„Je to hysterie a panika. Stačí se podívat na mapy migračních pohybů dnešního světa a zjistíme, že se kolem Evropské unie vlastně nic zvláštního neděje. Nebo se toho děje daleko méně, než by se dít mohlo. Na to, že se v sousedství Evropské unie rozpadají nejméně čtyři státy, tedy Libye, Sýrie, Irák a svým způsobem i Ukrajina, že nejméně v části z nich probíhají vojenské konflikty, které vyhnaly z domovů miliony lidí, je vlastně ‚krize‘ kolem uprchlíků překvapivě malá,“ píše Palata s tím, že vzhledem k tomu, že uprchlíky tvoří především mladí muži, mohlo by jít o pracovní sílu.
Pro zvládnutí problému je podle Palaty zapotřebí celoevropské řešení. „Nejméně připravená na příliv imigrantů je naše část Evropy. Po druhé světové válce a během ní téměř etnicky vyčištěná, čtyřiceti lety komunismu odříznutá od přirozeného migračního vývoje, který proběhl v západní Evropě. Nemáme ani zkušenost s koloniemi a důsledky, které jejich vznik i zánik přinesly, prostě jsme si odvykli žít v multikulturním a multietnickém světě. S malou výjimkou našich Romů, soužití s nimiž však zvládáme jen s krajním vypětím na obou stranách,“ dodává Palata s tím, že zavřít se před přistěhovalectvím a před uprchlíky je malé, krátkozraké a hloupé. „Je to jako nepustit do rybníka čerstvou vodu. Pokud se to neudělá, tak se časem stane z tohoto rybníka zahnívající bažina, v níž nebude k žití,“ uzavírá.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


