V právě uskutečněných prezidentských volbách v USA padl rekord: přes sto milionů hlasů bylo doručeno poštou. Jelikož celkově hlasovalo zhruba 150 milionů lidí, znamená to, že dvě třetiny hlasů byly odevzdány na dálku.
To podle Kechlibara především povolební vývoj značně komplikuje. „Dokud platilo, že valná většina hlasů se v okamžiku ukončení voleb nachází v urnách, daly se i v zemi velikosti Spojených států spočítat poměrně rychle a druhý den ráno už bylo patrné, kdo vyhrál,“ dodává.
Prezident Donald Trump si stěžoval na údajné podvody u voleb v přímém přenosu, jestli oprávněně, si Kechlibar netroufá tvrdit. „Raději toto rozhodnutí přenechám americkým soudům, úplnou a priori nedůvěru k nim nemám,“ podotýká absolvent matematického oboru.
Nedůvěru a odpor má však k samotnému principu hlasování poštou. Předložil hned několik důvodů.
Počítání takto zaslaných hlasů je pomalé. Hlavní důvod bývá na straně pošty, která čelí všude na světě podobným problémům, natož v době epidemie koronaviru. „Místy do toho ještě zasahují lokální specifika. Například ve státě New York platí pravidlo, že volič, který už odhlasoval poštou, si může svůj hlas rozmyslet a jít hlasovat ještě jednou osobně,“ podotýká.
To vše s sebou nese psychologické následky – nervozitu, napětí, nedůvěru, paranoiu, zvlášť když se výsledek získaný z volebních uren začne postupným započítáváním hlasů z pošty výrazně měnit.
Poštou zasílané hlasy potřebují nějaký dohled a trasování. „Kdyby je voliči posílali běžnou anonymní zásilkou, otevíraly by se tím zcela neskutečné možnosti zneužití,“ upozornil, že je nutné mít představu, který hlas přišel od koho, a také je nutné voliče ujistit, že jeho hlas se neztratil a byl řádně přijat volební komisí.
V americké praxi se na zasílanou obálku dává unikátní kód, s jehož pomocí lze pohyb obálky s hlasem sledovat. Vevnitř je pak další, anonymizující obálka. „Jenže tím, že na obálku obsahující jeden konkrétní hlas dáte trasovací kód, malilinko erodujete princip tajné volby,“ podotýká Kechlibar s tím, že právě fušerství dokáže napáchat vážné problémy i v systémech, které jsou teoreticky vymyšlené velmi dobře.
Korespondenční hlasování oproti klasickému podle matematika skřípe i v tom, že volič nemusí být přítomen ve volební místnosti a žádná neutrální strana nesleduje, jak jeho hlasování proběhlo. „Osobní výkon takového hlasování je těžší ověřit,“ upozorňuje.
I když v americké praxi musí obvykle volič obálku podepsat tak, jak to odpovídá podpisovému vzoru na seznamu voličů. Podpis na obálce nutně neznamená, že ten volič hlasoval sám a podle svého svědomí.
Shodu podpisu posuzují komisaři, kteří hlas zpracovávají. „Právě ta absence neutrálních členů volební komise na scéně v tomto případě docela vadí a činí možné zneužití snazším,“ dodává publicista.
„Jsem přesvědčen, že jedním z velkých problémů dneška je rostoucí nedůvěra lidí v systémy, ve kterých žijí. Takovou nedůvěru nejde, na rozdíl od kverulujícího prezidenta, jen tak vypnout tlačítkem KONEC PŘENOSU. Neviditelné proudy podemílají břehy minimálně stejně intenzivně jako ty viditelné,“ pokračuje Kechlibar.
Měli bychom se tedy snažit tuhle nedůvěru zredukovat. „Nejlepší cesta je opevňovat používané postupy, tak aby bylo co nejobtížnější je zneužít,“ podotkl.
Následně uvedl jeden příklad takového možného vylepšení v našem současném volebním systému, který je založený na osobním hlasování.
„V dnešní době, kdy v každé volební komisi sedí několik lidí s chytrými telefony, by bylo technicky snadné vyfotit úplně každý zápis o výsledcích sčítání z celé republiky včetně podpisů celé komise a vyvěsit jej na stránku volby.cz hned vedle výsledků z daného okrsku, města, kraje. Takže by si každý zájemce mohl nejen prohlédnout tabulku se součty za Dolní Lhotu nebo Temné Praskolesy, ale zároveň i zápis komise, která správnost těchto výsledků potvrdila na své svědomí,“ uzavírá Kechlibar se slovy, že za hlasování poštou tak s čistým svědomím být nemůže.
Psali jsme:
autor: nab
