Geraldině jednoho dne přišla textová zpráva. „Gratulujeme. Buďte na něj pyšná. Je z něj mučedník. Buďte šťastná, že zemřel v boji s bezvěrci,“ stálo v ní. A tak se dozvěděla o smrti svého syna Anise, který opustil Belgii, aby bojoval na straně Islámského státu. Jiný důkaz o jeho úmrtí však Geraldina nemá.
„Byl to osud, že zemřel,“ řekla plačící matka.
Anisovi bylo 19 let, když se z bruselské čtvrti Molenbeek vydal bojovat do Sýrie. Podle policejních vyšetřovatelů je Molenbeek rodištěm nejednoho radikálně smýšlejícího teroristy. Prozatímní vyšetřování totiž odhalilo, že přinejmenším tři z dvanácti útočníků, kteří stáli za pařížskými listopadovými útoky, které připravily o život 130 lidí, pocházeli právě odtud.
V úterý proběhl v sousední čtvrti Forest policejní zátah s cílem rozbít teroristickou buňku. Došlo k němu po několika podobných zátazích v Molenbeeku, které proběhly v rámci „vyšetřování náborové sítě napojené na Islámský stát“.
„Lidé o mně říkají, že jsem matka teroristy. Nejsem. Mluví o radikalizaci, ale vůbec nerozumí tomu, co to znamená,“ řekla Geraldina, která ve svých 50 letech pracuje jako finanční administrátorka. K islámu konvertovala před 25 lety a je provdaná za muže marockého původu.
Anis, který mluvil plynně vlámsky, francouzsky a arabsky, chodil na místní školu. Podle matčiných slov nebyl nejlepším studentem, byl však v kolektivu oblíbený a také dobrý sportovec. Jeho rodina není chudá, což nebyly ani rodiny pařížských útočníků. Anis, na rozdíl od rodičů, ani nebyl praktikujícím ortodoxním muslimem. Stejná slova se dala říct o pařížských útočnících, o kterých je známo, že pili alkohol a kouřili marihuanu.
„Odešel ze školy a snažil se najít si práci. Bylo to složité. Je to těžké pro všechny mladé, ale pokud pocházíte z imigrantského prostředí, je to ještě dvakrát takové,“ řekla Geraldina a dodala, že si jí syn stěžoval, že neví, kdo je. „Začal mluvit o tom, že jej lidé vnímají jako Maročana a v Maroku zase jako Belgičana a pak se mě zeptal ‚kdo jsem?‘.“ Následovalo přiostření vztahů mezi Anisem a jeho otcem až do chvíle, kdy spolu zcela přestali mluvit.
Ve chvíli, kdy si Anisovi rodiče uvědomili, že svému synovi nemohou zabránit v cestě přes hranice, nahlásila jej jeho matka na policii s tím, že plánuje jet bojovat do Sýrie. Doufala, že mu úřady v cestě zabrání. Uplynul týden a Anis volal matce z Turecka, že za pár hodin bude již v Sýrii. Ta se následně dozvěděla, že úřady rozhodly, že Anis je dospělý, a tudíž mu v cestě nemohou bránit.
Podle Montassera AlDe'emeha, 27letého výzkumníka, však není problém v místě, tedy v tomto případě v Molenbeeku, ale přímo v lidech. Je totiž psychologickým poradcem pro bývalé a současné bojovníky. Radikalizace se podle něj nešíří skrze místo, nýbrž skrze sociální sítě a hlavně přátele. „Všichni tu všechny znají. Mluví spolu, sdílejí videa, spřádají plány. Tak to funguje.“
Výzkum z univerzity v Oxfordu jeho domněnku potvrzuje. Největší vliv na radikalizaci jednotlivců mají jejich přátelé a sociální sítě. Ti stojí za třemi čtvrtinami zahraničních bojovníků Islámského státu. Dále pak jejich rodiny, které mají na svědomí další pětinu. V mešitách se radikalizuje pouze jeden z dvaceti, a to i přesto, že v nich občas kážou imámové, kteří sami byli v Sýrii. „Představte si, co tací říkají svým kongregacím,“ řekl AlDe'emeh.
Podle místního sociálního pracovníka, který v Molenbeeku pracuje již 20 let, však mešity nepředstavují takový problém. A Geraldina potvrdila, že její syn do mešity nikdy nechodil, naopak, radikalizoval se skrze známé z ulice.
Anis neměl žádný záznam v trestním rejstříku a řadil se tak podle Geraldiny mezi první vlnu bojovníků. „Naivní idealisty.“ Druhá vlna, která vyrazila do Sýrie, jsou pak pravověrní extremisté, kteří mají mnohdy kriminální minulost.
„Byl tam šťastný. Žil svůj vysněný ideál. Neodjížděl proto, aby bojoval ve válce, ale proto, aby žil jako dobrý muslim,“ řekla Geraldina. Přesto se z jejího syna staly dvě různé osobnosti. Jednou byl stále jejím synem Anisem, druhou pak „tvrdým fanatikem“, který svého otce označoval za „špatného muslima za to, že žije mezi bezvěrci“.
„Občas jsme mluvili o domově, o tom, co se děje, o jeho sestrách. Jindy – když ho mohl slyšet někdo jiný – byl velmi drsný. Jednou se mě zeptal, jestli mu nekoupím lístek z Turecka do jiné země, aby mohl opustit Sýrii a nevracet se do Belgie. Řekla jsem, že samozřejmě. O několik hodin později mi však sdělil, ať na to zapomenu,“ řekla o svém synovi Geraldina.
Mezitím belgické úřady oznámily zavedení nových bezpečnostních opatření v celkové ceně více než 250 milionů eur – ve snaze bojovat proti extremismu. Více policistů, lepší kamerový systém, více kontrol v městské hromadné dopravě.
Podle Geraldiny je však i jiná cesta. „Muslimští intelektuálové se musí problému postavit a začít mluvit víc nahlas,“ řekla a dodala: „A když matka řekne policii, že její syn odjíždí do Sýrie a že chce, aby ho policie zastavila, tak by tak měla učinit.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
