Klimakemp v roce 2017 zařadilo Ministerstvo vnitra mezi levicově extremistické organizace. Následně ale u ministra Chovance i premiéra Sobotky intervenovaly ekologické organizace a na základě jejich tlaku byl ze skupiny extremistů vyňat, pouze je k němu připisována poznámka, že se „účastní i anarchisté“. O tom, jak nemravné je označovat klimatické kempy za levicový extremismus pak natočila speciální pořad i veřejnoprávní České televize.
Letos se akce konala ve Chvaleticích a praktická část klimatické seance měla podobu blokády tamní elektrárny. Tři dny aktivisté blokovali vchody do elektrárny pod heslem „Změňme systém, ne klima“. „Nekončíme v tlaku na instituce, chceme, aby začaly zavírat uhelné elektrárny jednu po druhé,“ vzkázal nakonec Josef Patočka, vystupující tentokrát za hnutí Limity jsme my.
Jednou z účastnic byla i Dorota Vašíčková, jinak absolventka bakalářského oboru Filmová studia na FF UK a aktuálně studentka ateliéru intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění. Ta patří k nejprogresivnějším podporovatelům klimatického boje v celém akademickém světě.
Klimakemp znamenal pro studentku intermediální tvorby zlom v tom, že se rozhodla mluvit o svých zoufalých pocitech, které v souvislosti se změnami klimatu pociťuje. „Do té chvíle pro mě téma klimatické krize představovalo spíš strašáka, který ve mně vždycky plodil totální paralýzu, a vůbec jsem nevěděla, jak o tom s kýmkoli mluvit, protože jsem tušila, že se to týká všech,“ prozradila. Teď si sype popel na hlavu, že její přístup byl „pokrytecký“ a teď pocítila „nově nabytou povinnost“ o klimatickém nebezpečí mluvit.
Před Klimakempem prý byla ekologicky uvědomělá, ale jen sama za sebe. „Když bylo to nejbrutálnější sucho, sbírala jsem na bytě vodu z pračky a aspoň jsem s tím zalévala záchod,“ uvedla pro příklad. Jenže na seanci ve Chvaleticích jí došlo, že paniku musí sdílet s ostatními.
„Obrovský přínos Klimakempu je v tom, že je to společensky vzato velice unikátní prostředí. Připomínalo mi to demonstraci na Letné. Ne tím, že jsem stála na obří ploše mezi všema lidma a skandovala. Ale byl to ten moment, když jsem šla po Miladě společně s proudy lidí. Teprve tam si uvědomíš, že ta síla tady existuje,“ našla paralelu s Milionem chvilek.
Když jako absolventka filmových studií přijela na festival do Karlových Varů, měla prý pocit, že je jen součástkou v kole, kdežto na Klimakempu ji brali jako „adekvátní jednotku“.
Na táboře se každé ráno koná valná hromada, kde se může každý vyjádřit ke všemu. To už bylo moc i na redaktorku, která namítla, že takto fungovat by asi nešlo celý život. A dočkala se odpovědi: „To naráží na tu samotnou situaci, v jaké se naše společnost nachází. Naše konkrétní situace je trvale neudržitelná. Luxus, jaký jsme si na dluhu vůči přírodě vytvořili, je trvale neudržitelný. To je ta změna, kterou musíme šířit – že my všichni musíme svoje životní postoje přehodnotit.“
Lidí je moc
Začala tím, že šíří ekologickou osvětu ve vlastní rodině. „Mluvila jsem o tom s maminkou a dopadlo to strašně. Což jsem čekala, ale znova mě to uvrhlo do paralýzy, že když nejsem schopná přesvědčit vlastní mámu, aby nejezdila tolik autem, tak jako jedinec nezmůžu skoro nic,“ prozradila.
Redaktorka ji politovala, že rodina patří ke „klimaskeptikům“. Podle studentky Doroty to tak ale není. Rodičům prý jen nedochází, že tato situace je vážnější než cokoliv, co zažili. „Takže mi vždycky můžou oponovat tím, že jsem toho málo zažila. A na to nemám co říct,“ pokrčila rameny.
Pak odmítla, že by byl Klimakemp pod vlivem extrémní levice.
„Máme relativně demokratickou společnost, ve který si každý může dělat, co chce,“ vysvětlila. Nálepku extrémní levice prý vytvořil „systém“. „Pro mě osobně to bylo prostředí krajně demokratické, krajně nenásilné a krajně přínosné,“ vyznala se.
Pak připustila, že v „ekologickou katastrofou postiženějších zemích“ už jsou klimatičtí demonstranti ozbrojení. U nás by to prý ale nemělo smysl. Lepší je prý diskutovat. A Klimakemp má v tomto směru zásluhy, protože kdyby nebyl a jeho účastníci nedemonstrovali, tak se prý nemluví o tom, co vypouští elektrárna ve Chvaleticích.
Klimatický tábor prý navštěvuje mnoho lidí, které by tam nečekala. Rodiny s dětmi, starosta, korporátní manažeři, dokonce jeden zaměstnanec Škoda Auto, ačkoliv právě automobilismus je pro bojovníky za klima jedním z hlavních terčů. Hlavně tam prý ale s každým zacházejí jako s člověkem, zatímco na festivalu v Karlových Varech se člověk bez příslušné akreditace k rautu nedostane.
Dovednosti, které získala při studiu filmové vědy a nyní intermediální tvorby, hodlá využívat k prosazování klimatické revoluce. „Tvojí povinností je obecně svoje dovednosti užívat k proměně společnosti. To, že jsem filmovědec, podle mě může přispět k tomu, že si v médiích rychleji všimnu věcí, o kterých pak můžu mluvit s širší veřejností,“ plánuje.
Klimakemp očima veřejnoprávního Českého rozhlasu:
Pak zkonstatovala, že změna by mohla nastat okamžitě, ale „problém je jen ve společnosti“. Takže je třeba změnit problematickou mentalitu.
Proto se Dorotě příliš nechce mít děti. „Naše generace bude svědkem něčeho výjimečného a nepěkného, ale moje děti toho být svědkem nemusí,“ vysvětlila. Lidí je podle ní beztak moc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
