Není žádné tajemství, že už při samotném hlasování o dějišti šampionátu zdaleka ne všichni funkcionáři Mezinárodního fotbalového svazu (FIFA) s konáním světového šampionátu v arabském státě souhlasili. Striktně proti byl například bývalý předseda FIFA Sepp Blatter, který v rozhovoru pro deník Tages-Anzeiger uvedl, že Katar je moc malá země pro tak velkou událost, jako je mistrovství světa ve fotbale. Vyjádřil se v tom smyslu, že zvolení Kataru je dílo tehdejšího šéfa UEFA Michela Platiniho.

Hlasovalo se v prosinci 2010 a v boji o pořadatelství porazil Katar USA v poměru hlasů 14:8.

Samozřejmě se spekulovalo o tom, že pohádkově bohatý stát ležící na jednom velkém nalezišti ropy některé členy výkonného výboru FIFA prostě podplatil. Osobně o tom vůbec nepochybuji. Otázka nezní, zda, pouze kolik.

Ale věřím, že katarští šejkové se pořádně praštili přes kapsu.

Totéž platí o celém světovém šampionátu, který pořadatelé pojali skutečně velkoryse. Jejich velkorysost ovšem končí u financí, pokud byste ji chtěli aplikovat na oblast lidských práv, máte smůlu.

„Přirozená úmrtí“

Od roku 2010 zde postavili sedm stadionů, stovky hotelů, dokonce nové letiště a metro. Podle zjištění The Guardian z minulého roku si práce na stavbách souvisejících se šampionátem vyžádaly 6 500 obětí. Na těžké práce v extrémních vedrech byla najímána především levná pracovní síla z Indie, Pákistánu, Nepálu, Bangladéše a Srí Lanky. Katarské úřady však uvádějí úplně jiná čísla. Podle nich došlo při aktivní výstavbě stadionů ke třem smrtelným úrazům. FIFA se kloní k tomuto číslu a nezmiňuje již, kolik lidí zemřelo při výstavbě další nutné infrastruktury. Celá řada úmrtí pracovních migrantů zůstala neobjasněna nebo byla popsána jako přirozená úmrtí.

To bude ono. Horko často zabíjí.