Navrhované opatření v zákoně by mohlo zabránit současné praxi, kdy díla, o něž je v rámci zákona o zmírnění majetkových křivd způsobených holokaustem požádáno, jsou v některých případech prohlašována za kulturní památky. Takto chráněná díla nelze trvale vyvézt ze země. Většina příbuzných obětí holokaustu ale v cizině žije. Stát sice říká, že prohlašováním těchto děl, jež byla dlouho ve státních sbírkách, chrání své kulturní dědictví. Zároveň ale tak jde proti jiné vůli státu, jíž deklaruje i mezinárodně - tedy snaze zmírňovat některé majetkové křivdy způsobené holokaustem.  

„To se dá překonat jen systémově, v památkovém zákoně by měl být zájem restituentů předřazen, ne před zájem státu, ale tak, aby žádné kroky související s dílem nemohly být po vznesení nároku činěny až do okamžiku, kdy se restituční nárok definitivně nevyřeší," řekl Čistecký. Je i ve správní radě Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí druhé světové války, které zřídilo Ministerstvo kultury.