Jako příběh na závěr nabídla Česká televize v Událostech, komentářích tentokrát příhody Kristýny Bodjona Michkové. Michková studovala v Bruselu mezinárodní vztahy a měla být zaměstnána v mašinérii Evropské unie. Ale odjela na stáž do západní Afriky, kde zůstala několik let a založila rodinu. Nyní už žije několik let v Česku a o své zkušenosti se podílí na svém blogu, nazvaném „Máma z Afriky“.
Bodjona Michková uvedla, že blog založila na mateřské dovolené. „Přemýšlela jsem, jakým způsobem trochu pomoct menšinovým dětem, které jsou právě v České republice. To jsou děti, které jsou míšené z Afriky a z České republiky,“ uvedla jeden z důvodů pro vznik blogu. Má za to, že její zkušenosti a příběhy z Afriky mohou být pro lidi zajímavé a chtěla by je předat právě míšeným dětem.
„A jak je vůbec obtížné měnit obraz Afriky u Čechů na základě nejrůznějších předsudků, které logicky Češi, kteří tam nebyli, necestují, nemají úplně přístup k informacím nebo ho nehledají, mají?“ ptal se Martin Řezníček a Bodjona Michková přiznala, že je to těžké. „Já se neustále setkávám s předsudky, které v české společnosti bohužel panují, já se to snažím nějakým lidským způsobem zviditelnit, problémy, které v Africe jsou, ale zároveň se snažím Afriku přiblížit české společnosti z reálného hlediska. Nesnažím se zabředávat pouze do těch negativních věcí, ale snažím se právě ukázat Afriku z toho kladného a pozitivního světla,“ uvedla.
Dodala, že na blogu a v přidruženém podcastu vysvětluje, jaké je to žít s mužem z Afriky a vychovávat tři míšené děti. „Snažím se neustále opakovat, že Afričané, kteří se sem přistěhovali, snaží se asimilovat, že to jsou lidé, stejně jako my. A že bychom jim my, jako Češi, měli dát tu možnost začlenit se k nám do České republiky a měli bychom je respektovat a tolerovat. Jako jsem byla respektována a tolerována já v Africe,“ vysvětlila, na co klade na blogu důraz.
Fotogalerie: - Restart trhů?
Martin Řezníček se ptal, jaké má v Česku strasti, ale blogerka řekla, že život s exotickým manželem a třemi míšenými dětmi v Česku je krásný a je za něj ráda. „Nicméně, byla jsem hostem pro HateFreeCulture a třeba mě hodně šokovaly komentáře, které se před úvodní fotkou objevovaly. A to bych právě ráda změnila, snažila bych se těm lidem říci, že to, že tu máme cizince, neznamená, že se bude měnit náboženství nebo naše kultura nebo zvyklosti. Tak to přece vůbec není,“ pravila matka tří míšených dětí.
A pokračovala: „Já bych byla opravdu ráda, kdyby Češi byli více otevření cizím kulturám, cizím pohledům na svět, abychom byli trošku více otevření těm společnostem, které k nám chodit budou. Samozřejmě, migraci my nezastavíme. Nedá se to změnit a já si myslím, že nejlepší postoj, jaký bychom měli jako Češi zvolit, je to přijmout, že to tak bude, že se to nezmění a zadaptovat se. Ale samozřejmě s respektem, s tolerancí a s nadhledem, do určité míry určitě.“
Na závěr se Řezníček zeptal, zda v Africe zažívala větší projevy rasismu než její muž teď v Česku. Podle ní je to těžké porovnat. Zažívala totiž pozitivní rasismus, tedy že byla Afričany vyzdvihována a považována za inteligentnější a civilizovanější. „Ta, která má v uvozovkách změnit tu jejich zemi,“ popsala přístup v Togu. Afričané v Česku prý zažívají pravý opak. „Oni se cítí méněcenní a jako ti, kteří tu ‚nemají co dělat‘, nemají dostatečné slovo a mrzí mě na tom to, že oni se nemají jak bránit,“ uvedla.
Dodala, že vyzdvihování bílých lidí v Africe je sice zpočátku příjemné, ale začalo jí po nějaké době vadit. „Protože si kladete otázku: Co já jsem tak důležitého dokázala, že vy si tady, trochu nadneseně, přede mnou sedáte na zadek. Jenom to, že mám bílou kůži a že pocházím z Evropy, to přece neznamená, že jsem něco více než vy,“ řekla
Místním se tuto myšlenku snažila jako profesorka na univerzitě vysvětlit, ale nebyla toho schopna. „Nedokázala jsem jim vysvětlit, že jsem stejně dobrá jako oni a oni jsou stejně dobří jako my, jako já. A to samé se trošku snažím vysvětlit českému obyvatelstvu, když říkám, nedívejte se na barvu kůže, nedívejte se na náboženství. Pohleďte do srdce toho člověka. Zkuste ho poznat, dejte se s ním do řeči a uvidíte, třeba z něho nebudete mít strach a nakonec se z něho stane váš kamarád, nikdy nevíte,“ zakončila Kristýna Bodjona Michková.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
