Měli jsme mít děla od Francouzů, nemáme nic. Jak odlétají z obrany vaše miliardy. Fidler a jeho argumenty

Paní ministryně obrany vládě a lidu oznámila, že ony ještě nedávno vychvalované francouzské houfnice Caesar asi nejsou to pravé ořechové, objevily se dokonce úvahy, že bude zapotřebí odstoupit od tohoto kontraktu. Následně paní ministryně oznámila, že za všechno může její předchůdce, který tyto zbraně objednal. Co byste mi mohl říci o francouzských zbraních v naší armádě v minulosti?

Nebylo to tak strašné, jak bychom se mohli obávat. Vzhledem ke skutečnosti, že naší armádě od jara 1919 do podzimu 1925 velel francouzský generál ve funkci náčelníka hlavního štábu, že Francouzi na počátku roku 1920 a v následujících měsících stáli v čele dvou ze čtyř armádních a sedmi z dvanácti divizních velitelství, že drželi ve svých rukou již zmíněnou funkci náčelníka hlavního štábu i funkci jednoho ze dvou zástupců, a že stáli v čele většiny našich vojenských škol, nebyl tlak na nakupování francouzské výzbroje nijak enormní. Největší vklad byl v oblasti vojenského letectva, kde jsme získali přes stovku bojových letadel, navíc téměř všechna darem.

U zbraní pozemního vojska to však tak slavné nebylo, nemám pravdu?

Máte. V roce 1919 byly dovezeny asi čtyři desítky 75mm lehkých kanonů vzor 97 a pět desítek 155mm hrubých houfnic vzor17, včetně zásob střeliva. Tyto zbraně jsme Francii zaplatili, ale právě jejich „kvalita“ se podepsala na následném a jednoznačném příklonu k nakupování dělostřelecké výzbroje od domácího výrobce. Francouzská děla pocházela z válečné výroby, byla méně či více opotřebovaná, některá pak vhodná jen na „kanibalizaci“ náhradních dílů. Kanony byly z výzbroje staženy do dvou let, poslední houfnice zmizely od bojových jednotek v roce 1925.

Mnohem horší situace byla se střelivem, jehož značná část byla dohledána přímo v poli, kde se nacházelo v improvizovaných přístřešcích či přímo pod širým nebem. Část střeliva musela být vyřazena krátce po převzetí, ostatní bylo postupně stahováno od jednotek a delaborováno, tedy rozebráno na jednotlivé komponenty. Veškerý kov byl následně odvezen do hutí ve formě starého železa. Pokus o zařazení francouzských děl u nás skončil tedy dosti rychle a jako naprostý propadák.

Trochu jsem se díval na nedávno prezentované materiály a zdá se mi, že byly Caesary vybrány také z toho důvodu, že na lepší nebyly peníze, případně proto, že nám měly být předány velmi rychle. Zdá se, že ani jedno se nezdařilo…

Asi jsme četli obdobné komentáře, protože z toho, co bylo na toto téma v letech 2018 až 2022 napsáno, mám podobný pocit. Byla pominuta možnost nákupu ze Slovenska, nevzaly se v potaz určité možnosti našich výrobců, přesto však bylo dohodnuto, že mobilní platforma zbraně bude naší výroby. Je pravděpodobné, že jedním z hlavních důvodů nákupu byl konečný přechod našeho dělostřelectva na ráži NATO, což bylo logické.

Pokud se probíráte tehdejšími komentáři, a upozorňuji, že komentáři na dosti vysoké odborné úrovni, sjednocuje je přesvědčení, že zbraně budou dodány rychle, že budou za dobrou cenu a že výrazně zvýší bojovou hodnotu našeho dělostřelectva, zvláště v dostřelu děl. Po pěti letech jsme v situaci, že nemáme nic. Vedení resortu uvažuje o odstoupení od smlouvy a jako stát jsme o nějakou tu miliardu chudší.

Však to paní ministryně dala jednoznačně najevo, že její předchůdce uzavřel smlouvu a platil jako mourovatý předem, aniž bychom měli nějakou záruku…

Tady bych výrazně zpomalil vedenou řeč a podíval se na fakta. Ministr Metnar koncem léta 2021 objednal celkem 52 děl Caesar a zaplatil zálohu 2 miliardy korun, tedy asi pětinu celkové sumy. Není to tak dávno, co vrchní nakupovač ministerstva prohlásil pro tisk, že při objednávce těžkých zbraní se musí výrobci předem zaplatit až 30 % celkové sumy. Záloha ministra Metnara tedy byla dosti pod těmito procenty. Následně však paní ministryně, bez ohledu na průběh zakázky, objednala ještě dalších deset děl, a nyní jsme se dozvěděli, že resort firmě proplatil již 7,2 miliardy korun. Nové vedení resortu tedy v žádném případě až donedávna vůbec nezpochybňovalo kvalitu zbraňového systému, navýšilo objednávku téměř o pětinu, a navíc zaplatilo dvaapůlnásobek toho, co poslalo výrobci staré vedení ministerstva. Je zde však ještě několik drobných problémů.

Jakých?

Již při zadávání objednávky se objevovaly názory, že u těchto děl požadujeme výkony (zvláště dostřel), jež jsou pro nás naddimenzovány. Vzhledem ke skutečnosti, že naše armáda není schopna postavit více než dvě brigádní uskupení, není požadovaný dostřel až tak potřebný. Upozorňovalo se na skutečnost, že brigádní uskupení americké armády má k dispozici děla Paladin, jejichž dostřel je pouze poloviční proti našim požadavkům. Tuto záležitost nemohu posoudit, to byste se musel zeptat dělostřelců. Já mohu pouze zopakovat skutečnost, že naše současná brigáda odpovídá přibližně síle motostřeleckého pluku Československé lidové armády (ČSLA). A v jeho sestavě se nacházel oddíl samohybných houfnic s dostřelem podobným jako u amerických houfnic.

Zajímavější je však jiná skutečnost. V době, kdy se u nás rozhodlo o nákupu houfnic Caesar, je měly již ve výzbroji Francie a Dánsko. Dánsko je objednalo v roce 2017 a začalo je dostávat někdy v letech 2021 či 2022. V roce 2023 se však rozhodlo všechny (jak již dodané, tak ještě vyráběné) darovat Ukrajině, odmítlo uzavřít další objednávku a jako náhradu objednalo děla izraelská. Tato skutečnost byla široce komentována v odborném tisku, ale není jisté, zda na ni naše resortní vedení reagovalo jiným způsobem, než posíláním dalších a dalších miliard výrobci.

Paní ministryně na konci června prohlásila, že naše armáda prochází nejrozsáhlejším přezbrojením ve své historii, přičemž neopomněla zdůraznit, že vojáci z povolání se od července 2025 a od ledna 2026 mohou těšit na znatelné navýšení platů a příplatků...

První část tvrzení bude pravdivá, pokud má paní ministryně na mysli pouze Armádu České republiky, tedy posledních 33 let. A důležité je ono slovo „bude“. Protože zatím toho nebylo příliš vykonáno. V roce 2022 činil rozpočet resortu necelých 90 miliard korun, v roce 2024 byl již téměř dvojnásobný a dosáhl necelých 167 miliard korun. Přesné informace za letošek se dozvíme až za půl roku, ale rozhodně to nebudou menší peníze. Současné resortní vedení tedy za dobu svého působení utratí kulatou sumičku přibližně půl bilionu – 500.000.000.000 korun.

Zároveň se resort inspiroval ve svém předchůdci z 50. až 80. let minulého století a utajuje všechny údaje, bez ohledu na smysluplnost této činnosti. Daňový poplatník tak nemá možnost kontroly účelnosti využití z něho vydřených peněz ani prostřednictvím svých volených zástupců. Pokud si však začne zapisovat jednotlivé položky, případně si provede rešerši již uvedených faktů, asi se nebude stačit divit.

Podrobnější rozbor této problematiky by byl asi na nový článek, možná ne jediný, ale zkusme si uvést aspoň některé akvizice za poslední tři roky...

Pro letectvo již několik let platíme zálohy na nové stíhací letouny F-35, které máme dostat až ve třicátých letech. Původní záloha ve výši 15 miliard za rok 2024 byla resortem zvýšena na 26 miliard korun a odeslána. V říjnu 2024 byla uzavřena smlouva na nákup dvou brazilských transportních letounů Embraer za 11 miliard korun. První měl dorazil letos, druhý o dva až tři roky později. Před dvěma týdny jsme se dozvěděli, že ostrouháme. První stroj dorazí – snad – až příští rok. Přitom jsme v rámci záloh zaplatili již více než dvě třetiny peněz, konkrétně osm miliard.

O francouzských dělech Caesar bylo již hovořeno – jen toto resortní vedení zaplatilo přes pět miliard a výsledek je velké nic. Za odeslání našich tanků T-72 na Ukrajinu jsme od Německa dostali darem tanky Leopard pro dvě roty. Tanky pro třetí rotu jsme v prosinci 2024 zakoupili za čtyři miliardy, ale dostaneme je prý až v roce 2026. Před pár dny jsme se však dozvěděli, že za udržování těchto tanků v provozu zaplatíme Němcům dalších sedm miliard korun. Jen u těchto zbraňových systémů, které prý jednou dostaneme, jsme již poslali do zahraničí sumu, která se blíží 40 miliardám korun. A to přesto, že bychom měli k dispozici více než jen papíry se smlouvami, které však nejsou z poloviny dodrženy.

A další jen telegraficky. Batohy z Číny se již nějaký čas nacházejí ve vagónu na nějakém nádraží v Rusku, a ještě nějaký čas tam zůstanou. Ochranné balistické vesty za čtvrt miliardy jsou stahovány jako nevyhovující prý již v polovině své deklarované životnosti. Současným hitem je nyní polní kuchyně Kalich – armáda zaplatila 66 milionů korun a měla ji mít již loni, není však doposud převzata. Nicméně je podle odborníků z civilu třikrát až šestkrát předražena. Další mobilní polní kuchyně se koupí v blízké budoucnosti za celkovou sumu čtyři miliardy korun, což znamená dalších 67 milionů za kus. Nezapomeňme pak na belgické kulomety od Budějic za 1,5 miliardy korun, které byly objednány na konci roku 2021 a na jaře 2022, přičemž jejichž neoficiálně uváděná jednotková cena činí jeden milion korun, zatímco Litva a Norsko je ve stejné době kupovaly za zlomek české ceny. A takto bychom mohli pokračovat ještě nějakou dobu.

V čem je tedy, podle vašeho názoru, problém?

Resort neřeší, co potřebuje. Resort má přidělené prachy a snaží se je utratit děj se co děj. Problém je v tom, že se dohodlo nějaké procento financí, aniž by bylo stanoveno, co je nutné, a co nikoli. V poslední době se velmi hlasitě hovoří o tom, že resort má prý z minulosti deficit ve výši bilionu korun. To je pouhé slovo, které není nijak zdůvodněno. Již několikrát jsme spolu hovořili o tom, jak naddimenzované jsou počty generálů a vyšších důstojníků, jak vysoké procento z příslušníků ozbrojených sil tvoří Hradní stráž či Vojenská policie, tedy složky, jež jsou z hlediska obrany země fakticky k ničemu.

Ministryně na konci června hovořila o tom, jak se navýší platy vojáků. Krátce předtím však Ekonomický deník provedl rozbor počtů armády, přičemž data musel získávat, kvůli nové utajovací mánii, nestandardním způsobem. Výsledek za rok 2024 je tristní. Z armády mělo odejít asi 1350 osob a nově přijít na 350 osob. Ovšem pokud se odečtou osoby určené pro Vojenskou policii a Hradní stráž, tak se k jednotkám dostalo pouhých 50 osob. Tímto stylem se však dostaneme do situace, že až konečně dorazí ty zbraně, které jsme si předplatili desítkami miliard, nebudou v armádě osoby, které by se o ně mohly starat.

Navíc se dostáváme do situace známé z období před rokem 1989. Utajování údajů je prováděno, stejně jako tehdy, hlavně kvůli daňovým poplatníkům, aby se nedozvěděli, že resort řádí jako blondýna od Horsta, které Ježíšek nadělil zlatou kartu a ona lítá po obchoďáku a utrácí jako šílená.