„I zbystřil jsem, protože se mi ihned připomněla nedávná historie, kdy se ombudsmanka Anna Šabatová pokoušela prosadit rozšíření svých pravomocí,“ komentuje Kechlibar a vzpomíná, že šlo rovněž o podávání žalob kvůli diskriminaci ve veřejném zájmu. „Záměr silně podporovala určitá množina neziskovek, které také napsaly otevřený dopis premiérovi. Nicméně paní Šabatová svojí předešlou činností zařídila úřadu ombudsmana takovou ‚skvělou‘ pověst, že záměr nakonec neprošel,“ dodává Kechlibar.
„Už tehdy jsem si říkal, že toto není konec celé historie a že během roku až dvou, až se na věc trochu zapomene, bude následovat další pokus nějak nenápadně a, pokud možno, málo viditelně. A vskutku, něco podobného tu máme znovu a v některých směrech je ten nový návrh ještě tvrdší než ono tehdejší nepovedené posílení pravomocí ombudsmanky,“ píše Marian Kechlibar o novém návrhu.
Fotogalerie: - Lex Šabatová opět ve sněmovně
Klíčové změny nového znění antidiskriminačního zákona Kechlibar spatřuje především v principu převrácení důkazního břemena. To bude znamenat povinnost žalovaného dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení. V novém znění též mohou antidiskriminační žaloby podávat i specializované neziskovky. V návrhu je uvedeno, že žalobu může podat právnická osoba, která byla založena na ochranu práv obětí diskriminace nebo předmětem jejíž činnosti je ochrana před diskriminací dle zvláštního právního předpisu, jestliže k jejímu podání prokáže závažný veřejný zájem.
To však není vše a Kechlibar varuje, že bude možné podávat i hromadné žaloby: „Pokud by se porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo diskriminace mohlo týkat většího nebo neurčitého počtu osob anebo pokud by jimi mohl být vážně ohrožen veřejný zájem, může se právnická osoba u soudu domáhat, aby bylo určeno, že došlo k diskriminaci, aby bylo od diskriminace upuštěno nebo aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu,“ cituje návrh Marian Kechlibar.
A dodává: „Zajímavým čtením je také důvodová zpráva, ve které se vcelku otevřeně říká, že odsouzených za diskriminaci je málo a že je potřeba tento proces zjednodušit a zlevnit. Převrácení důkazního břemene je podle předkladatelů zákona pro větší počet odsouzených klíčové. Nové znění by rovněž umožnilo podávat žaloby v situacích, kdy diskriminace ještě ani nenastala, ale podle úsudku žalující strany hrozí.“
Kechlibar též odhaluje možnost, že by to vedlo k vydírání žalovaného: „Za hodně zábavné pak považuji tvrzení předkladatelů, že navrhovaná právní úprava neobsahuje žádná korupční rizika (jako by se hrozba drahou žalobou nedala použít k vydírání žalovaného) a že prokázat motivaci svého vlastního jednání bude z povahy věci jednodušší pro žalovaného. Ano, prokázat obsah své vlastní hlavy a duševních stavů, které vás vedly k nějakému rozhodnutí, je opravdu velmi praktické.“
„Nu, přátelé, je čas něco dělat. Tedy aspoň pokud sdílíte moje základní přesvědčení, že princip ‚dokaž svoji nevinu‘ je sviňárna už ze své podstaty. Bohužel je pravda, že v některých skutkových podstatách se mu nevyhneme, protože jsme přijali evropské antidiskriminační právo, aniž bychom si vyjednali příslušný opt-out. Ale sami vidíte, že má tendenci se to šířit i mimo ten minimální nutný rozsah,“ uvádí dále Kechlibar a varuje, že by mohly následovat další pokusy o převrácení důkazního břemene: „Já si osobně myslím, že to nesmíme připustit, jinak budou následovat další a další pokusy převracet důkazní břemeno s tím, že párkrát už to prošlo. Tak co se čílíte? Ono je to opravdu pro ty organizace zabývající se postihem lidí daleko pohodlnější.“
Kechlibar též upozornil, že za návrhem stojí poslanci Pirátů, a v té souvislosti píše, že jde o návrh: „Těch samých Pirátů, kteří vznikli jako strana odporu proti plošnému šmírování, nechtějí platit OSE autorské poplatky za prázdná média a nemají rádi EET. Co má šmírování, poplatky z médií a EET společného? Ten automatický předpoklad, že druzí lidé jsou něčím vinni nebo minimálně podezřelí. Ale u antidiskriminačního zákona je najednou taková zákonná paranoia OK? Co, Piráti? Doufám, že na to neřeknete něco ve smyslu, kdo nic zlého nedělá, nemá se čeho bát, to by byl kruh opravdu uzavřen.“
Fotogalerie: - Poslanci o veřejných zakázkách
„Pak je tu další věc, a to, že tahle úprava asi není poslední. Tyhle záležitosti nevznikají spontánně tady v kotlince. Ty k nám pronikají ze západu, hlavně z USA a bývalých koloniálních mocností, kde hysterie kolem ‚diverzity‘ dosahuje čím dál obludnějších rozměrů. Částečně je to způsobeno tím, že v Bílém domě sedí a tweetuje Donald Trump, což dohání progresivní levici k šílenství a její společenské bubliny upadají do dříve nevídaných extrémů,“ tvrdí Kechlibar dále a dodává, že se zatím můžeme smát firmám: „Které stahují z prodeje čokoládové káčátko, ale ony tyto šílené poměry ani v té Británii a Americe nevznikly jen tak přes noc.“ Kechlibar tak naráží na britský řetězec s potravinami Waitrose, jenž byl nařčen z rasismu, protože nabízel trojici velikonočních kačátek ze tří druhů čokolády, z nichž to nejtmavší neslo označení „ugly“, tedy „ošklivé“.
Kechlibar se podíval, proč může být dále nový zákon nebezpečný, a ukazuje na možnou zranitelnost firem: „Za prvé ten návrh zákona ve svém svatém zápalu totálně pomíjí skutečnost, že i ta žalovaná strana, i kdyby to byla firma nebo organizace, může být zranitelná a zasloužila by si nějakou ochranu. Vůbec se mi zdá, že v tom progresivním konci spektra panuje představa, že firmy apod. jsou jakési neotřesitelné žulové bloky se zabudovaným tiskařským strojem na peníze, které snesou všechno, co se jim shora naloží. Možná je to tím, že hodně těch aktivistů v soukromé sféře nikdy nepracovalo.“
A jako druhý důvod Kechibar vidí celkovou neopodstatněnost změny tohoto zákona: „Ta poslední věta: ‚Fakt chceme zákon…?‘ Ta je podle mne klíčová. Odhaduji, že veřejná poptávka po zpřísnění antidiskriminačního zákona je v ČR naprosto mizivá, zhruba na úrovni volební podpory pro Zelené, kteří se jako jediní s těmito progresivními kauzami otevřeně identifikují. Tj. tak mezi jedním a dvěma procenty elektorátu. Rozhodně nevěřím, že voliči ANO, ČSSD či Pirátů (strany, jejichž poslanci toto předložili) by s tímhle záměrem zákona většinově souhlasili. Dokonce bych řekl, že hodně z nich by s ním z principu nesouhlasilo. Zatím o něm ovšem nevědí.“
Fotogalerie: - Sněmovna o kumulaci platů
„Myslím si, že je na čase je upozornit. Jestli předkladatelé opravdu chtějí, aby se tenhle záměr stal zákonem, ať si jej obhájí v pořádné veřejné debatě. Před svými kolegy v Parlamentu, odborníky na ústavní právo i před svými voliči. A tomu můžete, milí čtenáři, napomoci – třeba tím, že upozorníte svoje volené zástupce, že tento záměr existuje, a dotážete se jich, co si o něm myslí,“ vyzývá Kechlibar.
„Osobně odhaduji, že pokud se veřejnost do debaty skutečně zapojí, spadne tento legislativní záměr pod stůl stejně jako svého času posílení pravomocí ombudsmanky. Tj. na rok až dva, ale přeci jen tím vznikne jistý oddechový čas, a za ten rok až dva už může být jiná vláda, která bude mít jiné priority než podporovat sociální inženýrství. Ostatně už i ta skutečnost, že na podpoře zákona se ani tato vláda neshodla, je nadějná. To znamená, že i ve vládní koalici existuje disent,“ dodává Kechlibar na závěr a slibuje, že sám zkontaktuje minimálně desítku zákonodárců.
Kechlibarův komentář na Twitteru sdílel i prezidentský mluvčí Jiří Ovčáček.
Celý komentář si můžete přečíst ZDE.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
