V úvodu besedy položil starší muž dotaz na poctivost médií. „Nemyslím si, že Babišovy noviny jsou nějak zvláště více tendenční než ty jiné. I ty ostatní vlastní miliardáři. Ať je to Bakala, Babiš nebo pan Křetínský, který vlastní uhelné doly nebo některé významné pražské podniky – jako náměstek primátorky jsem s ním přišel zprostředkovaně několikrát do styku. Mimo jiné také vlastní fotbalovou Spartu. Nebo pan Valenta, který vlastní síť kasin a také ParlamentníListy,“ uvedl Matěj Stropnický.
Podle něj je dobré vědět o vlastnictví, „… protože se to neprojevuje v každé větě nebo v každé zprávě, kdo noviny vlastní. Ale ve skutečnosti je to v pozadí. Na co novinář myslí, když píše článek, protože některé věci prostě nenapíše. A to se projevuje napříč médii,“ konstatoval bývalý nejmladší pražský náměstek.
Hranice bez hranic
„Noam Chomsky, největší americký kritik elit, napsal za prezidentování Ronalda Reagana knihu, která nebyla nikdy přeložena do češtiny, a přitom to je významná publikace. Jmenuje se Výroba souhlasu. Je to kniha o tom, jak americká média pokrývala války ve Střední Americe, v Nikaragui, Hondurasu. A také ve Vietnamu. Kritika toho je zdrcující. Média, jak píše Chomsky, držela a respektovala to, co říkaly státní orgány a vláda. Včetně zkreslování toho, co vláda chtěla zkreslit, včetně utajování toho, co vláda chtěla utajit. Držet status quo ekonomicko-politického systému. On dává pochopit to, proč lidé věří médiím – dnes ještě méně, proč jdou dolů náklady a prodeje tiskovin, proč vedle rostou ta takzvaně nekorektní média. Já to slovo ‚nekorektní‘ nechápu ani tak, že nutně znamená psát nepravdu, ale tak, že drží basu s tou politickou mocí, vládou a mocí, kterou reprezentuje. To jsou média, která začala aktivně „vytvářet nesouhlas,“ řekl bych. „Mnohdy k tomu ovšem používají také zkreslování a zatajování zase jiných věcí než ten mainstream. Toho je třeba si být vědom. Nekorektní neznamená ani automaticky pravdivější,“ konstatoval Stropnický.
Specialitka tuzemských médií
„Před rokem vyšla kniha, která se jmenovala Čeští novináři v komparativní perspektivě. Vydala ji Masarykova univerzita. Autoři udělali první vědecký výzkum politických názorů novinářů u nás na velmi reprezentativním vzorku asi dvou tisíc osob, zaměstnaných v médiích. Z toho vyšlo, že zatímco 60 procent české populace se v neveřejných průzkumech hlásí k levici a k levému středu, tak se přes 60 procent novinářů hlásí k pravici a pravému středu. Tady vidíte nepoměr v reprezentaci mezi veřejností a novináři, který jako specifický český faktor přispívá k zeslabování důvěry médií a k nástupu takzvaně alternativních médií,“ uvedl Matěj Stropnický a pokračoval: „Byl tam také soupis zpravodajských hodnot, jako ověřování zdrojů nebo nepodsouvání vlastního názoru, není-li podložen fakty. A bylo tam srovnání s německými a švédskými novináři. Výsledek? Devadesát procent německých a švédských novinářů svůj názor, nemá-li oporu ve faktech, do článku nenapíše, jenže českých jen šedesát procent. Dva z pěti novinářů nám tu své názory předkládají jako fakta, to je naprosto alarmující,“ zdůraznil Stropnický.
Čert Babišem, nebo Babiš čertem?
Kritika je zdravá
Na otázku, které noviny tedy doporučuje číst, zauvažoval. „Nejlepší je číst noviny, které jsou vůči vládě zrovna v opozici. Dozvíte se tam prostě víc. Takže s jedněmi novinami na celý život si už dnes nevystačíte, je třeba je střídat. Rozhodně je důležité nečíst jen titulky nebo perexy na internetu. To vede ke zkratkám, protože ty titulky dělají jiní novináři než ti, kteří píší články. A to je dobré vědět. Internetové noviny, které jsou pro vás zadarmo, platí inzerenti, takže klíčové je, jestli ten článek otevřete. Proto jsou titulky tak bombastické. Uvnitř je text často celkem fér, ale mnoho lidí přečte jen ten titulek,“ uvedl Matěj Stropnický.
Psali jsme:
Konflikt přes média. Komunikace raději ne…
Jsou skutečné důvody, proč je společnost rozdělena, „… proč si venkov a město obtížně rozumějí. Rozhodně se ale nedomluví přes média, protože ta budou mít tendenci vyvolávat a sytit polaritu. Konflikt prostě vyvolává zájem, i když je to negativní zájem. Takže si myslím, že média svojí potřebou vytvářet konflikt, tím zájem a zisk – to se týká všech médií – k dorozumění se mezi rozdělenou společností nepřispějí,“ odpověděl na otázku z auditoria.
„Tuto úlohu by měla plnit veřejnoprávní média, Česká televize i rozhlas. U nás mají výhodu, že mají kromě koncesionářských poplatků jako zdroj příjmů i reklamu: poplatky jim mají poskytovat nezávislost na trhu a reklama je zbavovat vlivu politiků. Nastavené je to dobře. Přesto se u nás veřejnoprávní média podle mne nevěnují podstatným tématům, a už vůbec ne do hloubky,“ uvedl Stropnický.
Když (ne)jde o lidi
Protože absolvoval Karlovu univerzitu diplomovou prací Myslet socialismus bez tanků, o svobodě slova a novinářích během pražského jara, která vyšla i knižně, srovnal tehdejší mediální práci s dneškem: „Novináři na konci šedesátých let, za pražského jara, se skutečně zabývali problémy lidí, například v jejich práci. Šli do továrny, ale ne proto, aby tam vyfotili to, že se vyrobily další tuny oceli, ale zjišťovali, jestli se dodržují pracovní podmínky, jestli lidé s tím, co vydělají, vyjdou, jestli se ve fabrice neplýtvá, jaká je podniková rekreace a tak dále. Prostě zjišťovali, jak se lidem reálně žije. Nebylo to už jenom oslavné jako v padesátých letech, ale dnes je práce úplné tabu. Kdy jste dnes viděli reportáž z nějaké továrny nebo firmy ne o jejich novém výrobku, jehož propagaci si koupili, ale o tom, jak se tam lidem dělá, jestli jsou spokojeni, jak ta firma třeba likviduje odpad a znečišťuje vodu ve městě okolo? Prostě jak se lidem žije dnes. Přijde mi, že to je velký rozdíl. Novináři v roce 1968 uměli dát slovo sice jednomu člověku, ale tak, aby na jeho případu ukázali problém, který se týkal mnohem více lidí. Zatímco dnešní média řeší až voyersky problém nějakého člověka, jemuž se stalo nějaké neštěstí a jehož problém je podáván jen jako jeho problém, navíc často neřešitelný. Zatímco tehdy se ptali vedoucího závodu, politika a ptali se jich, co s tím udělá, a média vyvíjela tlak na politickou moc, aby reálně řešila problém, který na tom jednotlivci jen vysvětlila,“ komentoval situaci Matěj Stropnický.
„Dnes jsou lidi, kteří mají nějaký problém, třeba s bydlením, nebo se těžko uživí, zobrazováni jako ti, kteří si za problém mohou sami. Jako někdo, kdo nepracoval, byl líný nebo se málo učil. Média to berou tak, že si za to mohou sami, a ne jako politický problém, který by měl nahoře někdo zkusit řešit. Bohužel toto nedělají ani veřejnoprávní média. Mne než korupční kauzy zajímá řešení systémových problémů uvnitř společnosti. Korupce je v každém zřízení, ale tím neříkám, že se má přehlížet. Není to ale vrchol investigace. Novinář musí dát hlas člověku, který sám nemá hlas, nemá čas dělat tiskové konference, zakládat organizace, sdružení, vstupovat do politických stran. On musí chodit do práce. Novinář má přijít a dát hlas člověku, který má problém, a zobecnit jej tak, aby to nebyl individualizovaný problém pana Nováka z plzeňské Škodovky, ale problém všech zaměstnanců v podniku, který má řešit vedení společnosti nebo státu. A to oni nedělají, ani Česká televize to nedělá,“ konstatoval kriticky na adresu médií mladý Stropnický.
V další části besedy host poznamenal: „… aby člověk dělal dobrou českou politiku, musí dobře znát české dějiny…“
V Americe je blaze… jenže jak komu
„Je někdy dobré vědět, jak žije obyčejný Američan. To je pak člověk v šoku, to si my zde neumíme představit,“ pokračoval host. „Oni nemají na federální úrovni uzákoněnou dovolenou! Některé státy ano, ale třeba pět dní. Sanders, který byl považován za radikálního prezidentského kandidáta, chtěl, aby bylo uzákoněno deset dní dovolené. To se tady uzákonilo před sedmdesáti lety! Není tam mateřská delší než tři týdny. Není tam povinné zdravotní pojištění. Je tam spousta, ale spousta, to jsou jednotky milionů, kteří nemají nárok na zdravotní péči. Tam není nemocenská. Tam když jste nemocní, tak buď chodíte dál do práce, nebo nedostanete ani dolar. Nevím, jestli to tady lidé vůbec vědí,“ uvedl za živého zájmu přítomných Matěj Stropnický.
Beseda pak pokračovala dotazem staršího muže na fake news, jak s nimi nakládat… „… je to nyní hodně frekventované a asi je to tím, že běžná média jsou média souhlasu, a tak se nutně hledá protiváha.“
Média (ne)souhlasu aneb fake news? Nic nového…
„Jak byl světový čtenář – a je jedno jestli u nás, nebo v Americe – důvěřivý k tomu, co viděl v televizi nebo četl v tisku, tak nyní je propad zcela zásadní a nedůvěra je apriorní. Myslím, že se to za nějakou dobu trochu vyrovná, ukáže se, že ani alternativní média nepíší jen zcela pravdu, ale určitě nepůjde o návrat ke zlaté éře vlivu liberálních novin. Fake news ostatně nevznikly včera. Co jiného bylo, že v Iráku jsou chemické zbraně. To přece byly fake news. A mainstream to napapouškoval jako hotovou věc,“ zakončil besedu Matěj Stropnický.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
