„Je to hysterie a panika. Stačí se podívat na mapy migračních pohybů dnešního světa a zjistíme, že se kolem Evropské unie vlastně nic zvláštního neděje. Nebo se toho děje daleko méně, než by se dít mohlo. Na to, že se v sousedství Evropské unie rozpadají nejméně čtyři státy, tedy Libye, Sýrie, Irák a svým způsobem i Ukrajina, že nejméně v části z nich probíhají vojenské konflikty, které vyhnaly z domovů miliony lidí, je vlastně ‚krize‘ kolem uprchlíků překvapivě malá,“ píše Palata s tím, že vzhledem k tomu, že uprchlíky tvoří především mladí muži, mohlo by jít o pracovní sílu.

Pro zvládnutí problému je podle Palaty zapotřebí celoevropské řešení. „Nejméně připravená na příliv imigrantů je naše část Evropy. Po druhé světové válce a během ní téměř etnicky vyčištěná, čtyřiceti lety komunismu odříznutá od přirozeného migračního vývoje, který proběhl v západní Evropě. Nemáme ani zkušenost s koloniemi a důsledky, které jejich vznik i zánik přinesly, prostě jsme si odvykli žít v multikulturním a multietnickém světě. S malou výjimkou našich Romů, soužití s nimiž však zvládáme jen s krajním vypětím na obou stranách,“ dodává Palata s tím, že zavřít se před přistěhovalectvím a před uprchlíky je malé, krátkozraké a hloupé. „Je to jako nepustit do rybníka čerstvou vodu. Pokud se to neudělá, tak se časem stane z tohoto rybníka zahnívající bažina, v níž nebude k žití,“ uzavírá.