utopické víry, která zakládala na totalitní realitu půlky Evropy a téměř půlky světa. „Není to tak úplně známo, ale Putinem je Lenin kritizován s tím, že údajně uplatnil nějaké postupy v národnostní otázce, které zbytečně Ukrajincům a jiným Nerusům povolily uzdu... Zkrátka, Lenin jako tvůrce Ukrajiny. No, divili byste se, jak tento mýtus a blud stále zabírá,“ dodal.
Jste pro zrušení koruny a zavedení eura v ČR?Anketa
Podle Dvořáka se Lenin vylíhl z marxistických vajec. Přestože jeho záměrem byla celosvětová komunistická revoluce, byl schopen jej revidovat s tím, že vybuduje socialismus v jedné zemi. Nakonec říjnovou revoluci uskutečnilo pár tisíc bolševiků, baltských námořníků a na obrovitou zemi stačilo pár lidí, aby jí vnukli tuto myšlenku, o níž tehdy v Rusku drtivá většina lidí nevěděla vůbec nic.
Jak sdělila historička Daniela Kolenovská, tak Lenin byl v kontextu 19. století radikál, jenž se radikalizoval na univerzitě. Měl zázemí, takže si mohl dovolit přemýšlet, nemusel tvrdě pracovat, nicméně patřil do ruských dějin.
Sekta disciplinovaných bolševiků
Romancov citoval britského historika Antony Beevora, jemuž předloni v angličtině vyšla kniha Rusko: Revoluce a občanská válka, 1917-1921, jež zanedlouho vyjde u nás. „Používá myšlenku, že všechny ty svobodné a otevřené skupiny jako konstituční demokraté a další neměly vůbec žádnou šanci v okamžiku, kdy se střetly se sektou, tedy vnitřně disciplinovanými bolševiky, kteří o žádnou diskusi nestáli a byli ochotni podle toho, co jim Lenin řekl, buď udělat krok vpřed, nebo dva kroky vzad.“
Překladatel z ruštiny Dvořák zmínil dva spisovatele. Borise Akunina, který byl v roce 2023 zařazen Putinovým režimem na seznam teroristů kvůli odsouzení války na Ukrajině, a Vladimira Sorokina. Jak dodal, oba se shodli na tom, že od dob Ivana III. ve vleku tatarsko-mongolského jha a zvyklostí, které tenkrát platily pro Rusko jako vazalský stát, moc v Rusku musí být pyramida, na jejímž vrcholu stojí jediný člověk, kterému nemusíte věřit, ale musíte se ho hlavně bát. V závěru 20. století pak Boris Jelcin tu odpornou, železobetonovou a šedivou stavbu jen polepil plakáty Coca-Coly, ale to byla jediná změna, jinak to funguje pořád stejně.
Carismus podle Dvořáka vyčerpal své možnosti, po třech staletích se jakoby hroutilo Rusko, bolševici se nahrnuli na jeho trosky a bylo jim v tu chvíli jedno, jestli budou, nebo nebudou stát modernizovat. Šlo o boj o moc. Daleko více než o peníze.
Lenin mohl podříznout holčičku
Je Petr Pavel dobrým prezidentem?Anketa
„Rok 1919 je z hlediska Lenina klíčová věc, protože zakládá Komunistickou internacionálu. Udělal zrádce ze všech sociálních demokratů, a to je program světové revoluce... To je klíčový rozdíl mezi Leninem a Stalinem. Stalin likviduje jakoukoliv snahu o mezinárodní komunistické hnutí. Podřídí Kominternu sovětským zájmům... Leninovi jde zpočátku o světovou revoluci, ale naráží na ohromnou strategickou krizi, protože stát, z něhož má revoluce vyjít, je ekonomicky vyčerpán, nepomáhá mu ani válečný komunismus, a pak ho porazili Poláci na Visle,“ doplnila Kolenovská.
Romancov zmínil k Leninově krutosti anekdotu, kterou se dozvěděl od ruských přátel. Lenin zemřel a Naděžda Krupská objíždí kolektivy pracujících a vypráví o něm. Jeden dělník po ní chtěl, aby vystihla soudruha Lenina jedním slovem. Ona, že byl humanista. Z publika se ozval prostý dělník, že tomu nerozumí, a aby to vysvětlila. Ona: „Jednoho krásného dne se Vladimir Iljič v Kremlu ráno holil. Šla kolem malá holčička a říkala: ‚Strýčku, co to děláš?‘ Vladimir Iljič se na ni podíval a řekl, že se holí.“ Nikdo nechápal, zavládalo ticho. A Krupská: „Vladimir Iljič měl v ruce břitvu. On ji taky mohl podříznout.“
Atentáty na Leninovu mrtvolu
„Jeden z největších Putinových úspěchů je, že si z dějin vybral cokoliv, se mu hodilo do krámu. Z toho vytvořil kostru, která se víceméně hodí do současnosti. Ale ponechal i ruským komunistům jejich paralelní interpretaci historie,“ sdělil Romancov. „V epoše putinismu, ale koneckonců už od konce perestrojky, Lenin přestává být jakkoliv zajímavý. Jeho osobnost a dílo se vůbec do současného kontextu nevrací a pokud se o něco vedou spory, tak je to stalinské dědictví,“ zmínil Dvořák s tím, že mýtus o Leninovi se pokoušel vracet Michail Gorbačov, ale dnes se o ničem takovém nemluví.
Historik Petr Blažek z publika sdělil, že na Leninovo mauzoleum a na jeho mumii byla spáchána řada útoků. Zmínil útok Litevce Krisenkova, který tam spáchal granátem vlastně „sebevražedný atentát“. K tomu řekla Kalenovská: „Teď je za neprůstřelným sklem a údajně je tam jen jeho palec ten původní... Úplně jsem do toho nepronikala.“ Dvořák doplnil: „V devadesátkách daleko krušnějších, než byly ty české, se institut zabýval balzamováním mrtvých gangsterů, kterých bylo denně několik. To je takový tragikomický konec ústavu pro údržbu Leninova těla.“
„Ten člověk musel být neuvěřitelným způsobem vyčerpán fyzicky i psychicky tím vším, co uvedl do pohybu. Z jeho pohledu to dobře dopadlo, že revoluce zvítězila, byť ta světová se nekonala. Rozkolísat stát, svrhnout ho a nějak ho ještě postavit na nohy, to je výkon, který by dal zabrat úplně každému,“ odpověděl na jeden z dotazů Romancov.
Nakonec se všichni víceméně shodli na tom, že v Rusku jsou kvůli jeho krvavé historii důležitými fenomény násilí a absence humanity. Kalenovská zakončila: „Historicky nelze uvažovat o tom, že by se Evropa násilí vyhýbala. V dlouhém plánu dějin máme také leccos na zádech.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský