Na úvod Max Kašparů navázal na své předcházející promluvy, ve kterých varoval před tím, že stále více zapomínáme na nejdůležitější lidské ctnosti – lásku, víru, naději, a zejména pokoru. Martina Kociánová mu nabídla další ctnost k zamyšlení – mírumilovnost.

Kašparů si povšiml, že tazatelka při pokusu definovat mírumilovnost třikrát za sebou zopakovala slovo „já“. „A to je součást mírumilovnosti tak trošku v negativním smyslu. To znamená: Já chci klid pro sebe. Ale mírumilovnost znamená ty, a ne já. Tedy: Mírumilovnost chci pro tebe. Když ty budeš v harmonii, tak se z toho budu těšit a harmonie bude i ve mně. Protože jak říká Písmo, čeho je srdce plné, tím ústa přetékají,“ objasnil teolog. Mírumilovnost podle něj znamená aktivní konání dobra, nikoliv pasivitu a mlčení, jak si někteří myslí.

Mírumilovnost je podle něj spojena také se schopností odpouštět, s pokorou a se štědrostí. „Všechny tyto ctnosti jsou spojeny jako pavučina a nelze jednu oddělit od druhé. Jsou spolu organicky spojené,“ vysvětlil.