Prezident Miloš Zeman v projevu k vyznamenaným prohlásil, že účelem umění je dávat úsměv a radost. Horáček na sociální síti Twitter napsal, že to prezident mluvil spíš o lunaparku než o umění. „Takže účelem umění je ‚dávat úsměv a radost‘? To je účelem lunaparku. Účelem skutečného umění je prudit mocné,“ konstatoval Horáček. „Vy jste vůl,“ odpověděl mu na to moravský glosátor veřejného dění Petr Paulczyňski.
Prezidentský kandidát Horáček to tedy zkusil jinak. Vyzdvihl osobnosti, které vyznamenání dostaly, a nikdo nemůže pochybovat o tom, že si ho zasloužily. Zmínil např. Miroslava Wajsara, zakladatele prvního hospicu v Česku, nebo Vladimíra Maříka, zakladatele Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT a mezinárodně respektovanou autoritu v oboru umělé inteligence. Druhého zmíněného pána Horáček označil na sociální síti Facebook za borce.
Jenže kromě těchto borců, na které mohou být všichni Češi, Moravané a Slezané hrdí, prý ve Vladislavském sále seděli lidé, o které by si člověk ani kolo neopřel. „Tihle a další silní lidé, o které můžeme opírat svou národní hrdost, jsou ve Vladislavském sále vyznamenáváni spolu s těmi, o které by si člověk neopřel ani to příslovečné kolo. Třeba o neblahou normalizační figuru a tradičního sluhu všeho protičeského, Petra Žantovského,“ napsal doslova Horáček.
„Tak se zatemňuje a do jednoho guláše míchá všechno: pravda i lež, čest i hanba, letitá práce i věčné chytráctví. A ti, kteří jsou právem českými vzory, jsou tu rukojmími těch, kteří mohou sloužit leda jako příklad odstrašující,“ doplnil ještě.
Až bude Horáček prezidentem, je připraven zachovat se tak, aby se ve Vladislavském sále Pražského hradu ocitli jen lidé, kteří si zaslouží naši úctu.
Michal Horáček doslova napsal:
Vidím Miroslava Wajsara, skromného, obětavého vizionáře, který založil první český hospic (Anežky České v Červeném Kostelci). Anebo takového borce jako je Vladimír Mařík, zakladatel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT a mezinárodně respektovaná autorita v oboru umělé inteligence.
Tihle a další silní lidé, o které můžeme opírat svou národní hrdost, jsou ve Vladislavském sále vyznamenáváni spolu s těmi, o které by si člověk neopřel ani to příslovečné kolo. Třeba o neblahou normalizační figuru a tradičního sluhu všeho protičeského, Petra Žantovského.
Tak se zatemňuje a do jednoho guláše míchá všechno: pravda i lež, čest i hanba, letitá práce i věčné chytráctví. A ti, kteří jsou právem českými vzory, jsou tu rukojmím těch, kteří mohou sloužit leda jako příklad odstrašující.
Slibuju, že udělám všechno pro to, aby příští rok mohli za účasti rektorů našich vysokých škol a dalších znamenitých osobností dostat státní vyznamenání pouze ti, kteří nás inspirují a jimž máme být vděčni.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
