Majer deníku vysvětlil, že opatření v podobě uzavření hranic a nasazení dalších bezpečnostních sborů včetně vojáků by nastalo v případě tzv. migrační vlny velkého rozsahu, tedy v okamžiku, kdy by do Česka vstoupilo denně po dobu několika dnů (zhruba týdne) minimálně 750 uprchlíků. Stejné opatření by bylo přijato i při počtu celkem pěti tisíc uprchlíků za měsíc či 100 tisíc za rok.

„Stejný krok můžeme učinit ale i v případě, kdy zjistíme zásadní bezpečnostní riziko pro Českou republiku,“ osvětlil Právu policejní prezident Tuhý. Pokud bude počet uprchlíků každým dnem stoupat, může policie situaci prozatím řešit posílením svých řad z vnitrozemí, už tak prý je ale v současnosti dle Tuhého nasazeno mimo jejich domovské útvary více než 700 mužů a žen zákona.

Být na mém místě matka s dítětem

První, veskrze negativní zkušenost s běženci má za sebou muzikant Roman Šemora z Březí na Břeclavsku. Když se vracel ze zkoušky, na silnici z Lednice do Mikulova se mu jeden chodec s batohem velmi intenzivně snažil dostat do auta.

Ještě předtím, než jej chodec přinutil zastavit, stačil ještě zamknout dveře auta. „Pak začal lomcovat klikou u auta, chtěl dovnitř a z polní cesty na levé straně se hnala skupina dalších šesti až osmi lidí. Tlukot na auto, do skel, lomcování klik. A řev. Dalo mi dost práce vycouvat a utrhnout frajery od kličky,“ vyprávěl Právu Šemora. Když se dostal pryč, zavolal policii. Ta dorazila za půl hodiny, běžence ale už nenašli.

„Dlouho jsem všechna ta videa o tom, jak se běženci snaží dostat do kamionů, jak jsou při tom agresivní a jak nekompromisně si při tom vynucují pozornost, bral s rezervou. Ale jen do vlastní zkušenosti,“ zhodnotil Šemora zážitek s běženci. Nedovede si představit, co by se stalo, kdyby na jeho místě byl senior či matka s dítětem.